Nikdy nezapomenu II.
Vím že mi to asi nepomůže, ale potřebuji se vypsat ze své bolesti a svěřit se někomu, kdo zažil to samé co já. Otěhotněla jsem vlastně náhodou, neplánovaně, ale i tak jsme měli s přítelem ohromnou radost.Postupně jsme se začali těšit na miminko a řešit co všechno budeme potřebovat, aby to naše zlatíčko mělo vše. Těhotenství jsem zvládala skvěle, nepostihla mě žádná nevolnost, za což jsem byla ráda.
Když jsme se v 22. týdnu dozvěděli od pana doktora že je to chlapeček, byli jsme oba nadšení. Přítel si od začátku přál syna a tak jsme od té doby věděli, že ten drobek v mém bříšku je Lukášek.
Všechno šlo jako po másle bříško krásně rostlo… a s ním i Lukášek, což jsem pocítila každým kopnutím, kterým mi dával často najevo, že je se mnou. Ve 33. týdnu jsme šli na běžnou kontrolu, kde doktor nenašel nic, co by nebylo normální, srdíčko krásně bilo a malý měl přes 2 kg. Začali jsme se s přítelem moc těšit, i když přišly i obavy z porodu.
26. 6. jsem ráno pocítila bolesti, které se celkem pravidelně opakovaly. Vyděšeně jsem budila přítele, že pravděpodobně rodíme. Oba nás napadlo, že je to sice o 3 týdny dříve než byl první termín, ale neměli jsme důvod mít podezření, že něco není v pořádku. Prostě chtěl Lukášek ven dřív.
Přítel mě tedy odvezl do porodnice, kde mě napojili na natáčky. Sestra dlouho hledala místo, ale nakonec jeli, tak asi bylo všechno v pořádku. Nic mi neřekla, jen zavolala doktora, který mě měl ještě vyšetřit… začala jsem se bát, protože se tvářili vážně a mlčeli.
Pan doktor mě vyšetřil, udělal ultrazvuky a pak nám to řekl… JE MI TO LITO, ALE VAŠE DÍTĚ JE MRTVÉ. PODLE ULTRAZVUKU UŽ ASI TÝDEN. V tu chvíli se mi zhroutil svět a můj přítel přede mnou poprvé plakal. Přála jsem si, aby to nebyla pravda. Vždyť to bych přeci poznala…
Vzali mě tedy na příjem a já pořád nechápala, jak je to možné a co se vlastně děje. Čekal mě porod a to velmi rychle, protože hrozila infekce. Dostala jsem prášky na vyvolání a taky kapačku a čekali jsme. Přišlo to rychle a taky velmi bolestivě, až jsem prosila, aby mě vzali císařem, ale nechtěli. Nasadili mi sedativa. Už nebylo co tím zkazit. Lukáška jsem porodila ve 13:50 a nemohla jsem ho vidět.
Své ditě nikdy neobejmu, nepolíbím a neřeknu mu, jak moc ho miluji a jak moc mi chybí, ale snad to ví a je někde, kde je mu dobře. Miluji ho, moc to bolí a nikdy nezapomenu…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1646
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20656
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
