Nejkrásnější vzpomínka

Nepatřím k těm, kteří se porodu báli nebo to pro ně měl být nejvíc stresující okamžik života, ale i tak malý červík vždycky hlodá! Z mého porodu se ale stal ten nejkrásnější okamžik, na který budu vždycky s úsměvem vzpomínat.

c.JPG

tak už je venku

9 měsíců

Po 3letém snažení o miminko jsme dospěli k umělému oplodnění, chyba byla na mé straně. Po prvním pokusu IVF se na testu objevily tolik očekávané //! To bylo radosti a zároveň strachu o toho drobečka (první tři měsíce strach o dva, ale mimi zůstalo jen jedno). Těhotenství proběhlo celkem v pohodě, žádné nevolnosti, jen někdy pekelná únava a od 24 týdne těhotenská cukrovka.

A najednou se začalo blížit to očekávané datum. V 35. týdnu mi na kontrole doktor řekl, že tady se rozhodně nic nechystá a mrňous je dost vysoko. Samozřejmě jsem byla ráda, však bylo ještě brzy, a tak jsme dál vesele chodili na procházky a užívali si ještě klidu bez přírůstku. Přesně v první den 36. týdnu (pondělí) jsem šla na první ozvy, mimčo sebou škubalo jako ještě nikdy a doktorka pro jistotu zkontrolovala průtok pupečníkem a ujistila mě, že je všechno jak má být - další kontrola za týden!

Druhý den jsme ráno vyrazili po nákupech a vzali jsme to opět s dvouhodinovou procházkou, bylo mi fajn, tak proč ne. Jenže asi v půlce jsem musela zastavit, protože mě tak silně píchlo v podbřišku, že jsem už dál nemohla. Pak ještě párkrát, ale za chvilku byl klid a my vyrazili dál. Zpětně už vím, že to bylo varování!

Ve středu ráno mě čekala kontrola u gynekologa, vyseděla jsem důlek v čekárně a konečně přišla na řadu. Hupla jsem na kozu, doktor mi začal vyprávět nějaký vtip a najednou povídá: „Jak jste tady?“ No pěšky, jak jinak, když to mám kousek, tak na to jen řekl, že už nikam nejdu, protože jsem na 6 cm otevřená a mimi je koncem pánevním, takže volá pro záchranku. V tu chvilku jsem uronila i slzičku, že to má najednou všechno skončit, že mě už nikdo nebude šťouchat do bříška ani dloubat do žeber. NE, JEŠTĚ NE, PROSÍÍÍM!

Sedla jsem si znovu do čekárny a volala manželovi, že rodíme. Než jsem to ukončila, už houkala sanitka a dobíhal doktor, klepal na sestru se zahřívací fólií pro mimčo a kde prý je ta maminka - já vysmátá a on už čekal narozený mrně!Naložili mě do sanitky a začal kolotoč otázek, jestli mám stahy, jestli mě něco nebolí - ne nic, nic necítím a je mi fajn! Tak prý to má být Dvakrát houkli na křižovatce, to abych to měla s plnou parádou, když už jsem se chtěla povozit, a byli jsme v nemocnici, tam už čekal manžel (pracuje na operačních sálech jako sanitář).

Rychlé vyšetření, mimčo doktora koplo do ruky, kapačka na streptokoka, vyplnění jména a už jsem byla na sále… to je fofr! Příprava na sekci opět blesková a už mě napichují do zad, velmi milý a šikovný pan doktor, nic jsem necítila a už ležím, necítím ani nohy, jen chlad! Manžel sedí vedle mě a drží mě za ruku, oba netrpělivě čekáme na naše miminko! Ale najednou děsná bolest, takhle to přece být nemá, a zase! Auuu, co to je Anesteziolog rychle něco připichuje a já se propadám do bílého světa -nevidím, neslyším - po asi 4 minutách se vracím pomalinku mezi živé A už slyším sestru říkat: „jste maminkou krásné holčičky!“

JUPÍÍÍ! Mám to za sebou, v ten moment už vidím manžela, jak mi nese ukázat naši malinkatou holčičku Natálku, vážila 2940 g a dlouhá byla 47 cm! Ještě teď se mi při té vzpomínce hrnou slzy do očí. Je krásná a je naše! Šití a zbytek vám psát nebudu, už takhle jste dočetli dost daleko

Všem, které teprve na porod čekají, přeji, aby to proběhlo tak hladce jako u mě… klidně bych do toho šla znovu, vědět, že to bude zase takové…

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti

Anonymní
15.07.26
1593

Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...

Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím

Anonymní
15.07.26
938

Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...

Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících

Anonymní
15.07.26
1630

Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...

Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku

Anonymní
15.07.26
685

Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...

Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let

Amsetka
15.07.26
398

Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?

Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu

Anonymní
14.07.26
20597

Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.

Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii

Anonymní
14.07.26
2602

Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...

Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži

Anonymní
14.07.26
2877

Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...

Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka

Anonymní
14.07.26
2592

Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...

Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku

Anonymní
14.07.26
1751

Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....

Přidat deníček