Zobrazuji pouze komentáře k záznamu O nešťastné třináctce, zpět na záznam v deníčku můžete jít ZDE.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Motýlice
5043
4.4.16 23:21

Zase nějaký nácvik tvůrčího psaní? :roll: Nic ve zlém. Pokud to člověk vnímá jako literární dílo, je to pěkné, čtivé. Ale už posledně mě trochu nazdvihlo, když se tu objevil emotivně laděný deníček a pak se autorka v SZ přiznala, že se zabývá tvůrčím psaním a vlastně jí šlo především o formu a testovala si počtem reakcí, jak se jí dílo zdařilo. Možná to ale není tento případ.

Jinak k RS - má ji moje kamarádka, byla jsem díky ní vernisáži, kde se sešla spousta podobně „postižených“ a na vozíku snad nebyl nikdo. Mladí lidé se opravdu poměrně snadno dostanou ke špičkové léčbě, která jim umožní prožít plnohodnotný život. To jen tak k podstatě věci.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
4.4.16 23:23

@lear Viz ma reakce 17:14 - smyslem opravdu nebylo psat odborny clanek o prognoze pacientu s RS. Ti co ji maji, maji predpokladam take spravne informace od svych osetrujicich lekaru. Ti co ji nemaji, sotva budou jako zdroj informaci brat tento denicek. Korekce zaznela v diskusi po prvnim postouchnuti timto smerem, viz muj prispevek v 10:26. „Nehodila“ se mi do textu, ktery byl proste psan za jinym ucelem. Vyrok pani doktorky ovsem neni ani vymysleny ani nadsazeny za ucelem dramatizace. Kdyby sdeleni diagnozy probehlo tak, jak pise napr @blama1, nebylo by o cem psat.

Nicmene Ti dekuji, ze jsi svou pripominku vyjadrila (narozdil od predchozi) citlivym a neurazlivym zpusobem.

  • Upravit
Anonymní
4.4.16 23:33

@Motýlice Ne, zadne tvurci psani, pravda pravdouci :) Prislo by Ti to uveritelnejsi, kdyby to bylo mizerne napsane?

K veci: aniz bych chtela sirit defetismus, nebyt na voziku asi neni jedina meta mlade holky. S plnohodnotne prozitym zivotem souhlasim, ale proste to s sebou nese jista omezeni, to je myslim nezpochybnitelne

  • Upravit
lear
1109
4.4.16 23:51

No trochu to tak působí, to jo, navíc i ta časová prodleva mě trochu zarazila @Motýlice ale zase věřím, že se to tak stalo.

O kterém deníčku mluvíš? S tím testováním počtu reakcí.

  • načítám...
  • Zmínit
Anys29
1862
5.4.16 09:44

Máš pravdu, potvrzenou diagnózu mám až od listopadu 2014, ale první příznaky, které zpětně dle mého popisu potvrdila i neuroložka v RS centru, začaly už v létě 2011, kdy jsem byla těhotná a do doby, než jsem skončila v nemocnici, se objevily třikrát. Akorát nebyly tak výrazné a přičítalo se to problémům se zády.
Když jsem teda nakonec skončila v nemocnici na kapačkách, kam už jsem sotva dolezla, byl to fakt šok a tak do ledna jsem se prala s těžkýma depresema. Dnes jsem bez antidepresiv a v pohodě a přičítám to taky té stravě, protože tě opravdu srovná. Do té doby jsem na takovou tu trudomyslnost, která snadno přešla do deprese, docela trpěla.
A k té stravě - těžko uvěřit, ale i s takovým omezením můžeš mít velmi pestrý a chutný jídelníček a naopak si najdeš potraviny, se kterými by ses normálně neseznámila.
Možná jsem nemístně optimistická, ale věřím tomu, že když člověk chce, dokáže cokoli. I se uzdravit, alespoň v rámci možností. A kdo ničemu nevěří a nic nezkusí… ochudí sám sebe :)
Jo a kdyby chtěl někdo rejpat, samozřejmě mám těžký chvilky a tu a tam mě přepadne strach, co bude dál. Ale ty mají i zdraví lidé, ne?

  • načítám...
  • Zmínit
Motýlice
5043
5.4.16 22:54

@lear : To máš jedno, který deníček to byl, nebudu prozrazovat zdroje, jelikož šlo o soukromou komunikaci. Když nad tím tak přemýšlím, tak je to vlastně jedno. Mě to sice tenkrát z nějakého důvodu úplně nepotěšilo (asi ego, že jsem se na ty emoce chytla), ale asi je blbost lpět na tom, že když má někdo silný příběh, nemůže z toho udělat tak trošku literární show.
Takže zakladatelko, nic proti. :)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
7.4.16 22:37

Ahoj, mám RS diagnostikovanu skoro tak dlho ako tvoja sestra. U nás nik neplakal, nik nehystercil, akurát som musela ukludnovat manzela pri stanoveni diagnóze - vyzeralo to ako keby to mal on :). A vieš ako my pomohla moja sestra? Tvrdením, že taká cukrovka je oveľa horšia:). Nejak sa toho držím a neriesim, momentálne som po druhom pôrode a je mi krásne keď sa pozriem na tie dve šťastia a tým úplne zabudam že niečo mám, niekedy až moc:).

  • Upravit
Anonymní
8.4.16 12:42

Chapu jaks to myslela - jsem diabetik :P
autorka

  • Upravit
Vložit nový komentář