Obrovský životní zvrat

Všichni, kteří máme milující rodiče, bychom si přáli, aby tu s námi byli pořád. Osud je mnohdy ale jiného názoru, a tak to bylo i u nás.

Měla jsem krásné dětství, milující rodiče, mladší sestru a babičku, která nás jako malé často hlídávala. Nic nám nechybělo a ani nám nepřišlo, jaké máme vlastně štěstí.

V září 2003 jsem nastoupila na střední školu, naši měli radost, že jsem se tam dostala a já taky. Radost ale brzy vystřídala starost - mamince začalo bývat zle od žaludku a bolely ji záda. Praktická lékářka jí sdělila, že je to od páteře a poslala ji na rehabilitace. Uběhl měsíc, dva, tři, ale žádné zlepšení, spíše naopak. Pak konečně maminku poslali na ultrazvuk žaludku a tím se rozjel kolotoč pobytů po nemocnicích…

Ihned po ultrazvuku žaludku maminku poslali do nemocnice, tam to vypadalo na střevní vředy, které se pokoušeli rozehnat kapačkou. To ale nezabíralo, a tak musela mamka na operaci. Nikdy nezapomenu na ten deštivý den, když jsme jeli po operaci do nemocnice. Pan primář taťkovi sdělil, že zjistili rakovinu žaludku v celkem pokročilém stadiu. V tu chvíli jsem si přála, ať je to zlý sen, ze kterého se probudím a vše bude jako dříve. Nebylo…

Po propuštění z této nemocnice, maminku přijali ve FN v Ostravě a začali ji léčit chemoterapií. Asi nemusím popisovat, že to bylo těžké období pro všechny. Po asi půl roce to vypadalo dobře, zdálo se, že to nejhorší je zažehnáno a maminku nám pustili domů. Všechny kontroly byly v pořádku, ale najednou nastal rychlý zvrat a vše bylo zpátky. Znovu chemoterapie, ale tentokrát nezabírala a lékaři přestali dávat naději… jenže člověk v koutku duše vždy doufá v zázrak.

Jednou v noci, když byla maminka v nemocnici, kterou jsme měli vedle domu, jsem slyšela klapnout nemocniční bránu a viděla odjíždět pohřební auto. V tu chvíli jsem věděla, koho veze… Nedokážu říct proč, ale nějak jsem to vytušila. Ten den ráno se taťka vrátil s tou nejhorší zprávou.

8.7.2004 nás opustil ten nejmilovanější, nejhodnější a nejúžasnější človèk na světě. Asi se s tím nikdy ùplně nevyrovnáme, ale věřím, že mi maminka z nebe poslala mé dvě holčičky, že nad námi drží ochrannou ruku a že ví, že na ni myslíme každý den. Ta mladší má dokonce její úsměv.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Pizlam
1573
17.1.14 00:35
:,( :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
lloren
637
17.1.14 00:36

:hug: :hug: je mi to moc líto. Určitě na Vás dává pozor!

  • načítám...
  • Zmínit
Michelangelo
54030
17.1.14 01:23

Krásné vyznání :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Katerina38
17.1.14 07:27

Vím jak se cítíš, co prožíváš, mi zemřela maminka v roce 2010, bylo jí 56 let, ještě odpo jsme tam s dětma byli, bavili se, dali jsme si dvě deci, pak šla s tatkou na volby, tatka se stavil na pivko a mamka šla sama ve tmě domů. Měli jsme krásnou kočičku a ta vždy sedávala pod dveřma a mamka z legrace říkala, že se o ni jednou zabije :,( a bohužel se právě toto stalo, o půl noci mi volala brácha, že ji našel ležet pod schodama s kaluží krve kolem hlavy, šíleně potlučenou. dva dny bojovalo v Porubě o život, bohužel to bylo beznadějné :srdce: vyšetřovala to i kriminálky, vypadalo to na cizí zavinění, ale neprokázalo se, bráška totiž všechno uklidil, vytřel…je to největší růza mého života, nikdy nezapomenu poslední slova, která jsem řekla, když jsme odjížděli,, zamávejte babičce,,a pak už jsme ji nikdy neviděli, tatka s bráchou mně k ní nepustili a ani k rakvi. Nikdy to nepřejde a nepřebolí, jen se naučíš s tím žít, ach jo, hodně síly. :srdce:

  • Upravit
Petra2829
7907
17.1.14 07:32

Nás opustila na první vysvědčení své vnučky.28.6 2013. :,( nevěřím v nic, jen v nspravedlivý osud lidí, kteří jsou hodní.

  • načítám...
  • Zmínit
maminka1987
156
17.1.14 07:44

@Katerina38 to je mi moc lito, muselo to byt pro tebe strasne tak z niceho nic…:(

  • načítám...
  • Zmínit
maminka1987
156
17.1.14 07:50

@Petra2829 :( souhlasim s tebou

  • načítám...
  • Zmínit
Petra2829
7907
17.1.14 07:55

@maminka1987 Nejhorší je to uvědomění, že jí nezavoláš, už nikdy neuvidíš, neobejmeš. Že něuděláš tolik věcí, které si udělat chtěla a které si neudělala, nebo nestihla udělat. A pak když vidím ty některé lidi, co provádí, jak jsou zlý, jak třeba vraždí a jsou zdravý. Moje mamka pořád jen někomu pomáhala a nakonec si ji vzala ta hnusná nemoc. Chemo a to co popisuješ znám. Znám ten pocit kyž se dozvíš že není.
Akorát já se s ní rozloučila, viděla jí ten den rozloučení. Viděla naposled. :,(

  • načítám...
  • Zmínit
maminka1987
156
17.1.14 08:05

@Petra2829 presne tak, i v mem okoli odchazeji prevazne lide, kteri jsou hodni a sami druhym pomahaji…

Příspěvek upraven 17.01.14 v 08:06

  • načítám...
  • Zmínit
zzuzzinda
274
17.1.14 08:38

Je mi to líto, nám se to stalo taky, akorát mě bylo 10, ségře 14 a bráchovi 23 let. Já ani nevěděla, že je máma nemocná, dostala doma ráno infarkt a už ji nebylo pomoci. TeĎ je to už 27 let a stejně na ní myslím pořád, je mi líto, že neviděla ani jedno ze svých vnoučat - má jich 6, neviděla mě ani sestru maturovat, nebyla na svatbě svých dětí…CO naděláme, člověk se naučí s tím žít. Mě když je nejhůř, píšu jí dopisy a to mi pomáhá.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
17.1.14 08:58

@Petra2829 Souhlasím s tebou :(, bohužel je to tak. Díky rakovině jsem přišla o babičku i prababičku a přítel o maminku, bohužel to bylo navíc v jeho náctiletech a jako by to nestačilo, tak jeho tatínek, který byl hasič tělem i duší, měl výjezd do jedné chemičky, kde jim to bouchlo a díky tomuto výjezdu přišel o plíce, takže byl najednou bez obou rodičů :,(. Každej kdo vidí našeho malého říka, že je to celej přítelův táta. Opravdu nechápu, proč svět musí přijít o takové skvělé lidi, zatím co sebestřetní hajzlíci, jako je můj otec, kteří umí jen ubližovat jsou pořád mezi námi :(.

  • Upravit
Katerina38
17.1.14 09:06

Jojo je to těžké, kolikkrát se mi o mamce zdá a jsem ve snu štastná a pak ráno vstanu a uvědomím si, že není! a jak říkáte odcházejí ti hodní a zlatí lidé. Mamka byla tak oblíbená, hodná, příjemná, každému pomohla, hodně lidí její smrt vzala, ne jenom nás rodinu…ale ještě pořád jsou dny kdy brečím, nepřestává to bolet… :srdce: :nevim:

  • Upravit
facetia
1919
17.1.14 09:23

:hug: :( je mi to moc líto

  • načítám...
  • Zmínit
2cz
3
17.1.14 10:54

děkuji

Krásně napsané, děkuji; máme to v rodině podobně; věříme, že „báby rodu“ drží nad rodinou ochranná křídla;

  • načítám...
  • Zmínit
1.zizi
17.1.14 11:19

Holky ja si nedovedu ani predstavit, az tu mamka nebude :,(…kdo mi bude 10× denne volat a otravovat?…kdo me bude peskovat(kdyz chci opravdu uprimny nazor, tak na ni se muzu spolehnout)?…kdo necha prace, pacientu a vseho a jede za mou, kdyz je mi zle a to i v noci…kdo mi uvari ma oblibena jidla sotva se zminim o tom, ze bych si to dala…a to jsem dospela a mam vlastni rodinu uz…

  • Upravit
koprovka89
17.1.14 11:24

Prožila jsem něco podobného, s tím rozdílem že během pár měsíců jsem ztratila nejen maminku, ale i tatínka, manžela a babičku. Ale všichni zemřeli doma, přáli si to tak. Přesně vím, jak se cítíš. Já třeba vím, že už nikdy nebudu úplně šťastná. Někdo se mě zeptá a přesto, že mám milujícího muže,2 krásné, zdravé děti, zázemí, zkrátka všechno, co tak člověk k životu více či méně potřebuje, pŕesto už nikdy nebudu fakt šťastná. Ta díra v srdci zůstane. Rodiče jsou jenom jedni a jsou nenahraditelní.

Příspěvek upraven 17.01.14 v 11:26

  • Upravit
BohunkaP
22093
17.1.14 12:03

Moje maminka už také zemřela, před pěti lety, na krvácení do mozku – ze dne na den, bez varování. Večer šla jako obvykle spát a ráno se neprobudila – ještě jí nebylo 62 let. Prostě najednou nebyla. Jen o tři dny se nestačila dozvědět, že od nás dostane druhé vnoučátko…

To jsou věci, na které se člověk nemůže připravit - může je jen pokorně přijmout, s vděčností za společný čas, který nám byl dopřán. Nespraví se to nikdy - vždycky zůstane v životě mezera, kterou nikdo a nic nezaplní. Ale čas je milosrdný, přestane to bolet a přijde smíření. Člověk se s tím naučí žít… jen musí taky sám chtít, to je důležité.

Příspěvek upraven 17.01.14 v 12:05

  • načítám...
  • Zmínit
eVerča
1626
17.1.14 12:33

Vzdycky kdyz neco takoveho ctu, je mi ouzko… Nedokazu si ani vzdalene predstavut, co bych si bez mamky pocala. Vim, ze jednou to nastane a ja se s tim budu muset naucit zit, ale lidi by meli odchazet az ve stari, tise a bezbolestne a ne takhle :(

  • načítám...
  • Zmínit
Danitschka
2834
17.1.14 12:48

Mamka je pořád s Tebou, věř mi! V roce 09 mi zemřel taťka, bylo mu 55 a probíhalo to podobně jako u vás - jen to byla rakovina moč. měchýře a leukemie. Přišlo se na to v posledním stadiu, nešlo nic dělat. Celé to utrpení trvalo jen necelé 3 týdny. V posledních chvílích jsme byli s mamkou a bráchou u něj, nikdy na to nezapomenu, jak byl pod kyslíkem, poprvé v životě jsem ho viděla brečet, byl tak malinkej v tý posteli… a já věděla, že už prostě nikdy nebudu dítě, protože už nemám jednoho rodiče. Dodneška se mi o těch posledních chvílích občas zdá, jak jsem pak omdlela na nemocniční chodbě, jak jsme pořád jen a jen brečeli. Bylo mi 21, dělala jsem první vysokou, teď jsem vůbec netušila, co bude, jestli budu moct studovat, nebo budu muset jít do práce… Neuvěřitelně nás to ale jako rodinu stmelilo. V den pohřbu jsem potkala svého muže, beru ho jako dar od taťky. 3 roky nato se nám narodila dcera, která je celý děda, má jeho oči a povahu. Dnes a denně mu za ni děkuju a prosím ho, aby mi ji chránil.

  • načítám...
  • Zmínit
lharka13
570
17.1.14 14:10

:hug: Ano, věřím, že maminka na vás všechny teď dává pozor z nebe a jednou se tam s ní shledáte. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Krakatice88
17.1.14 14:39

Krásně napsaný deníček a maminka by byla opravdu šťastná, kdyby si to mohla přečíst. :hug:
Je to hrozné, že člověk neví dne ani hodiny. Naše dlouholetá známá odešla ještě rychleji. Byla s manželem doma, moje babička a děda u nich strávili celé odpoledne a když večer kolem 20. hodiny jeli domů, potkali sanitku. To nevěděli, že měla namířeno právě k těm známým. Druhý den jim volal manžel té kamarádky, že jak odjeli, jeho žena se zničehonic sesunula pod stůl na zem a byla mrtvá. Bylo jí 55 let a přivolaní záchranáři už se snažili zbytečně. Mozková příhoda.

  • Upravit
Safira77
949
17.1.14 14:51

Moc krásné

  • načítám...
  • Zmínit
iva315
15
17.1.14 15:00

Dobří lidé odcházejí, svině zůstávájí, je to rok co jsem přišla o tatku, taky rakovina, byl to sportovec, nepil, nekouřil, 58 let,
strašně hodný člověk, od té doby už nevěřím ve spravedlnost v nic. :|

  • načítám...
  • Zmínit
Terulisekk
6971
17.1.14 17:08
:,( :hug: :hug: :kytka:
  • načítám...
  • Zmínit
Elennn
991
17.1.14 20:49

:hug: vím, jak se cítíš. U nás to bude rok co mi zemřel taťka 53 let nečekaně a navíc jsme za ním nemohli ani do nemocnice, protože byl zákaz návštěv :,( a oni nás tam nepustili. A to mi denně volal a prosil ať za ním přijdeme. Udusil se a nikdo u něj nebyl, nedovedu si představit co musel prožívat…

  • načítám...
  • Zmínit
viki051
3
17.1.14 22:06

:,( mě umřel tatínek 16.6.2013. Jeho poslední slova byla " nebuď smutná". Už jsem ho nikdy neviděla. Bylo to po 10- měsících nemoci-rakovina. Ještě dnes si nemůžu prohlížet jeho fotky. 19.7.2013 mi umřela babička a 20.12.2013 mi umřel náhle strýc. Nenávidím rok 2013!!!

  • načítám...
  • Zmínit
ra-du
619
17.1.14 22:15

:hug: je to moc smutné, rozumím ti, víc než bych chtěla… Moje maminka mi umřela v den mých devatenáctých narozenin, a i když už je to dvacet let, pořád mi moc chybí, tolik věcí jsme si nestihly říct. A jako tobě mi osud nadělil dvě holčičky a ta mladší z nich je celá máma. Mamončina sestra, tedy moje teta, donesla nedávno svoje a máminy fotky, z doby, kdy byly maličké. A ta moje malá Jasmína je fakt celá moje máma, všechno, oči, pusa, držení těla… Tak se teď těším, jak poroste, jestli jí ta podoba zůstane… :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
verulicek
17.1.14 23:03

Osudy jsou různé, taky máme podobný příběh v rodině, nicméně je to moc krásně napsané. přeju hodně zdraví :kytka:

Příspěvek upraven 17.01.14 v 23:03

  • Upravit
Toscannii
28
18.1.14 19:48
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
pedricko
135
18.1.14 22:21

I já jsem tohle bohužel zažila. Moje maminka mi umřela na rakovinu, když mi bylo 25 let (dnes 34), ta největší bolest už odezněla, ale není den, kdy bych si na ní nevzpomněla… Nejvíc ze všeho mě mrzí, že nikdy neviděla svoje vnučky, měla by z nich radost… Moje dcery znají babičku taky jen z fotky :-( Je to už skoro 10 let, co tu s námi není, ale v srdci ji mám napořád!!! Moc Tě miluji maminko a moc mi chybíš!!! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Claire7
2590
18.1.14 23:17
:( :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
maminka1987
156
19.1.14 07:14

Moc děkuji za komentáře a těm, co prožívají nebo prožili něco podobného hodně sil :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Jůlinka T.
4961
19.1.14 13:03

Je to smutné…jenom mě zaráží, že hned přijela pohřební služba. Neměli třeba dát vědět první rodině? Omlouvám se, nevyznám se v tom. Nikdo tak blízký mi nezemřel.

  • načítám...
  • Zmínit
maminka1987
156
19.1.14 13:39

@Jůlinka T. tezko rict, volali hned rano,. ze tam ma tatka dojit a rekli mu to. Asi nechteli volat v noci, stejne uz by to nicemu nepomohlo. :(

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25138
19.1.14 16:11

@maminka1987 :hug: je mi to moc líto

Příspěvek upraven 19.01.14 v 16:12

  • načítám...
  • Zmínit
BABIES
2235
20.1.14 16:26

Stalo se mi neco podobnyho. Bylo mi 16, kdyz maminka umrela na rakovinu… byl to rok 2010 a bylo ji pouhych 40 :(… Byla jsem zrovna ma ceste ze skoly, kdyz kolem me projela sanitka a ja vedela, ze je neco s mamou. Bylo to hrozny, do dneska jsem se s tim
nesmirila, ale mam krasnou dceru, kterou hlida andel… Je mi to lito, urcite by byla pysna, ze si skvela mama!

  • načítám...
  • Zmínit
maminka1987
156
20.1.14 18:14

@BABIES taky me to mrzi, co te potkalo :( a na tebe by byla maminka urcite tez pysna, nekdy je ten osud kruty… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
BABIES
2235
20.1.14 19:03

@maminka1987 to teda 8o je to nefer, ale je to zivot

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Můj druhý porod: Maruška

Můj první porod - Anička