Od SimCity k lásce
... aneb, jak jsem nehledala chlapa. V osmnácti jsem měla velkou lásku. S myšlenkami na ni jsem vstávala a s myšlenkami na ni jsem chodila spát. Zatímco moji vrstevníci chodili po škole randit a v pátek večer na diskotéky, já jsem milovala koně. Celým svým srdcem.
Propadla jsem pohledu na krásu světa z koňského hřbetu a opíjela se každým večerem, kdy vše utichlo, nebe zalily červánky a ze stájí se ozývalo jen spokojené frkání koní, kteří křoupali svoji večerní dávku ovsa. Můj život byl v mých očích jasně nalajnovaný. Celý ho zasvětím jen koním. Jenže člověk míní…
Byl červen a já jsem v září po prázdninách měla nastoupit do pátého ročníku střední školy. Mobily začínaly, internet byl v plenkách a my doma měli v té době jeden z prvních modelů „pécéčka“. To bylo něco! Veškeré projekty do školy jsem si už od čtvrťáku připravovala na počítači a tiskla na tiskárně, protože co si člověk zpracuje sám, to už z poloviny umí.
Učení jsem prokládala koňmi, karetními partičkami s tátou a mojí oblíbenou počítačovou hrou SimCity. Táta mě už pár let zpátky bral čas od času do práce, abych si mohla tuto hru zahrát, to jsme doma měli ještě „obyčejné“ PMD.
Sehnat nějakou novou hru nebylo snadné, vše bylo na disketách. Táta odebíral počítačový časopis CHIP a já tam objevila recenzi na novou verzi mé oblíbené hry – SimCity 2000. Vypadala vážně skvěle, tu musím mít! Tak jsem si podala do časopisu inzerát, který zněl jednoduše: „Koupím hru SimCity 2000.“
Přišlo mi asi 6 odpovědí, ale jedna mě fakt zaujala. Dopis začínal asi takto: „Ahoj Zůzo, tak ty sháníš hru SimCity 2000? Tak to bych Ti mohl pomoci, ovšem jedině v případě, že jsi vášnivou uživatelkou Woken 95, resp. Woken celkově a navíc Ti něco říká angličtina, tj. umíš alespoň trošku anglicky. Tom.“
Celý dopis byl úplně jiný než ty ostatní, tak jsem se rozhodla pro tuto nabídku. Přece si dotyčný nemůže myslet, že my jsme u nás na Vysočině sto let za opicema!
Tak jsem mu napsala dopis v podobném duchu. Zjistila jsem, že onen „Tom“ je stejně starý jako já, také půjde po prázdninách do páťáku na střední škole v Rakousku a je fakt fajn. Prohodili jsme si to léto hromady dopisů, které se začaly stávat mnohem osobnější a já pomalu ale jistě před spaním přemýšlela více nad Tomášem, než nad koňmi.
Já, která jsem vždycky přesně věděla, jakým směrem se bude můj život ubírat, jsem se zamilovala do kluka, kterého jsem ani nikdy neviděla. Zamilovala? Jo, někdy v září jsem si tím byla jistá. Měli jsme tolik společných věcí, názorů a myšlenek, byť jsme měli oba úplně jiné koníčky a studovali naprosto odlišné školy.
Můj táta donesl od známého domů dvě volné vstupenky na počítačovou výstavu Invex. Jemu se tam nechtělo a mně se zrodil v hlavě nápad, jak zrealizovat první naše setkání. Tom totiž studoval počítače a na Invex opravdu moc chtěl. Tak jsem mu jednu vstupenku darovala s tím, že se tedy sejdeme v Brně u pavilonu „Z“ a já budu v ruce třímat koňský časopis Jezdectví, jako poznávací znamení.
Dne 14. října jsem čekala na smluveném místě u bazénu, takticky schovaná za cedulí, abych měla případně ještě možnost útěku, který se ale nekonal. Tom se objevil v saku, s kytkou v ruce, vysoký, hnědooký a tmavovlasý. Strávili jsme na Invexu krásný den, plný žertíků i vážnějších rozhovorů a večer nám bylo oběma jasné, že naše náklonnost je vzájemná. Rozloučili jsme se na zastávce u tramvaje a já celá v rozpacích do ní skočila dřív, než se Tom odhodlal mi dát pusu.
V noci jsem nemohla spát a byla jako omámená. Tom byl na tom úplně stejně. Jenže co dál? Dělila nás vzdálenost 70 km a oba jsme byli v maturitním ročníku. Scházeli jsme se o víkendech, jednou za týden až za čtrnáct dní u nás, nebo u nich, jak to zrovna vyšlo. Při naší druhé schůzce jsem Toma pozvala na koně a romantickou projížďku ve dvou. Nutno přiznat, že Tom do té doby na koni nikdy neseděl a potom už také ne, ale v sedlech jsme si vyznali lásku.
Tom mi naprogramoval prográmek, který odpočítával dny, hodiny, minuty a vteřiny do naší příští schůzky. V červnu jsme oba odmaturovali s vyznamenáním a přemýšleli, jak to udělat, abychom byli spolu. Shodou náhod jsme získali byt kousek od Brna, kde jsme pak oba našli práci.
V říjnu to bylo už 18 let, co jsem celá nervózní stála za cedulí u pavilonu „Z“. Od té doby jsme se ještě 2× stěhovali, až jsme zakotvili na jihu Moravy a Tom dojíždí do práce v Rakousku. Nyní máme spolu 4 krásné děti a náš vztah je pořád harmonický, máme si i po letech hodně co povědět.
Nutno podotknout, že hru SimCity jsem od Toma tehdy opravdu dostala, ale hrála jsem ji asi jen 2×. Nebyl čas… Kdyby mi byl někdo řekl, že životní lásku najdu přes inzerát v počítačovém časopise, asi bych se hodně dlouho od srdce smála.
A koně? Ty miluji dodnes. Protože koně jsou láskou na celý život. Moje nejstarší dcera se do nich nedávno zbláznila taky a syn je zase dobrý na počítače. 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1601
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20647
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2880
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
