Nový rok a nová naděje
- Snažení
- davle
- 04.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
S příchodem nového roku, který nemá zrovna šťastné číslo na konci, začínám znovu doufat, toužit a věřit, že „nešťastná“ třináctka bude tím pravým rokem pro splnění našeho snu, miminka.
A takhle to vše začalo: na jaro 2011 jsme si s manželem naplánovali krásnou dovolenou v Itálii, kterou jsme „křížem krážem“ procestovali a zároveň „plánovali“ počít naše miminko. Ve Vatikánu jsme zapalovali svíčky a žádali „toho nahoře“, ať nás v našem přání vyslyší.
Po prvním roce snažení, kdy veškerá dostupná „literatura“ píše, že rok snažení je „normální doba“ pro početí, se opět nic „zázračného“ nestalo. Kromě toho, že akt milování se stal „naprogramovanou opakující se činností“, a to pouze ve dny, kdy měla být největší pravděpodobnost „k početí“. Sladit touhu po miminku, s „vhodnými dny“ a momentálním rozpoložením a náladou nás obou bylo někdy vyčerpávající. O tom snad ví každá z nás a nemusím se více rozepisovat.
Po necelém roce snažení jsem se obrátila na svou gynekoložku, která poslala manžela na vyšetření, kde se zjistilo, že je vše ok! 
Následovala „moje léčba“ Clostilbegytem a Utrogestanem, ale bez výsledku. Následně proběhlo vyšetření průchodnosti vejcovodů, vše ok, ale výsledek pořád žádný.
Manžel mi často říkal, že to mám v hlavě, že jsem prostě „bloklá“ psychicky, ale to už jste taky všechny slyšely snad milionkrát – nemysli na to, nech tomu volný průběh atd. – kecy, kecy, kecy. Na tohle se prostě nedá jen tak přestat myslet – člověk pořád jen počítá dny a „blbne a blbne“
Postupem času jsem se ale opravdu začala zabývat mojí možnou psychikou „blokádou“. Začala jsem chodit na rehabilitaci a cvičila metodu L. Mojžíšové (moje „akční nasazení“ ale vydrželo pouhé 3 měsíce) a v rámci tohoto jsem dostala kontakt na jednu paní, která se zabývá „kraniosakrální terapií“. Po prvním objednání jsem si myslela, že jdu na nějakou „masáž“. Ve skutečnosti jsem se potkala s úžasnou paní, která se zabývá tím, proč člověk trpí určitými nemocemi, problémy atd., že to vše souvisí s psychikou atd.
V rámci této terapie jsem se dostala až do minulého vztahu, který trval dlouhých 7 let a neskončil zrovna pěkně. Objevila jsem v sobě obrovské „trauma“, které jsem tehdy před okolím potlačovala a snažila se působit, že jsem v „pohodě“ (a to už je to skoro 5 let a pořád to tam někde ve mně bylo!) Paní Lenka mi úžasně pomohla (přejít přes to všechno a „naprogramovat“ i mou „dost narušenou“ psychiku z nepodařených pokusů o otěhotnění do pozitivna). Byla jsem z toho všeho fakt v šoku. Co všechno v sobě člověk potlačuje a nese si životem s sebou. Celá terapie mi moc pomohla, každou další periodu jsem najednou vnímala tak, že je to vlastně dobře, že mé tělo pracuje jak má, jen to chce čas.
Paní Lenka mi navíc hned na první hodině terapie řekla, že „moje dušička tam nahoře na mě už čeká, jen chce ke mně přijít, až budu mít vše z minulosti vyřešeno“ což mě teda fakt „pohladilo po duši“. V rámci této terapie jsem měla doporučeno 4 měsíce se nesnažit, ať se mi dá psychika do „pohody“.
Manžel měl napřed z mého dalšího pokusu terapie pochybnosti, ale když pak viděl, jak jsem v pohodě, „netlačím na pilu“ a jsem vyrovnanější, tak byl hodně mile překvapen. K paní Lence už chodím jen sporadicky a cítím sama na sobě, že jsem momentálně fakt „jiná“ (uvidíme, co napíši v závěru roku 2013 
) Po skoro 5měsíční „snažící přestávce“ se znovu těším na „nové začátky“
Takže do nového roku 2013 vplouvám s velikou nadějí a s pozitivním naladěním, že letos to vyjde!
A ty „naše dušičko“, jestli tohle čteš, tak věř, že se na tebe s „tatínkem“ už moc těšíme a doufáme, že se brzy staneš naším splněným snem a přijdeš za námi
Všem snažilkám přeji v novém roce 2013 pozitivní mysl a dvě čárky na těhotenském testu!!!
Přečtěte si také
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 1397
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 737
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 3239
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 550
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 833
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2405
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 2002
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 3991
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 2068
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 2027
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
úžasně naladěný deníček, takhle po ránu. Určitě se ti přání brzy splní, přeju dvě čárky. Držím palce 
