Nika, Adámek a kamarádi - prázdinový od Marty, Honzíka a Adama
Jak všichni víte, taky jsme vyrazili za teplem, sluníčkem a hlavně moříčkem. U nás to ale neznamená klasickou plážovou dovolenou ale dovolenou na lodi plachetnici. Letos se nám poštěstilo, že jsme byli pozváni italskočeskou rodinkou do Itálie. Moc šťastný začátek se nám nepovedl před odjezdem jsem všechny kluky chtěla obrat mašinkou. Samozřejmě se mi povedlo v tom předodjezdovém stavu mužíčkovi vyrobit dvě parádní plešky na šošuli. Prostě mi mašinka přecvakla a jak kolem mě děti skákaly, nebyl na to klid.
Teď už je to dobrý, dorostlo to a vzali jsme to po návratu ještě jednou hodně nakrátko a není to skoro vidět. Obrečela jsem to, mužíček je na svou hřívu dost hrdý a tak strávil většinu týdne v čepici.
Cesta do Itálie byla dlouhá a úmorná a když jsme se konečně nalodili, zjistili jsme, že počasí rozhodně není na vyplutí - mraky se honily a bylo z toho několik bouří a pěkné vlny. Bylo velké dusno a vedro a my si alespoň s klukama zvykali na loď. Kluci měli na lodi nového iatlského kamaráda, který mluvil výborně česky - s krásným italským přízvukem. Takže jsme se na lodi bavili česky, italsky a anglicky. Honzík se taky naučil pár italských slovíček a díky němu i italský tatínek začal zvládat nějaká česká. Honzík s ním pořád chtěl komunikovat - kapitán se přece musí poslouchat a tak měl jako jediný přirozenou autoritu.
Po dvou dnech střídajícího se dusna a slejváků jsme konečně vyrazili z přístavu na nedaleké ostrůvky. Po bouři ale byly velké vlny a tak nám bylo všem parádně blbě. Kluci měli na sobě vesty a protože to hodně houpalo, všichni brzo usnuli a spali naskládaný v kokpitu lodi. Vesty mají měkké velké límce, takže se jim spalo celkem pohodlně. Přikryli jsme je ručníkama, nikomu se totiž nechtělo dovnitř do lodi pro něco jiného - tam to houpe ještě víc.
Jakmile jsme zakotvili, bylo už vše super - zaplavali jsme si v moři, najedli se a mořská nemoc pomalu ustupovala. Objížděli jsme ostrůvky, prozkoumávali snad každou zátoku buď na člunu nebo se šnorchlem (já se potápět neumím ale Honzík dostal masku a ploutve a celkem mu to šlo). Nebo jsme dojeli/doplavali na plážičku a chvíli se placatili s kyblíčkama. Další dny jsme trávili podobně, někdy jsme kotvili na noc v zátoce na kotvě, jindy jsme zajeli zpátky do městečka a kotvili u mola - to pak znamenalo procházky, které kluci nutně potřebovali a výlety za zmrzlinou. Jeden den jsme si půjčili místní otevřené autíčko a vyjeli nahoru na ostrov a projeli ho celý.
Italský klučina měl problémy s ouškem - nafoukalo mu do něj, tak měl horečky ale antibiotika zabrala hned druhý den. Když se z toho konečně dostal, začal nám Honzík z ničeho nic ráno blinkat. Asi to bylo přehřátí z předešlého dne, dost jsme se vyděsili ale do večera byl fit a měl chuť k jídlu, další den už jedl normálně a koupal se. Plavání si oba naši kluci užili opravdu do sytosti - Adamovi se chtělo do vody vlastně pořád. Chytil se někoho za prst, když se zakotvilo a už nás tahal k zádi a ukazoval do vody. Žádné velké pokroky neudělal ale přesto něco málo: naučil se jíst rozinky (s jídlem na tom byl špatně, jedl jen konzervy, co jsem přivezla a jednou ochutnal těstoviny s čočkou - italská specialita). Ovoce jsem do něj nedostala ani náhodou, nechtěl ani jablka, která doma jí. Snaží říkat ahoj a každé ráno vykřikuje ájí, ájí - nevím co to je ale doufám, že to má nějaký význam. Hodně začal Honzíka provokovat k honičkám a různému kočkování.
Musím se přiznat, že jsme ani jednou nevytáhli plachty a jezdili celou dobu zbaběle na motor. S dětma to bylo prostě pohodlnější. Snad příště už budou zase víc připravený na to, jak to na lodi chodí. Poslední den už byli s lodí hodně sžití. Velký kluci sami spouštěli a vytahovali kotvu (za asistence jednoho dospělého). Honzík se mnou vysedával na přídi a čučeli jsme společně do dáli a buď mlčeli nebo si povídali o tom, kde maminka dřív všude jezdila…
Po návratu domů je nám tu celkem zima a chybí nám italské těstoviny na x způsobů. Taky italské kafíčko a zmrzlina se prostě musí užívat na místě. A tak doufám, že i vy užíváte prázdninové atmosféry plnými doušky! Doufám, že Adámek už je ok a i všichni ostatní jsou zdraví.
Přejeme všem krásný letní týden! Marta, Honzík (3 roky a 5 měsíců) a Adam (2 roky)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1518
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 893
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1552
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 640
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 378
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20162
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2578
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2848
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2563
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1726
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....