Nikdy nezapomenu II.

Vím že mi to asi nepomůže, ale potřebuji se vypsat ze své bolesti a svěřit se někomu, kdo zažil to samé co já. Otěhotněla jsem vlastně náhodou, neplánovaně, ale i tak jsme měli s přítelem ohromnou radost.Postupně jsme se začali těšit na miminko a řešit co všechno budeme potřebovat, aby to naše zlatíčko mělo vše. Těhotenství jsem zvládala skvěle, nepostihla mě žádná nevolnost, za což jsem byla ráda.

Když jsme se v 22. týdnu dozvěděli od pana doktora že je to chlapeček, byli jsme oba nadšení. Přítel si od začátku přál syna a tak jsme od té doby věděli, že ten drobek v mém bříšku je Lukášek.

Všechno šlo jako po másle bříško krásně rostlo… a s ním i Lukášek, což jsem pocítila každým kopnutím, kterým mi dával často najevo, že je se mnou. Ve 33. týdnu jsme šli na běžnou kontrolu, kde doktor nenašel nic, co by nebylo normální, srdíčko krásně bilo a malý měl přes 2 kg. Začali jsme se s přítelem moc těšit, i když přišly i obavy z porodu.

26. 6. jsem ráno pocítila bolesti, které se celkem pravidelně opakovaly. Vyděšeně jsem budila přítele, že pravděpodobně rodíme. Oba nás napadlo, že je to sice o 3 týdny dříve než byl první termín, ale neměli jsme důvod mít podezření, že něco není v pořádku. Prostě chtěl Lukášek ven dřív.

Přítel mě tedy odvezl do porodnice, kde mě napojili na natáčky. Sestra dlouho hledala místo, ale nakonec jeli, tak asi bylo všechno v pořádku. Nic mi neřekla, jen zavolala doktora, který mě měl ještě vyšetřit… začala jsem se bát, protože se tvářili vážně a mlčeli.

Pan doktor mě vyšetřil, udělal ultrazvuky a pak nám to řekl… JE MI TO LITO, ALE VAŠE DÍTĚ JE MRTVÉ. PODLE ULTRAZVUKU UŽ ASI TÝDEN. V tu chvíli se mi zhroutil svět a můj přítel přede mnou poprvé plakal. Přála jsem si, aby to nebyla pravda. Vždyť to bych přeci poznala…

Vzali mě tedy na příjem a já pořád nechápala, jak je to možné a co se vlastně děje. Čekal mě porod a to velmi rychle, protože hrozila infekce. Dostala jsem prášky na vyvolání a taky kapačku a čekali jsme. Přišlo to rychle a taky velmi bolestivě, až jsem prosila, aby mě vzali císařem, ale nechtěli. Nasadili mi sedativa. Už nebylo co tím zkazit. Lukáška jsem porodila ve 13:50 a nemohla jsem ho vidět.

Své ditě nikdy neobejmu, nepolíbím a neřeknu mu, jak moc ho miluji a jak moc mi chybí, ale snad to ví a je někde, kde je mu dobře. Miluji ho, moc to bolí a nikdy nezapomenu…

Přečtěte si také

Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná

Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
  • Anonymní
  • 28.05.26
  • 906

Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
714
9.7.11 08:38

:hug: :hug: objimam a placu nic jineho nedokazu.Me zemrela moje Julinka v naruci 15hodin po porodu.Nedokazala jsem ji dat z ruk.Rikaji ze cas je nejlepsi lek ale myslim si ze i nejpomalejsi.Stalo se nam to pred pul rokem a me dodnes neni ani krapet lip.Kazdy den na ni myslim a kazdy den becim a vetsi skupinku maminek s kocarky obchazim velky obloukem.Mozna jsi statecnejsi a lepe se s tim poperes ja ti to moc preji cas je pry lek :nevim: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
5453
9.7.11 08:58

je mi to moc líto.Ani nevím,co na tuhle hrůzu napsat,jen že by se to nemělo vůbec dít :cert: :cert: .Přeju vám s manželem at to zvládnete co nejlépe a podaří se vám zdravé miminko.běhá mi mráz po zádech,jak je to až moc časté takové hrozné věci. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
9.7.11 09:03

Strašně mi to mrzí, proč se tohle děje???? Drž se a snad brzy budete mít jiné miminko a váš Andílek vás bude z nebíčka hlídat :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
1918
9.7.11 09:30

:hug: :hug: :hug:
nevím co říct…nechápu, proč ohle musíme zažívat :(

  • načítám...
  • Zmínit
9403
9.7.11 12:17

tohle mě vždycky přinutí se vzpamatovat,když už mi tečou nervy a nejradši bych se na to vybodla,tak si vždy vzpomenu na nějaký smutný deníček a rázem s pokorou přijímám pláč,vztek,zlobení svých dětí.
Je mi opravdu moc líto vaší situace :hug: ,jen čas otupí vaší bolest,držím pěsti aby jste se co nejdříve mohli radovat z dalšího miminka .

štve mě,že si toto musí prožít mnoho rodičů. :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
5813
9.7.11 12:40

Moc smutné,bohužel se to stává :-?
Přeji vám ať se vám brzy podaří mít znovu miminko,ale se šťastným koncem a tím vám začne krásná epizoda v životě :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
338
9.7.11 13:31

Je mně to moc líto, čím si musíš procházet. Nevím, proč život uděluje lidem takovéto lekce. Marně hledám slova útěchy, to se snad ani nedá utěšit, toto se musí odžít.

Příspěvek upraven 16.07.16 v 22:07

  • načítám...
  • Zmínit
14090
9.7.11 14:12

K tomuhle se těžko něco píše :cry: :cry: Moc mě to mrzí a přeji hodně sil a do budoucna zdravé miminko :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
zuzago
9.7.11 18:48

Můžu napsat, že přesně vím, co prožíváš, protože se mi stalo to samé jen o jediný den dřív. Přišli jsme o našeho Ondráška ve 33.tt! Byl moc chtěný! Ale přišli jsme o něj! Buď statečná! Musíme to nějak zvládnout. Naše děti nám navždy zůstanou v našem srdci a pevně věřím v naději, kterou máme do budoucna, že se s našimi miminky ještě setkáme. Pokud si chceš povídat o naší společné bolesti, na modrém koníkovi mám diskuzi „Porod mrtvého miminka a následné otěhotění“ nebo soukromá diskuze "Maminky andílků, kde nás je mnohem víc.

  • Upravit
34
9.7.11 18:48

moc mě to mrzí :hug: zjistit, že miminko už nežije je to nejhorší co může být, já to taky zažila ve 40tt, přeji,
abys měla kolem sebe hodně lidí co tě podrží a nebudou
ti říkat věci typu…jsi ještě mladá, pořídíte si další..

  • načítám...
  • Zmínit
2199
9.7.11 21:40

jen čas uleví bolesti, slzy spláchnou to nejhorší, ale máš pravdu - nikdy nezapomeneš… :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
1017
10.7.11 07:55

:hug: :hug: věř mi že čas vše zahojí a bude líp ale nikdy nezapomeneš. Já přišla o miminko v 35tt měla by už rok a 7m a i když už mám u sebe miminko na malou myslím denně. Opatruj se :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
1570
10.7.11 21:12

Broučku zlatej - :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
967
10.7.11 23:04

Je mi to moc líto. :hug: :hug: :hug: . Na to není slov, tyhle smutné věci si bohužel stejně musí odžít každý sám. :cry:
Držte se, ať je brzy líp. :hug:

Příspěvek upraven 10.07.11 v 23:23

  • načítám...
  • Zmínit
336
11.7.11 19:08
:hug: :andel:
  • načítám...
  • Zmínit
2
25.2.12 20:26

Je mi to líto. Hlavně jako porodní asistentka vůbec nechápu proč stále tolik mých kolegyněk a lékařů není schopno nabídnout rodičům důstojné rozloučení s miminkem. Nemyslím, že by tím ztráta Lukáška míň bolela, ale přinejmenším ta Tvoje poslední věta by zněla jinak. Zajímám se o tuto problematiku již delší dobu a ráda bych tyhle věci změnila. Kdybys měla zájem vyplnit mi dotazník, jehož výsledky by mohly snad ovlivnit praxi v nemocnici, budu moc ráda. Je na www adrese https://docs.google.com/…eet/viewform?…
Děkuji a držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele