O životě se zázrakem jménem Elen
- Porod
- Elen.Lenka
- 04.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po přečtení některých deníčků jsem dostala taky chuť se ze svého příběhu vypovídat. A tímto ukázat, že naděje na spokojený a krásný život kolem nás všech neustále krouží...
Bylo by 19 let, když jsem otěhotněla. Byla jsem úspěšná studentka, hezká a užívala jsem si život plnými doušky…
Můj přítel byl jedna velká katastrofa (ale co zamilované oči nevidí - nikdo jim to nevymluví) - to, že můj přítel byl alkoholik, dokonalý lhář a podvodník a hlavně násilník, jsem zřejmě viděla daleko dříve, jen jsem to vidět nechtěla. Do teď nechápu, co mě očarovalo, a kdyby to něčemu pomohlo, tak se klidně mlátím hlavou do zdi celý den.
Mám zdravou a nádhernou holčičku a jsem nejpyšnější matka na světě. 11. března oslaví svůj 1 rok a já se každý den modlím, aby neměla žádné následky toho, co si i ona prožila, a aby byla šťastná a zdravá a výjimečná - to ona je.
Ani na minutu jsem nepřemýšlela o tom, že bych si děťátko nechala vzít. Od prvního okamžiku jsem byla šťastná nastávající maminka. Naši vzali zprávu o mém těhotenství hrozně. Přeci jen měli představu o své dceři docela jinou, ale i přes to jsou to milující rodiče a i prarodiče, co na svou vnučku nedají dopustit.
My s přítelem jsme se přestěhovali do bytu 2+1, už předtím se projevil přítel jako veliký žárlivec a agresor, vždycky jsem ho omlouvala, že to dělá protože mě má rád - což byla hloupost. Začali nám scházet peníze, co jsme měli přítel propil, pak už jeho agresivita neznala mezí. Celé své těhotenství jsem strávila buď zamknutá v koupelně nebo v bytě 2+1 bez internetu, mobilu. Přítel měl strach, abych mu neutekla. Několikrát jsem skončila na pohotovosti - po útoku jsem měla zlomený nos, rozbitou pusu tak, že už to nikdo nedokázal spravit, škrcení. Další hrůzné útoky neznaly mezí a já neměla odvahu to někomu říct, zvolat policii, tak strašně jsem se za to styděla. Pořád jsem jen promlouvala k mojí maličké do břicha, ať se nebojí, že se to všechno zvládne a modlila se, ať je v pořádku. Za celé své těhotenství jsem nepřibrala ani jedno kilo, maličká si naštěstí vzala všechno ze mě, ale já jsem měla po porodu 42 kg při 172 cm a byla jsem chodící smrt.
Nikdo nemůže pochopit, jak se cítí týraná žena - proč ho neudá, proč nezvolá o pomoc? Vždycky jsem si říkala, že mně by se to nemohlo stát, stalo se a já jsem se nedokázala bránit. V průběhu těhotenství jsem zpřetrhala veškeré kontakty s rodinou - pořád jsem se vymlouvala, že nemůžu přijít, že se učím na zkoušku atd. Když jsem za nimi přijela, tvářila jsem se šťastně a spokojeně, aby na nic nepřišli. Nevím, jak by to dopadlo dál, kdyby mě nezachránila majitelka bytu. Naši si mě odvezli k nim domů na samotu, měla jsem týden do porodu, neměla jsem sílu žít, jíst, prostě nic. Byla jsem na světě jen kvůli té maličké, ale co já ji vlastně dám? Nemá krásnou a harmonickou rodinu, nemám peníze (podotýkám, že můj bývalý přítel si na mě vzal asi 150 000 půjčku, kterou já splácím - už mi chybí splatit asi jen cca 50 000 
).
S nikým jsem nemluvila, na nic neodpovídala, cítila jsem se hrozně. Lekala jsem se spadnuté vidličky, řvala ze spaní, no prostě přímo na odvezení do blázince.
Když mi praskla v noci voda, poprosila jsem taťku, jestli mě odveze do porodnice. Porod jsem měla za odměnu. Ve 4 hodiny jsem byla na příjmu a v 8:26 už byla maličká na světě. Byla jsem tam sama s tou nejnádhernějším děťátkem na světě. Chtěla jsem ji ukázat celému světu, ale nebylo komu. Celé 3 dny v porodnici jsem hystericky probrečela, sestřičky ze mě byly zoufalé, ale nedokázala jsem to zastavit. Nevěděla jsem, co bude dál, ale byla jsem ohromně pyšná na svou krásnou bojovnici, která vše zvládla!
Po příjezdu domů z porodnice jsem nedělala nic jiného, než jsem se ráno sbalila a chodila s kočárkem po venku. Denně jsem nachodila tolik kilometrů, že mi to teď přijde až neuvěřitelné. Vždycky jsem se vracela domů jen nakojit, přebalit a pak zase vyrazit. Malá byla velice zvídavé dítko - což je dobře. I nyní je tak ohromně živá, že máme co dělat, aby jsme ji uhlídali. 
Je to rebel! Když už jsem nevěřila, že by někdy něco mohlo být jinak, stalo se - našel si nás nový tatínek, který je tatínek s ohromným srdcem. A my s Elenkou ho za to moc milujeme. A když to se mnou nemá vůbec lehké - trpím velkými psychickými problémy. Já mu moc děkuji za to, že je a že mi dává ohromnou sílu do života.
Elenka pozdravuje všechny maminky, co budou číst tento příběh, a přeje Vám co nejkrásnější ten Váš příběh…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1644
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20643
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Máš moc hezkou holčičku 
Držím palečky ať Vám to s novým taťkou dobře dopadne 
Být mámou je neuvěřitelně nádherné, však víte 
Ale hlavně, že je to za váma. Přeju hodně štětí, zdraví a klidu. 