O tom, jak voda opět neudělala žuch...
- Těhotenství
- Annapavelkovaml
- 22.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
První deníček jsem psala o životě a seznámení s manželem o prvním těhotenství a prvním porodě,jedné nechtěné ztrátě(zamlklé těhotenství) a znovu objevení // na testu..takže je tady slíbené pokračování...
V listopadu 2015 se nám po 4 měsících snažení na testu objevily opět dvě čárky a my byli šťastni jak blechy v kožichu, že co nevidět už budeme čtyři.
Vzhledem k mému prvnímu těhotenství a předčasnému porodu v 35. těhotenském týdnu mi bylo automaticky od začátku již na první kontrole, kde jsme poprvé viděli pořádně tlouct srdíčko, napsáno rizikové těhotenství. Ovšem byla to jen formalita pro pojišťovnu a ochranu lékaře, protože když jsem na rodičovské dovolené, na rizikové těhotenství nemám nárok a manžel mohl dostat na mne paragraf pouze v případě hospitalizace v nemocnici, které jsem se zdárně ubránila až do 32. těhotenského týdne.
Za pomoci rodiny, je opravdu výhoda mít 2 žijící, čilé babičky a dědečky a zdravé, ochotné, fungující rodiče a sourozence z mé i manželovy strany, jsme to nakonec všechno zvládli.
Všichni měli strach, ať opět nepotratím, takže zhruba 10 členů rodiny se 8 měsíců staralo a střídalo u starší dcery Elišky (2,5 roku), abych já mohla ležet, ležet a ležet.
Prvotrimestrální screening dopadl na jedničku akorát nám paní doktorka řekla, že je miminko minimálně o 2 týdny starší a že je to zlobivý aktivní skřítek. 
To, že bylo miminko straší, byla pro nás výhoda, protože už v tu chvíli jsme věděli, že každý den je pro nás dobrý, že miminko určitě nedonosím… A podle odhadu to nejspíš bude chlapeček.
První problém nastal zhruba v 16. týdnu těhotenství, kdy mi zjistili nízko položenou placentu. Ale že se nemusím bát, že se ještě může vytáhnout. Ale do té doby jsem měla dodržovat ještě přísnější režim, což sem dost dobře nechápala. Asi po mně chtěli, ať už ani nechodím na WC nebo nevím, jak si představovali, že budu ještě klidnější.
Vzhledem k tomu že jsem hlídaná na hematologii pro krvácivost, začal mít manžel ještě větší strach. Placenta se vytáhla okolo 24. těhotenského týdne a mně nehrozila moje největší noční můra - císařský řez.
Pan doktor mi dal tři mezníky mého těhotenství, podle kterých se budeme řídit:
- 24. týden těhotenství: plod je schopen přežít mimo tělo matky
- 30. týden těhotenství: už by to miminko mělo zvládnout bez větších problémů, jen je nutná delší hospitalizace
- 35. týden těhotenství: jsou dovyvinuté plíce a miminku většinou nezůstanou žádné známky nedonošení
Časté tvrdnutí břicha a tonizace dělohy a zkracování čípku a zároveň nesnášenlivost magnesia jinak než v kapačce mě dostalo do nemocnice poprvé v 32. týdnu těhotenství. Podruhé jsem se dostala do nemocnice ve 34. týdnu těhotenství pro rozjíždějící se porod, takže opět na kapačky a ještě větší dávky, které stejně nezabraly a už se jen čekalo, až se dokončí 35. týden těhotenství, abych mohla rodit v Opavské porodnici, kde to právě jde až po ukončeném 35. týdnu.
29. 6. 2016 bylo venku strašné horko, pro veliké břicho už v 36. těhotenském týdnu (35+4) jsem chodila po zahradě pouze v kalhotkách, miminko mělo už teď odhad 2750 g a já si připadala jak malý hroch.
Najednou jsem měla na kalhotkách zvláštní pocit vlhka, akorát jsem nevěděla, jestli je to pot, výtok nebo mi opět uniká plodová vod. Vždyť mi přece pan doktor řekl, že je nemožné, aby se mi to stalo 2× za život.
Přesto jsem šla na wc radši pro vložku a jela do nemocnice. Radši být za blbce, než si celý život nadávat do blbců. Manžel měl mít ten den noční, mamka se švagrovou vzali starší dítko na procházku a my s manželem jeli na druhou stranu do nemocnice.
Když mě v 18:30 přijali, byla jsem otevřena na jeden prst, tak manžela poslali domů pro věci, že dnes porodím, protože test na plodovou vodu je pozitivní (dvě praskliny ve vaku a voda uniká).
Na sál jsme se dostali 19:45 a mi stále nic nebylo a nic mě nebolelo. Vím, že mnoho z vás mi řekne, že můžu být ráda, ale řeknu vám tlačit bez kontrakcí 17 minut, to je teprv bolest. Díky za bolestivé kontrakce u dcery.
Na sále jsme s manželem krom sexu snad zkusili všechno pro vyvolání porodu a ve 23:00 furt nic, jen jsem byla otevřená na 8 cm. Porodní asistentka a doktorka už byly nešťastné, hlava skoro venku, otevřená na 10 cm a kontrakce nikde…
Nejdříve jsem dostala něco na změkčení branky, a tím by se měly rozjet i kontrakce. Branka sice změkla, ale kontrakce furt nikde a když už, tak byly tak slabé, že se s nima nedalo porodit.
Dokonce ani oxytocin mi nezabral a to už byla doktorka tak nešťastná, že vůbec neví, co se mnou má dělat. Nakonec se porodní asistentka rozhodla, že mám prostě zkusit tlačit na prázdno, možná se tím ty kontrakce rozjedou.
Bylo 23:30 a konečně přišly první kontrakce, ale ovšem jen na boku. Pokaždé, když jsem se přetočila na záda, byl klid po pěšině, ale problém byl že miminko už muselo ven, jinak by hrozilo udušení.
Nakonec jsem tlačila 17 minut bez kontrakcí, po 10 minutách jsem myslela, že umřu, ale v hlavě mi jela jediná myšlenka: „Nechci akutní sekci!“
Řekla jsem si to 3× a u toho jsem pořádně zatlačila a najednou slyším: „Maminko, vidím hlavičku z půlky venku, ještě mi 3× pomalu zatlačte, ať vás drobek neroztrhne a bude venku.“
A ono fakt, akorát by se ve mně krve nedořezalo, jak jsem viděla, že miminko bylo úplně modré a mělo šňůru kolem krku. Začala jsem panikařit, proč nekřičí a porodní asistentka mě uklidnila, že mu ještě nedotepal pupečník a v tu chvíli jsem ten jeho hlásek uslyšela a byla jsem podruhé v životě nejšťastnější člověk na světě.
Náš syn Jiří Pavelka se narodil 29. 6. 2016 v 23:47 s váhou 3100 g a 40 cm ve 36. těhotenském týdnu (35+4), úplně zdravý.
Sice jsme museli přeléčit nedonošeneckou žloutenku, která se v 36. týdnu těhotenství dala víc než čekat. Pod lampu musel Jiříček 2× a navíc se musel naučit ovládat maminčina prsa, která se abnormálně přelívají a on se tím proudem topí, protože to nestíhá polykat i po odstříkání 100 ml z každého prsa. 
Vím, že hodně z vás bude psát, že mám být za hodně mlíka ráda, ale jak vidíte to malé stvoření, jak se s tím pere, není to moc příjemný pohled, navíc když nepřibírá, protože toho víc vyblinká, než sní.
Ale už jsme šikovní, dneska máme 19 dnů a už nám jde papání líp a líp, akorát já jsem dostala zánět a jsem na antibiotikách, takže pro prcka nepoužitelná (39 teploty a bolest v podpaží, že mrňouska ani neunesu), tak snad už bude brzo líp a už se nám nic dalšího nevyvrbí.
Já mám nakonec jen vnitřní šití díky úžasné porodní asistentce a na druhý den jsem si mohla sednout do tureckého sedu a být plně funkční pro Jiříčka. V nemocnici jsme strávili 9 dnů.
Ale řeknu vám, rodit víc jak 3 kg bez kontrakcí nepřeju ani tomu největšímu nepříteli.
Mimochodem, umíte si představit, že bych ho donosila do 40. týdne těhotenství? Já teda ne, protože rodit 4,5 kg dítě, to už bych asi fakt nedala a asi by mě roztrhl až na hlavě.
Kdo jste došli až sem, tak vám děkuji a snad vás to moc nenudilo, já si to chtěla uložit ještě jinak než jen ve vzpomínkách…
Přečtěte si také
Soused chová koně na miniaturním pozemku. Utíkají mu a ničí mi zahrádku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1103
Mít vlastní dům se zahradou byl vždycky můj sen. Představa, jak si ráno vypiju kávu na terase a odpoledne si nasbírám vlastní rajčata a jahody ze záhonu, mě držela nad vodou během dlouhých let...
Kryla jsem kamarádčinu nevěru. Když to prasklo, otočilo se to proti mně
- Anonymní
- 21.06.26
- 2261
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu litovat, že jsem chtěla někomu pomoct. S kamarádkou jsme se znaly skoro patnáct let. Prošly jsme spolu školou, prvními láskami, svatbami i...
Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml
- Anonymní
- 21.06.26
- 1452
Ještě teď je mi z toho špatně. Měla to být oslava narozenin kamarádky mé dcery ze školky. Johanka slavila své krásné páté narozeniny a její rodiče to pojali opravdu ve velkém. Mají krásnou zahradu...
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1330
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 1221
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 2974
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 13588
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 5062
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 5694
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 1595
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
tak oběma hodně zdraví!!!
ale je super, že to nechali takhle bez císaře 
gratuluju k chlapečkovi, ať brzo zmizí zánět a tak 
Prošli jste si vším možným i nemožným, tak snad už bude jen lépe 
Kazdopadne preji vse nej do zivota!
