Obyčejně neobyčejný život
- O životě
- nikita066
- 30.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byl krásný slunečný den. Po dlouhé době opět potkala kluka, se kterým chodila dlouho. Ale bylo to v době, kdy ještě byla puberťačka a nevážila si toho, co má. Několikrát ho poslala do háje a když jednoho dne, kdy to chtěla vzít zpět, on řekl: NE! Teprve tehdy si uvědomila, co vlastně ztratila. Trápila se, ale život šel dál, dny ubíhaly.
Z malé střeštěné holky se stala větší, pořád střeštidlo, ale střeštidlo, které stálo na vlastních nohou. Měla byt v podnájmu, vlastnila hodně dobré auto, dobrou práci a vše díky svému snažení a pracovitosti.
Jednoho slunečného dne, se rozhodla, že zajede natankovat a umýt auto. Na benzínce potkala kluka ze svých střeštěných let. Pokecali, vyměnili si čísla a domluvili se, že se musí opět vidět. K jejímu překvapení byl sám s malou holčičkou a vylezlo z něj, že na ni také myslel. Slovo dalo slovo a vídali se čím dál víc, nakonec spolu začali bydlet. Byli krásná šťastná rodina… až do onoho dne D! Hnusného dne a hnusné doby, ale to bych asi předbíhala.
V práci vyhrála zájezd a ač z počátku jet nechtěla, on jí řekl, že si má „dovolenou“ užít, zalyžovat si a pak se jim v pořádku vrátit. Ona jela, prodloužený víkend si užívala, domů napsala smsky, když byla možnost.
Po návratu zamířila nejdříve k rodičům, kde stálo její auto a kde měla odvést lyže. Jaký šok zažila, když snad poprvé v životě, viděla svou matku brečet. Byly to slzy, které už by nikdy nechtěla nezažít. V prvních chvílích ji ani nedošlo, co se může dít. Protože si to nechce vůbec nikdo připustit.
Matka nebyla schopna slova. Hovoru se ujal její manžel… „Sedni si, musíme ti něco říct.“ Sedla si. „včera v noci… Viktorka… měl nehodu a… Viktorka nežije… on je v nemocnici.“ Ona se začala smát, „to není možné, srandu si nedělejte, já jedu domů…“ Zachytili ji a v tu chvíli se sesypala. Brečela, slzy jak hrachy se ji řinuly po obličeji. Po dlouhé chvíli se zvedla, bezmyšlenkovitě zamířila pro čisté oblečení a do sprchy, bezmyšlenkovitě vykonala, co byla potřeba a brala klíče a chtěla jet za ním.
Nechtěli jí to dovolit, ale ona jako tvrdohlavá se se slzami v očích nedala zastavit. Ujela spoustu kilometrů, během nichž se dávala dohromady, aby před ním nebrečela. Ležel v nemocnici ve vzdáleném městě. Při vstupu do nemocnice našla potřebný pavilon, onu budovu i oddělení. Sestra i doktor ji varoval, že to co uvidí se ji nebude líbit a že to musí ustát.
Neustála, to co viděla, nečekala ani v tom nejhorším snu, ani v té nejhorší myšlence si nedovedla přestavit, co se bude dít. On ležel na posteli, všude hadičky, nedýchal - dýchal přístroj, nežil. Život mu uměle udržovaly jen přístroje. Brečela, držela ho za ruku, hladila a brečela. Musela odejít.
V autě se zhroutila a brečela, neví, jak dlouho a neví, co se pořádně dělo. Chtělo se jí řvát, chtělo se ji utéct, ale nebylo kam.
Uběhla dlouhá doba a musela být silná, silná pro něho. Starala se o něj. Po půl roce ho pustili z nemocnice domů na víkend. Ano, chtěl to, bylo to těžké, jak pro něho, vidět to prostředí, ty věci, kde žili dříve ve třech, tak pro ni, dívat a starat se o něj. Dělala to z lásky. Bylo to však obtížné. Dospělý chlap a nedokázal se ani najíst či vykonat potřebu. Nezapomenutelné léta, ale vše se naučila a zvládali to spolu.
Po nějakém čase, se jejich cesty rozdělily, každý byl někde jinde.
Co jim ale v srdci navždy zůstane, jsou vzpomínky a místečko, kde je ten druhý a jejich malá Viktorka…
Přečtěte si také
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 921
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1309
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 452
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 879
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 732
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 1159
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 1508
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 599
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 747
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 726
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....