Nejsilnějších 11 hodin mého života
- Porod
- Valusatko
- 26.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych se s vámi podělit o neskutečně silný zážitek, kterým porod bezpochyby je. Tak takhle to bylo u nás... Moje těhotenství bylo zcela bezproblémové. Po dvouletém snažení o miminko a jednom zamlklém potratu, se konečně zadařilo.
První tři nejrizikovější měsíce byly plné strachu a na každé kontrole jsem měla tlak 145, přitom trpím na nízký. Nicméně jsme se vyvíjeli zcela normálně, a tak jsem se uvolnila a těhotenství si užívala. Nikdy nezapomenu na první kopnutí!
Termín porodu jsem měla stanovený na 23. 11. 2010. Všichni si přáli, aby se malá narodila 24. 11., jelikož je to datum mého narození. Na poslední předporodní kontrole u doktora jsem byla 23. 11., kdy porodu vůbec nic nenasvědčovalo. Pan doktor mi udělal Hamiltona a kdybych neporodila, vystavil žádanku na 29. 11. 2010 na vyvolání. Já už jsem se pomalu smířila s tím, že budeme vyvolávat.
24. 11. 2010, když přišel manžel z práce (20:00), jsme se rozhodli, že malou skusíme popohnat sexem. Vše bylo v normálu a tak jsem šla kolem jedenácté spát. Trochu jsme se stihli ještě pohádat a manžel byl ještě vzhůru. Nemohla jsem usnout, manžel přišel do postele kolem 23:45 a já pocítila potřebu jít na záchod. Tak jsem vstala a než jsem tam došla (máme to od ložnice asi tři kroky) něco ze mně vyteklo. Praskla mi voda! Ze záchodu jsem zavolala: „Miláčku?“, odpověděl rozespalým zabručením: „no“ a já na to: „asi mi praskla voda“. V tu ránu byl na nohou a začal se oblékat. Byl už připravený a já pořád na záchodě v pyžamu. Jel natankovat a já se mezitím oblékla a připravila. Než jsme se vydali do porodnice (máme to asi 30 km), stihla jsem ještě vyhodit odpadky a nakrmit kočky.
Abych to zkrátila. Do porodnice jsme přijeli kolem jedné, kde mě přijali velice milí zaměstnanci, napojili na monitor a ptali se na spoooustu věcí. Poté mě vyšetřili a zjistili, že jsme teprve na začátku. Kontrakce jsem začala cítit až v porodnici při tom vyptávání. Odvedli mě na pokoj a mladý PA mi poradil, ať se natáhnu a pokusím se trochu prospat, pak už to prý nepůjde. Mě to nešlo ani na začátku. Tak jsem prodýchávala kontrakce, ležela, chodila, skákala na míči… Každou hodinu na monitor a tak pořád dokola. Musím podotknout, že kontrakce mi vždy začala v břiše, ale okamžitě se mi přemístila do stehen. Na nohy jsem celkem citlivá, takže jsem trpěla jak pes.
Kolem šesté ráno mě přišla vyšetřit doktorka a oznámila nám, že jsme za půlkou. Dostala jsem klystýr a s pomocí manžela jsem šla do sprchy. Ta mi udělala hodně dobře, a tak jsem tam byla opravdu hooodně dlouho. Musím podoknout, že jsem chvílemi byla trochu hysterická, ale manžel neřekl ani slovo, chápal to. Jediné co si nepřál, bylo, abych ho kousala. Po sprše jsme šli na sál, kde jsem byla chvili v podřepu, protože malá nebyla ještě dost dole. Potom hup na stůl a jde se tlačit. Po pár zatlačeních, kdy jsem dostala radu, jak správně tlačit, mi dali kapačku, protože jsem měla moc krátké kontrakce. Tlačila jsem asi půl hodiny a malá stále nikde. PA mi říkala, že vždy trošičku vykoukne a zase se schová. Docházeli mi síly a pak přišla kontrakce, při které to už manžel nevydržel a povzbudil mě svým: „tláááč“. Překvapivě mě to nakoplo a já pořádně zatlačila a hlavička byla venku. Došly mi síly, ale musela zatlačit ještě jednou zbytek tělíčka. Malá ani nezabrečela, jen si trochu kňourla a byla jak andílek. Šití dost bolelo, ale když mi malou přiložili na prsa, vše kolem přestalo existovat.
Když se s námi manžel loučil, byly jsme ještě na porodním sále a bylo na něm vidět, že zadržuje slzy. Byl to tak silný zážitek! Vedle mně odpočívala moje princezna a také stál manžel (chlap, co city moc najevo nedává) a měl slzy v očích!
Moje dcera se narodila 25. 11. 2010 v 11:01 s váhou 2950 g a délkou 49 cm a už od narození ji všichni strašně milujeme!
Děkuji všem, kteří dočetli až do konce, docela jsem se rozepsala.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20633
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2595
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....