O mém porodu
- Porod
- BetynkaJidunka
- 15.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych vám popsat svůj porod. Možná dodám odvahu nějaké budoucí mamince, která se bojí stejně, jako jsem se před 8 měsíci bála já. Věřte ale, že když jsem to zvládla já, tak to zvládne každá.
Porodu jsem se bála už od té doby, kdy jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Čím víc se termín blížil, tím větší strach jsem měla. Bylo 19. 4., přesně 3 týdny před porodem. Ten den jsem byla na kontrole, nic se nedělo, miminko bylo v pořádku, doktor mi vysadil magnesko a už jsem nemusela dodržovat klid na lůžku, byla jsem šťastná jak blecha (celé těhotenství jsem měla nakázaný klid). Bylo 20:00, říkala jsem si, že vyvenčím psa, to jsem ještě netušila, že za pár hodin porodím. Byla jsem venku hodinku, a když jsem se vracela, cítila jsem silnou bolest v podbřišku, jako kdyby mi tam někdo vrazil nůž, myslela jsem, že jsem to prostě s procházkou přehnala.
Doma jsem si vlezla do vany a začala zvláštní bolest v kříži. Ne, to určitě není ono, uklidňovala jsem se, nijak to neustávalo. Když jsem vylezla z vany, přidaly se takové tlaky v podbřišku (nevím, jak to popsat), koukla jsem na hodiny a bylo 22:30. Už jsem si byla jistá, že rodím, takže zabalit tašku a kontrolovat, zda jsou bolesti pravidelné, cože? Po 3 minutách. Volám mamce, že budu rodit, nikdo ale telefon nezvedal. Strašně jsem se bála a volala do nemocnice, že asi rodím, že mám bolesti po 3 minutách a nemá mě kdo odvést, hm, pošlu sanitku, nebojte, říkala nějaká paní. Do deseti minut tu byla sanita, sanitářka se mě ptala, proč mě neodvezl přítel. On se se mnou rozešel, když jsem byla ve 4. měsíci. Paní se soucitně podívá, nesnáším ten pohled. Máte bolesti? Ano, po 3 minutách. Svíjím se na lehátku v sanitce.
Přicházím do vstupní haly hradecké porodnice. Přebírá si mě sestra a nechává mě v místnosti bez oken je tam jen wc a sprcha. Pak přijde doktor, kontroluje mě a říká pouze klystýr a hned na sál, budeme rodit. Volám ještě sestře: Tino, rodím. Co? Já to nestihnu. Mám bolesti, zavěšuji. Když už jsem byla na sále, bylo 23:30, dostala jsem kapačku, prosím PA, aby mě dala něco proti bolesti, ona ale říká: maminko už rodíte, to by vám nestačilo zabrat. Přišla sestra a vyčítala mi, že jsem jí zašpinila krví lehátko, píchla mi vodu a měla jsem zůstat na podložce, abych nešpinila lehátko. Vypadněte, křičím na ni, já si porodím sama, vypadněte. Vtom vešel doktor. Maminko, copak, bolí to, nebojte se, zatlačte, už to bude.
Na tři zatlačení byl Benjamin venku, celý modrý, nebrečel, a hned ho odnesli. Proč nebrečí? Nebojte, bude. Slyším pláč, a tak nějak vím, že brečí Ben. Všichni odešli, já ležím sama na lůžku a taky se cítím sama a smutná, bojím se, co je s malým, vchází sestra vyplňuje se mnou papíry. Ptám se, co syn, ona mi podává kartičku, na které je obtisk nožičky. Benjamin, narozený 20. 4. ve 3:37, váha 2700 g, délka 46 cm. Vchází druhá sestra a nese maličké zabalené miminko. Maminko, tady máte Benjamínka. V tu chvíli jsem byla nejšťastnější na světě, byl tak maličký a krásný. Závěrem bych chtěla říci, že nejhorší nebyl porod, ale to čekání, až mi donesou miminko (čekala jsem hodinu). Porod bolí, ale ty bolesti nejsou tak zlé. Tak takhle si svůj porod pamatuji já.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20597
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....