Nemocné dítě mě nenechalo 14 dní pořádně vyspat. „Přeháníš,“ řekl místo podpory

Když si člověk představuje nemocné dítě, většinou vidí teplotu, lehký kašel, pár dní horečky a pak zase všechno ok. A kde je v tom ta matka? Už čtrnáct dní pořádně nespím, malá je pořád u mě, přilepená, a já mám pocit, že moje tělo je jen stín toho, co bývalo. Kojím ji každou chvíli, nosím v šátku, někdy i po třetí v noci, když ji horečka vzbudí a ona se nechce uklidnit. A všechno by bylo snesitelné, kdyby tu byla alespoň trocha podpory. Jenže můžu se jí od manžela dočkat?

Nemocné dítě mě nenechalo 14 dní pořádně vyspat. „Přeháníš,“ řekl místo podpory Nemocné dítě mě nenechalo 14 dní pořádně vyspat. „Přeháníš,“ řekl místo podpory Zdroj: Canva

Byla jsem vyřízená už první noc. Malá kňourala, já ji kolébala, nosila a pořád kontrolovala teplotu. Ráno jsem sotva vstala z postele, hlava mi bolela, ruce se mi třásly a oči jsem měla napuchlé jak po pařbě. On? Vstal, dal si kafe, koukl na mě a odešel do práce. Bez jediného slova o tom, jak mi je, co jsem přes noc prožila, jestli potřebuju pomoct. Spal celou noc v pohodě, protože „přece musí jít do práce“. A já? Moje noci byly nesmyslně dlouhé, přerušované, každou hodinu někdy i dvakrát malá kňourala a já nebyla schopná zavřít oči.

Zkoušela jsem delegovat. Řekla jsem: „Prosím, vezmi ji aspoň na půl hodiny, ať si můžu sednout nebo lehnout.“ Ne, spal dál. Přitom by stačilo, aby si ji vzal na ruku, uklidnil ji a dal mi prostor se trochu dočerpat, nabrat síly – jenže on spí radši na gauči v obýváku a nechce se jí ani dotknout, aby to náhodou taky nechytl.

Nejhorší je, že malá je ke mně jak přilepená. Když ji odložím, začne plakat, a já se cítím provinile, i když chci jen chvilku klidu. Dojít si třeba na záchod, o sprše ani nemluvě. On se ale nikdy nezeptá: „Můžu ti pomoct? Chceš se na chvíli natáhnout?“ Ne. Spí v v noci pohodě, přes den je v práci, pak si zajde i do gymu, přece nemůže vynechat. neustále přilepený k mobilu. A já mezitím kolabuju.

Takové noci se opakují pořád dokola. Vlastně už ani nevím, jaké je to spát v kuse třeba čtyři hodiny. Takový luxus! A čím víc jsem unavená, tím víc mě štve, že se k tomu manžel nechce postavit čelem. Přitom to není jen o „přehánění“, jak mi občas s úsměvem podotkne. Já spím jen na pár desítek minut tady a tam, přerušovaně, a to mi žádnou energii nedodá. Každý den se cítím víc vyřízená, víc na hraně.

A pak přišel den, kdy jsem opravdu už nemohla dál. Malá měla zase horečku, já byla vyčerpaná a v hádce s ním už neměla sílu nic držet. Řekla jsem mu, ať se konečně postará on, že jsem dlouho nespala, že jsem na pokraji. A jeho reakce? Smál se a mezi smíchem mi řekl: „To bys přece byla už mrtvá, přeháníš. Viděl jsem tě spát.“

Ten smích, ta slova, to absolutní nepochopení. Přitom já spala jen pár minut tady a tam, nikdy déle než hodinu nebo dvě nad ránem. Takový přerušovaný spánek energii nedodá, to není odpočinek, to je jen tělo, které se snaží přežít. Hnul mi pořádně žlučí, to vám tedy povím.

Nakonec jsem prostě lehla stejně. S horečkou, zimnicí, migrénou, s rukama, které se mi klepaly. Nemohla jsem dál. A to byl ten moment, kdy jsem cítila všechno – frustraci, vyčerpání, bolest, vztek. Konečně jsem řekla dostatečně hlasitě, že teď prostě převezme péči on, že já už nemůžu, že tohle není fér, že moje tělo ani hlava nejsou schopné fungovat.

Muselo to dojít tak daleko?!

Tohle je moje realita. Nemocné dítě, vyčerpaná matka a muž, který místo pomoci a pochopení dělá, že je všechno v pohodě. A já? Já teď jen ležím, unavená, nemocná, přes den dítě nalepené na mém prsu… Aspoň, že ty noci jsou teď na manželovi.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Emma895
98
1.12.25 07:52

No jo no, měla sis líp rozmyslet s kým si pořídíš dítě. Se sobcem, kterému na tobě ani na vašem potomkovi zjevně vůbec nezáleží a nemá k tobě ani elementární úctu (o lásce se vůbec nedá mluvit) to prostě nebyl dobrý nápad. Holt teď musíš nést následky svého rozhodnutí…

  • načítám...
  • Zmínit
MiladaKraus
65
1.12.25 10:22

Drž se :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
1.12.25 10:31

Hele to není vždycky jen tím, že se měla lépe rozhodnout. Je to nová situace a i chlap, který je perfektní do té doby po všech stránkách se může změnit. Je to nová role, nový život a je to prostě těžké no. Drž se

  • Upravit
Anonymní
1.12.25 12:13

Tvůj muž je sobec. Já mám taky takového může. Myslela jsem, že vše zvládnu sama. A on si zvykl, že nic okolo děti nemusí. Cesta do pekel. Naše manželství není dobré. Zapoj ho co nejvíc. Někteří chlapi pochopí, až když si vyzkouší, jak je to s dítětem náročné.

  • Upravit
Anonymní
1.12.25 16:14

Věřím, že to byl jen nějaký jeho zkrat. Ty se drž a hlavně přeji hodně sil a moc a moc zdraví. :srdce:

  • Upravit
Vložit nový komentář