Nejtěžší a nejšťastnější den v životě
- Porod
- Kačka1212
- 11.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček se chystám napsat už dlouho. Snad si ještě vybavím co nejvíce věci, protože je pravda, že mozek hodně vytěsní z hlavy. Myslím, že jsem si u porodu opravdu hodně užila...snad někoho moc nepoděsím. Každá to má jinak. :)
Termín porodu jsem měla 1.5. a druhý 8.5.2013. Porodila jsem nakonec až 14.5. a nemusím říkat, že už bylo celkem otravné, jak jsem ze všech stran slyšela: „Už? Už? Už? Porodíš vůbec?“
Ale tak už to chodí. Bylo to šílené, nejen ty otázky, ale hlavně jsem měla pocit, že puknu. V noci se nedalo spát, funěla jsem jak lokomotiva a za noc šla tak 7× na záchod. ![]()
Jednu neděli 12.5. ve 22:00 už jsem začínala cítit bolesti, ale ještě to nebylo takové hrozné, tak jsem to zkusila jít zaspat. Hahaha, jak mě napadlo, že se to povede.
Jen jsem se překulovala a koukala na telku, kterou jsem ani nevnímala. Ve 2 hodiny ráno už to nešlo a zkoušela jsem to rozchodit a šla jsem do sprchy. Neusstávalo to, tak jsem si pomalu dochystávala věci a pak šla vzbudit manžela.
Do porodnice jsme přijeli ve 4 hodiny ráno v sobotu. Doktor mě prohlédl a říkal, že to, co vyteklo, nebyla plodovka (tak nevím, co to bylo, bylo to do růžova). Byla jsem na monitoru a bolesti jsem měla co 5 minut. Tak že už si mě tam nechají.
Abych to shrnula, bolesti šílené (co 3 minuty, pak co 2, pak co 5, nepravidelné…), pořád jsem se neotevírala, byla jsem furt na monitoru. Děs, takhle probíhala celá sobota. Jen jsem dostala 2 injekce proti bolesti a zabrala trošku jen ta první. Noc jsem měla samozřejmě skoro celou probděnou.
V neděli po 7 ráno mě doktor prohlédl a řekl, že už jsem skoro na 2 prsty, tak že už mě vezmou na sál. Ať se prý taky dočkám.
Tak jsem byla celá šťastná, už jsem toho měla fakt plné zuby a chtěla mít tu bolest za sebou…
Na sále jsem byla v 8 hodin, manžela jsem zavolala na 9. Mezitím mi PA udělala klystýr (ten byl v klidu a tak jsem se ho bála
, pak mi praskla vodu (to bylo taky úplně v klidu, skoro jsem to necítila). Píchli mi oxytoxin. No kotrakce obrovské a připadalo mi, že je mám v kuse. A když jsem je zrovna na chvilku neměla, tak jsem usínala vyčerpáním nebo zvracela. No a byla jsem v domnění, že budu moct chodit do sprchy jak často chci, ale PA mě pustila asi 3× a maximálně na 10 minut. A jinak jsem byla celou dobu na tom monitoru vleže na zádech, což byla ta nejhorší poloha pro mě. Párkrát jsem si mohla aspoň sednout.
Nechala jsem si píchnout epidural, jak přestala první dávka účinkovat (to bylo asi po 50 minutách), tak jsem hnala manžela pro další.
Táhlo se to, táhlo a pak se mě sestra zeptala, v jaké poloze se mi nejlépe prodýchávají bolesti. Říkala jsem, že vsedě, tak mi donesli takovou stoličku. Tak jsem sedla a chtělo se mi strašně tlačit a PA mi řekla, že nesmím nebo se roztrhám. Nevím, jestli bylo horší tlačit nebo se snažit netlačit.
Za chvilku mě vzali zase na lehátko a otočili na bok, ať malá dorotuje či co.
To byl též pěkný záhul. No a pak už se šlo na to. Ani nevím, kolikrát jsem tlačila, PA mi tlačila na břicho, ale nešlo ji to, tak na mě skočil doktor.
Doktorka mě několikrát nastřihla, to jsem v té bolesti za bolest nepovažovala. A nikdy nezapomenu na to, jak ze mě malá vylezla. Pocit štěstí a neuvěřitelné úlevy. Prý bolest nebolest a hned jsem se natahovala po malé.
Šití mě bolelo dost, hlavně vevnitř.
Tak abych to shrnula: bolesti začaly v neděli kolem 22. hodiny a porodila jsem v úterý krásnou zdravou dcerušku s váhou 3,90kg a délkou 51cm.
Ještě jsem vlastně nenapsala, že u celé této „akce“ mi byl oporou manžel. Ještě že tam byl.
.
Po porodu jsem si říkala, že už to nechci v životě zažít. Měla jsem i po porodu problémy celkem dost. Ale ten malý uzlíček za to stojí.:) Její úsměv a to, jak dělá každý den pokroky, je k nezaplacení. Takže asi bratříček nebo sestřička ještě do budoucna přibude. ![]()
Děkuji za přečtění mého deníčku. Nechtěla jsem, ať je tak dlouhý, ale ruce píšou snad samy.
A to tam není všechno.
Mějte se krásně a přeji všem co nejpohodovější porody a zdravé dětičky.
Katka
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20633
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2595
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....