Nekonečné čekání
- Těhotenství
- 28.05.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Potřebuju to vykřičet do světa a proto sem píšu. Je to paradox,chodím sem už půl roku nakukovat, čtu si veselé i méně veselé příbehy ze života budoucích maminek a nebo již maminek,a věřila jsem že jestli jednou budu těhotná, že bude všechno probíhat tak jak má. A ono ne.
Je mi 23 a před dvěma měsíci jsme se s přítelem rozhodli že se pokusíme o miminko. Vida…šlo to hned, a tak jsem se vrhla na nakupování a pořizování výbavičky /z praktických důvodu..dokud byl a je dostatek penez/.
Byla jsem na několika kontrolách… a na té 3 mi doktor řekl že se mu to nák nezdá, že prý plod neni tak velký jak by měl podle jeho výpočtů být. Ale naději mi ponechal…prý se mohlo stát že jsem měla pozdější ovulaci a tudíž jsem otěhotněla pozdějš než si doktor myslel. V úterý jsem byla na krvi, hormon tam prý mám co značí těhotenství, ale pořád se mu nezdála velikost plodu. řekl že si chce být stoprocentně jistý před tím než se rozhodne pro vyčistení. Takže mi ve čtvrtek vzal znova krev a své rozhodnutí odložil na pondělí.
I když mi řekl že si myslí že je to patologické těhotenství, pořád ale v mě maličká naděje je.. a moc si přeju aby se jen mýlil..a budu doufat ze jsem měla pozdější ovulaci. Celý týden jsem nervozní protože nic nevím jistě, moje kolegyně v práci se mě pořád ptají jak se mám..co mimi.. a já ani nevím co jim mám říct.
Do pondělka je ještě spousta času.. a plna optimismu „na lačno“ se vydám zas do nemocnice kde sídlí můj gynekolog.Na lačno..to proto aby me pry rovnou poslal na vyčištění kdyby se potvrdilo jeho podezření. Může se mýlit???
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 668
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 332
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 307
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 247
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 179
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1979
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2632
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2194
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 828
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 971
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...