Nemilovala bych tě méně
Tento deníček vznikl z mých osobních zápisků, které padaly na papír takřka dva měsíce. Obsahuje mé subjektivní pocity a nedoporučuji ho těm, kdo neradi pročítají duševní splašky. Záznam se týká jen a pouze naší dcery, naší rodiny, obecně jsem pro možnost volby při zjištění vad plodu.
Absolutní víla
Ano, to jsi ty a ačkoli je tento záznam vlastně o tobě, půjde v něm především o mne. Dny, které přišly po vyslovení onoho podezření, se staly dobou plnou zmatku v mé duši. Postupně mi ale docházelo, že jsi naší vílou bez ohledu na počet chromozomů.
Pohled tvůj a tvář
Věděli jsme, že máš lehce nestandardní oči a nos, slepí jsme nebyli a nejsme, jenže nikdo z odborníků, kteří tě viděli před porodem i po něm, nenaznačil, že by to snad ukazovalo na jakýkoli problém. Jako matky se občas pochlubíme svými dětmi, reakce, kterou dostaneme, nemusí splnit naše očekávání…
Vzpomínky
Než jsi vstoupila do mého břicha, procházela jsem těžkým obdobím. Fakt, že tu s námi již byli tvoji dva bratři, nijak nezlehčil dopad dvou potratů, které proběhly. Byla jsem tělo bez duše, vlála jsem mezi měsíci jako plachetnice bez posádky. A pak přišel nový rok a s ním i ty. Těhotenství jsem protrpěla, na jeho konci ale mělo přijít něco pro mne naprosto nečekaného - na svět přivedu dceru.
Když mi v polovině gravidity oznámili, že jsi děvčátko, pociťovala jsem paniku. Já a dcera? Nebudu se o ni umět postarat, nezvládnu jí předat tu část ženství, kterou jsem sama nedostala.
A pak jsi přišla mezi nás, o sedm týdnů dříve. Maličká, křehká, nádherná, moje. Všemi testy, které souvisely s tvým předčasným narozením, jsi prošla na jedničku. Když jsme si tě přinesli domů, byla jsem nejšťastnější ženská na světě.
Rozhovory
Jsem člověk, který chce být připraven na všechny varianty. Tvůj táta je naopak kliďas, „neřešič“. Chtěla a musela jsem číst články odborné i sepsané rodiči dětí. On setrvával ve svém rozpoložení a držel se hesla: Ještě nic nevíme určitě.
„Co budeme dělat, pokud se to potvrdí, přece ji nedáme do ústavu?“ Denně jsem ho bombardovala otázkami a úvahami. „Nikdy jsem neřekl, že ji chci někam odklidit, co by to změnilo? Je na světě, je naše. Pokud se diagnoza potvrdí, uděláme vše pro to, aby mohla využít svůj potenciál.“ Můj zemitý muž držel mou hlavu na místě, jinak by se stala heliovým balónkem a odletěla.
Zatracené chromozomy
Zlatíčko moje, jestli jsi to úspěšně schovala před tolika lidmi, pak jsi opravdu šikovná holčička. Je-li tomu tak, potom jsem ráda, že jsme to nezjistili, dokud jsi byla v břiše. Nechtěla bych stát před rozhodnutím, zda zabít své dítě jen proto, že neplní obecné představy o plnohodnotném životě. Dívám se ti do očí a cítím, že máš plné právo jezdit na výlety, čichat k jarní trávě nebo pozorovat motýly. Dotýkáš se svýma ručkama mého obličeje a směješ se, princezno moje.
Noční bubáci
Sny, šílené sny téméř každou noc. V nich jsem ti zabalila věci a plačící tě kdesi nechala. Co když jsem to já, kdo to nezvládne? Křupne mi v mozku a nebudu tě najednou chtít, co bych to byla za matku? A máme vůbec právo trápit tě nějakými testy, narušit ti celý den? Jenže je tu druhá strana mince, máš-li něco navíc, chci ti dopřát vše, co by mohlo napomoci tvému vývoji a jsem si náhle jistá, tvá skříňka tu zůstane.
Test karyotypu jsme tedy udělat nechali a tím ze mne spadla největší část břemene, je rozhodnuto, už to běží.
Výsledky
Mobilní telefon, malá věc, má ji kdekdo a jeden hovor může změnit život. Od testu uplynul skoro měsíc a já mačkám „Přijmout“. Na druhé straně se ohlásí lékařka z genetiky, úvodní část příliš nevnímám a pak věta: Vaše holčička nemá Downův syndrom.
Slzy, smích, jsi v pořádku…ale víš, nemilovala bych tě méně.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20597
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....