Nemilovala bych tě méně
Tento deníček vznikl z mých osobních zápisků, které padaly na papír takřka dva měsíce. Obsahuje mé subjektivní pocity a nedoporučuji ho těm, kdo neradi pročítají duševní splašky. Záznam se týká jen a pouze naší dcery, naší rodiny, obecně jsem pro možnost volby při zjištění vad plodu.
Absolutní víla
Ano, to jsi ty a ačkoli je tento záznam vlastně o tobě, půjde v něm především o mne. Dny, které přišly po vyslovení onoho podezření, se staly dobou plnou zmatku v mé duši. Postupně mi ale docházelo, že jsi naší vílou bez ohledu na počet chromozomů.
Pohled tvůj a tvář
Věděli jsme, že máš lehce nestandardní oči a nos, slepí jsme nebyli a nejsme, jenže nikdo z odborníků, kteří tě viděli před porodem i po něm, nenaznačil, že by to snad ukazovalo na jakýkoli problém. Jako matky se občas pochlubíme svými dětmi, reakce, kterou dostaneme, nemusí splnit naše očekávání…
Vzpomínky
Než jsi vstoupila do mého břicha, procházela jsem těžkým obdobím. Fakt, že tu s námi již byli tvoji dva bratři, nijak nezlehčil dopad dvou potratů, které proběhly. Byla jsem tělo bez duše, vlála jsem mezi měsíci jako plachetnice bez posádky. A pak přišel nový rok a s ním i ty. Těhotenství jsem protrpěla, na jeho konci ale mělo přijít něco pro mne naprosto nečekaného - na svět přivedu dceru.
Když mi v polovině gravidity oznámili, že jsi děvčátko, pociťovala jsem paniku. Já a dcera? Nebudu se o ni umět postarat, nezvládnu jí předat tu část ženství, kterou jsem sama nedostala.
A pak jsi přišla mezi nás, o sedm týdnů dříve. Maličká, křehká, nádherná, moje. Všemi testy, které souvisely s tvým předčasným narozením, jsi prošla na jedničku. Když jsme si tě přinesli domů, byla jsem nejšťastnější ženská na světě.
Rozhovory
Jsem člověk, který chce být připraven na všechny varianty. Tvůj táta je naopak kliďas, „neřešič“. Chtěla a musela jsem číst články odborné i sepsané rodiči dětí. On setrvával ve svém rozpoložení a držel se hesla: Ještě nic nevíme určitě.
„Co budeme dělat, pokud se to potvrdí, přece ji nedáme do ústavu?“ Denně jsem ho bombardovala otázkami a úvahami. „Nikdy jsem neřekl, že ji chci někam odklidit, co by to změnilo? Je na světě, je naše. Pokud se diagnoza potvrdí, uděláme vše pro to, aby mohla využít svůj potenciál.“ Můj zemitý muž držel mou hlavu na místě, jinak by se stala heliovým balónkem a odletěla.
Zatracené chromozomy
Zlatíčko moje, jestli jsi to úspěšně schovala před tolika lidmi, pak jsi opravdu šikovná holčička. Je-li tomu tak, potom jsem ráda, že jsme to nezjistili, dokud jsi byla v břiše. Nechtěla bych stát před rozhodnutím, zda zabít své dítě jen proto, že neplní obecné představy o plnohodnotném životě. Dívám se ti do očí a cítím, že máš plné právo jezdit na výlety, čichat k jarní trávě nebo pozorovat motýly. Dotýkáš se svýma ručkama mého obličeje a směješ se, princezno moje.
Noční bubáci
Sny, šílené sny téméř každou noc. V nich jsem ti zabalila věci a plačící tě kdesi nechala. Co když jsem to já, kdo to nezvládne? Křupne mi v mozku a nebudu tě najednou chtít, co bych to byla za matku? A máme vůbec právo trápit tě nějakými testy, narušit ti celý den? Jenže je tu druhá strana mince, máš-li něco navíc, chci ti dopřát vše, co by mohlo napomoci tvému vývoji a jsem si náhle jistá, tvá skříňka tu zůstane.
Test karyotypu jsme tedy udělat nechali a tím ze mne spadla největší část břemene, je rozhodnuto, už to běží.
Výsledky
Mobilní telefon, malá věc, má ji kdekdo a jeden hovor může změnit život. Od testu uplynul skoro měsíc a já mačkám „Přijmout“. Na druhé straně se ohlásí lékařka z genetiky, úvodní část příliš nevnímám a pak věta: Vaše holčička nemá Downův syndrom.
Slzy, smích, jsi v pořádku…ale víš, nemilovala bych tě méně.
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 48
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 54
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 102
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 89
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 171
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 8628
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1468
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 721
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 2898
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1263
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...