Od SimCity k lásce
... aneb, jak jsem nehledala chlapa. V osmnácti jsem měla velkou lásku. S myšlenkami na ni jsem vstávala a s myšlenkami na ni jsem chodila spát. Zatímco moji vrstevníci chodili po škole randit a v pátek večer na diskotéky, já jsem milovala koně. Celým svým srdcem.
Propadla jsem pohledu na krásu světa z koňského hřbetu a opíjela se každým večerem, kdy vše utichlo, nebe zalily červánky a ze stájí se ozývalo jen spokojené frkání koní, kteří křoupali svoji večerní dávku ovsa. Můj život byl v mých očích jasně nalajnovaný. Celý ho zasvětím jen koním. Jenže člověk míní…
Byl červen a já jsem v září po prázdninách měla nastoupit do pátého ročníku střední školy. Mobily začínaly, internet byl v plenkách a my doma měli v té době jeden z prvních modelů „pécéčka“. To bylo něco! Veškeré projekty do školy jsem si už od čtvrťáku připravovala na počítači a tiskla na tiskárně, protože co si člověk zpracuje sám, to už z poloviny umí.
Učení jsem prokládala koňmi, karetními partičkami s tátou a mojí oblíbenou počítačovou hrou SimCity. Táta mě už pár let zpátky bral čas od času do práce, abych si mohla tuto hru zahrát, to jsme doma měli ještě „obyčejné“ PMD.
Sehnat nějakou novou hru nebylo snadné, vše bylo na disketách. Táta odebíral počítačový časopis CHIP a já tam objevila recenzi na novou verzi mé oblíbené hry – SimCity 2000. Vypadala vážně skvěle, tu musím mít! Tak jsem si podala do časopisu inzerát, který zněl jednoduše: „Koupím hru SimCity 2000.“
Přišlo mi asi 6 odpovědí, ale jedna mě fakt zaujala. Dopis začínal asi takto: „Ahoj Zůzo, tak ty sháníš hru SimCity 2000? Tak to bych Ti mohl pomoci, ovšem jedině v případě, že jsi vášnivou uživatelkou Woken 95, resp. Woken celkově a navíc Ti něco říká angličtina, tj. umíš alespoň trošku anglicky. Tom.“
Celý dopis byl úplně jiný než ty ostatní, tak jsem se rozhodla pro tuto nabídku. Přece si dotyčný nemůže myslet, že my jsme u nás na Vysočině sto let za opicema!
Tak jsem mu napsala dopis v podobném duchu. Zjistila jsem, že onen „Tom“ je stejně starý jako já, také půjde po prázdninách do páťáku na střední škole v Rakousku a je fakt fajn. Prohodili jsme si to léto hromady dopisů, které se začaly stávat mnohem osobnější a já pomalu ale jistě před spaním přemýšlela více nad Tomášem, než nad koňmi.
Já, která jsem vždycky přesně věděla, jakým směrem se bude můj život ubírat, jsem se zamilovala do kluka, kterého jsem ani nikdy neviděla. Zamilovala? Jo, někdy v září jsem si tím byla jistá. Měli jsme tolik společných věcí, názorů a myšlenek, byť jsme měli oba úplně jiné koníčky a studovali naprosto odlišné školy.
Můj táta donesl od známého domů dvě volné vstupenky na počítačovou výstavu Invex. Jemu se tam nechtělo a mně se zrodil v hlavě nápad, jak zrealizovat první naše setkání. Tom totiž studoval počítače a na Invex opravdu moc chtěl. Tak jsem mu jednu vstupenku darovala s tím, že se tedy sejdeme v Brně u pavilonu „Z“ a já budu v ruce třímat koňský časopis Jezdectví, jako poznávací znamení.
Dne 14. října jsem čekala na smluveném místě u bazénu, takticky schovaná za cedulí, abych měla případně ještě možnost útěku, který se ale nekonal. Tom se objevil v saku, s kytkou v ruce, vysoký, hnědooký a tmavovlasý. Strávili jsme na Invexu krásný den, plný žertíků i vážnějších rozhovorů a večer nám bylo oběma jasné, že naše náklonnost je vzájemná. Rozloučili jsme se na zastávce u tramvaje a já celá v rozpacích do ní skočila dřív, než se Tom odhodlal mi dát pusu.
V noci jsem nemohla spát a byla jako omámená. Tom byl na tom úplně stejně. Jenže co dál? Dělila nás vzdálenost 70 km a oba jsme byli v maturitním ročníku. Scházeli jsme se o víkendech, jednou za týden až za čtrnáct dní u nás, nebo u nich, jak to zrovna vyšlo. Při naší druhé schůzce jsem Toma pozvala na koně a romantickou projížďku ve dvou. Nutno přiznat, že Tom do té doby na koni nikdy neseděl a potom už také ne, ale v sedlech jsme si vyznali lásku.
Tom mi naprogramoval prográmek, který odpočítával dny, hodiny, minuty a vteřiny do naší příští schůzky. V červnu jsme oba odmaturovali s vyznamenáním a přemýšleli, jak to udělat, abychom byli spolu. Shodou náhod jsme získali byt kousek od Brna, kde jsme pak oba našli práci.
V říjnu to bylo už 18 let, co jsem celá nervózní stála za cedulí u pavilonu „Z“. Od té doby jsme se ještě 2× stěhovali, až jsme zakotvili na jihu Moravy a Tom dojíždí do práce v Rakousku. Nyní máme spolu 4 krásné děti a náš vztah je pořád harmonický, máme si i po letech hodně co povědět.
Nutno podotknout, že hru SimCity jsem od Toma tehdy opravdu dostala, ale hrála jsem ji asi jen 2×. Nebyl čas… Kdyby mi byl někdo řekl, že životní lásku najdu přes inzerát v počítačovém časopise, asi bych se hodně dlouho od srdce smála.
A koně? Ty miluji dodnes. Protože koně jsou láskou na celý život. Moje nejstarší dcera se do nich nedávno zbláznila taky a syn je zase dobrý na počítače. 
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 794
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 535
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 1257
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 644
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 538
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 8105
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1522
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3267
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2397
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 1927
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
