Nedá se to vydržet, ale musíš!
- Porod
- Sofieee
- 20.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Často jsem koukala na internet a četla články o poslíčcích, jaký je v tom rozdíl od porodních bolestí a jak se poznaji. To jsem ale nevěděla, že můj porod bude začínat tím, že jsem si myslela, že to jsou poslíčci. Jelikož na internetu je psáno, že až začneš rodit, tak to poznáš. Asi jsem byla výjimkou. :D
- 3
![22072013835[1].jpg](https://images.emimino.cz/i/images/400/1/1518546-220720138351.jpg?5 "22072013835[1].jpg")
Přítel odjel do Prahy do práce a já si řekla, že půjdu na noc k mamce, když už se blíží ten porod, abych nebyla sama, kdyby to náhodou přišlo. Dne 20.7.2013 ve 2:00 ráno, můj tatínek vstával do práce a já se jeho odchodem probudila. O půl hodiny později mě začalo pobolívat v podbřišku, ale nevšímala jsem si toho moc, v těhotenství mě bolelo docela často, tak jsem zavřela oči a snažila se usnout, ale nějak to nešlo. Vstala jsem a šla do ložnice k mamce, která také nespala a řekla jsem, že mě nějak pobolívá břicho. Ta hned začala vyvádět, že to jsou kontrakce, ať se okamžitě oblíknu a jedem do porodnice.
Jsem jí hezky uklidnila, že to jsou jenom poslíčci a že to nebolí, tak abych kvůli tomu musela nějak jezdit. Tak si zase zalehla do postele a já šla na počítač a psala příteli, který měl noční a byl ode mě 120 km pryč.
Řekla jsem, že mě bolí břicho a že mám jakoby nepravidelný kontrakce. Byly hooodně nepravidelný, po 20 minutách, po 5, po 10, po 3 a zase po 20. Takže jsem to opravdu vůbec neřešila. Přítel se mě ptal, jestli má přijet, já byla úplně v klidu a řekla, že zatím ne. Bylo 4:00 ráno.
Šla jsem si zase lehnout s tím, že to zkusím zaspat. Ale najednou mě vzbudila jedna silnější kontrakce, u který jsem si řekla konečně AU! Vzbudila jsem mamču a řekla „Jedem!“ Ta vylítla z postele, za 4 minuty byla připravená! Což je u ní opravdu rekord. 
Já se za ní malinku ploužila k autu jako velryba, byla ze mě opravdu na mrtvici, že to vubec neberu vážně. A já se smála a smála.
Než jsme jely do porodnice, stavily jsme se u mě doma, vzala jsem si tažku, která byla pečlivě připravená. Osprchovala jsem se, oholila, oblíkla, učesala dokonce i namalovala, i když nechápu, proč jsem to vůbec dělala. A konečně se jelo.
Přítelovi jsem v autě napsala, ať raději přijede. Přijely jsme do nemocnice a čekaly v čekárně na vyšetření, mamka mi byla stále v patách. Konečně mě přijali a šla jsem ozvy. Na nich jsem měla nepravidelná kontrakce, které byly občas silné, občas nestály ani za řeč. Sestřička, když mě přijímala, se na mě podívala a řekla „Vy určitě nerodíte, vy jste nějaká až moc vysmátá, ha ha ha…“ To jsem si řekla, že jí asi picnu. :/
No, po ozvech jsem šla k panu doktorovi na vyšetření, kde si ve mně pořádně povrtal, až ze mě tekla krev. :/ Řekl, že jsem na 4 cm otevřená a že si mě tady nechaji, ALE nemají místo, takže prej zůstanu tady na tý ordinaci a až se uvolní místo, přesunou mě na hekárnu. Kontrakce mě ještě skoro nebolely, takže jsem s tím neměla vůbec žádný problém.
Bylo půl 8 ráno a dorazil přítel. Navlíkli ho do toho šíleného hábitu, ve kterých bylo prý strašný vedro. Přišla sestřička a nabídla mi klystýr. Přiznávám, na tyhle věci jsem strašná a fakt jsem nechtěla, ale řekla, že by se mi to tím urychlilo, tak jsem souhlasila. A měla pravdu - v půl 10 se mi kontrakce srovnaly a byly opravdu silnější. Hopsala jsem si na míči a do sprchy pořád jsem si to takhle střídala. Sprcha, míč, sprcha, míč. Ale stále jsem si opakovala, že to bude ještě o dost horší.
Když mi chodily dělat ozvy, tak jsem myslela, že to nevydržim, hrozná bolest v podbřišku, která se vleže na boku pořád stupňovala. Ozvy se nedařily pořádně zachytit, takže jsem takhle ležela 2 hodiny v kuse, než to dodělaly.
Přišla porodní asistentka, která mě zkontolovala a řekla, že to vypaá líp. Tak jsem byla nadšená, že by to za chvilku mohlo bejt za mnou.
Bolesti už bylo opravdu hodně silné a dodávala jsem si energii Pepsi colou, kterou jsem stejně po chvilce vyzvracela. Takže úplně zbytečná věc, jelikož se mi tak ŠÍLENĚ, ale opravdu šíleně chtělo spát, že jsem myslela, že se jim na to vykašlu a půjdu spát.
O půl 1 přišla doktorka se slovy, že mi píchnou vodu, aby se to konečně pořádně rozjelo. Tak a bylo, hned tou první kontrakcí, co pak přišla, jsem myslela, že se po***. To byla tak šílená bolest, že jsem mi chtělo řvát, ale nechtěla jsem vypadat jako hysterka, tak jsem spíš jenom zuřila, u toho jsem kousala do ruky přítele a on mě, abych cítila jinou bolest než to břicho. Byl to geniální nápad, opravdu to můžu jen doporučit!
O půl 3 jsem dostala nutkání na tlačení a tlačilo mě to na konečník, bylo to tak silný, že jsem se z toho začala až dávit a musela jsem prostě tlačit, nedalo se to vydržet. Asistentka mě poslala na WC, ať si dojdu na malou, tak jsem se zvedla a šla. Najednou na tom záchodě jsem dostala kontrakci, takže jsem začala tlačit, sestřička mi řikala, jestli si nechci dojít spíš na míč. To jsem byla už ve fázi, kdy mě opravdu každý jejich slovo štvalo, a byla jsem fakt hnusná a řekla, že ne, že mi to tady na záchodě vyhovuje.
Za pár minut přišla doktorka udělala prohlídku a řekla, že se mužeme přesunout na sál. Tak jsem si řekla „Hurá, konečně.“ Pajdala jsem na ten sál, který byl překvapině hezký. Vylezla jsem na kozu a čekala, až přijde kontrakce. Tlačila jsem a tlačila a tlačila. Rodila mě jenom nějaká učenka a porodní asistentka. Každá kontrakce bylo peklo. Na jednu kontrakci jsem tlačila 3× nebo 4× a úplně zbytečně. Holčina, co se zaučovala, pořád kroužila kolem hlavičky, která vyjela a zajela, a pořád dokola. Když po pár minutách přišla doktorka, podívala se na mě a pak na učenku a zeptala se jí, proč mě už dávno nenastřihla. Pokrčela rameny a odstoupila. Doktorka vzala nužky, šmik…a na jedno zatlačení byla hlavička i tělíčko venku. Ale musím říct, že to šíííleně pálilo. Nic horšího jsem opravdu nezažila. Ale ten pocit, když už to máte za sebou a máte miminko na sobě, je krásnej pocit. 
Tak na závěr chci říct, že ten, kdo tvrdí že 3. doba porodní neboli tlačení je spíš už ulevující, tak KECÁÁ!!! Bylo to strašný. A ani to není jako ve filmu, kde si 2× zatlačej a mají to za sebou. Přeju nastávajícím rodičkám ten nejpříjemnější porod a doufám, že jsem vás moc nevyděsila. Zároveň se omlouvám za pravopisné chyby. O:)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1343
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1362
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 571
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 347
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19466
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2548
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2793
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2515
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1685
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Moje zkusenost je, ze nejvic me bolela prvni doba porodni a to tesne ve finisi, kdyz jsem se otevirala z 8 na 10 prstu. Samotne tlaceni nebolelo vubec a mala byla venku na dve kontrakce (a bez nastrihu).
Taky už mi pak lezlo na nervy každé doporučení 
moc hezký deníček 
to jsem myslela že umřu, nějak mu to nešlo, pomáhaly mu dvě sestry, sice mi to opíchl, ale nějak to nezabralo nebo co,…pro mě opravdu horší jak celý porod 
