Od teď už jen MY
- Porod
- portia
- 22.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Těch 9 měsíců uteklo závratnou rychlostí, ale teď mi to utíká ještě rychleji.
Ten den se mi začíná nějak ztrácet, tak doufám, že z paměti vydoluji co nejvíc vzpomínek. Nerada bych zapomněla.
Ráno 13.12.2012 začalo úplně normálně jako spousta dní před tím, jen s tím rozdílem, že jsem se musela co nejdřív vypravit a utíkat za mamkou do města. Za pár dní měli být vánoce a já neměla ještě všechny dárky!!! Pro mě nepředstavitelná hrůza
Teď se tomu zpětně už jen směji. Kdyby mě viděl můj chlap, tak mě sjede jako dítě, už několik dní mi říká, ať pořád nikam nelítám a odpočívám, ale jemu se to říká, on není doma pořád sám.
Termín porodu byl vypočítaný na 25.12.2012 Super na vánoce budu ještě doma a možná i déle. Mamka přece mě i sestru přenášela, tak to budu mít určitě podobně.
Při odchodu z domu cca v 8hod mě nějak luplo v břiše a já si pomyslela:,,Doufám, že to ještě dnes odchodím,,. To budou asi zase poslíčci, už jsem je měla před 14-ti dny a byl to fakt mazec. Mamce jsem samozřejmě nic neřekla, to by celý ten den odpískala a poslala mě zpět domů. Potkali jsme se ve městě a hned začali obletovat obchody a taky stánky na Svoboďáku. Na ten jsme se vrátily snad třikrát, pořád jsem se nemohla rozhodnout pro dárek taťkovi a kamarádce. Ještě jsme se museli stavit na Vaňkecu a po cestě jsem zdravila kamarádky z práce, kde jsem před mateřskou pracovala. Potom honem do Ikei, už jsme měli hlad, tak nejdřív na obídek a pak kouknout co bychom ještě dokoupily. Během celé doby mě sem tam chytla křeč do břicha, ale moc jsem to neřešila. Myslela jsem si, že je to tím celodenním chozením a říkala si, jak měl můj přítel zase pravdu a já se opět přecenila. Nohy už mě boleli od toho lítání po obchodech a kozačky jsem z poloviny nedopnula. Z ikei jsme odjížděli busem cca v 18 hodin, rozloučila jsem se s mámou a domů dorazila něco kolem 20 hodiny. Hodila jsem tašky na podlahu, padla na pohovku vedle přítele a těšila se, jak si hodím nohy nahoru a už nebudu nic dělat. Na chviličku se mi podařilo i usnout, ale vzbudilo mě zase to břicho.,,Ty poslíčci jsou dnes, ale vytrvalý,, Napustila jsem si vanu a dala chvilkový leháro. Nohy mě přestali bolet, hurá! Aspoň něco… No nic jdu spát, ten můj se divil, běžně jsem chodila spát až po půlnoci.
A začínáme se dostávat tam, co jsem si ani v nejdivočejším snu nepředstavovala
Jaksi nebyl ještě čas myslet na porod, přece budu přenášet!!! Mám to tak naplánované ![]()
Nedařilo se mi pořádně usnout, pořád se mi vracely ty křeče do břicha a byly čím dál častější. Najednou jako bych si cvrkla (nevím jak jinak to napsat). Běžela jsem na záchod, co kdyby to byla plodovka, ale začala jsme krvácet. O tom nikde nic nepsali! Nastala panika, malého jsem přes křeče v břiše necítila hýbat se a hned jsem si vzpomněla na kamarádku, které miminko přestalo v bříšku dýchat. Jsem hrozný stresař. Musíme okamžitě do porodky, něco se děje! Přítel samozřejmě v naprostém klidu a to mě strašně rozčilovalo. Prý jestli se může ještě najíst?! Kdoví jak dlouho tam budeme čekat! Zbláznil se?! To nevidí jak šílím?! Prej:,,Vlastně se ani nic neděje, to je před porodem normální, můžeme jet až ráno…,,. Nakonec se teda rozhýbal a s konstatováním,, Však tam teda můžeme jet, natočí ti ozvy a pošlou tě zase domů,, jsme úspěšně odjeli. Dorazili jsme k hlavnímu vchodu na Obilňák, ale ten je v noci uzavřený a funguje jen zadní brána, znovu sednout do auta a objet ten zatraceně dlouhý barák. V té době jsem už měla kontrakce po 4 minutách. Už i přítel pochopil po cestě nočním Brnem, že se domů asi jen tak nevrátím
Naštěstí v tu dobu už nikde nesvítí semafory a tudíž nedělaly samtamfóry
Na vrátného křičel rodímééé…
Na příjmu kolem 1hod ráno jsem prošla vyšetřením a horou otázek, jelikož moje první KO návštěva v porodce byla plánovaná až za tři dny. Otevřená jsem byla teprve jen na dva prsty, ale kontrakce po 4 minutách. Už i malej se umoudřil a začal víc kopat. To mě uklidnilo, že je vše ok. Natočili mi monitor a přítel se u toho evidentně dost bavil, on se totiž nudí, když je dlouho na jednom místě. Je hrozně hyperaktivní, no snad nebude malej po něm… Potom mě odvedli na porodní pokoj s PA (byla úžasná a moc milá), napojila mě na monitor a chodila pravidelně kontrolovat. Po konstatování PA cca ve 4hodiny ráno, že se vůbec neotevírám a s kontrakcemi po třech minutách jsem si vybrala z nabízených možností píchnout plodovku a napojit epidurál a byla jsem za něj opravdu moc vděčná. Píchli mi i oxytocin, jelikož se mi začali po epidurálu ztrácet kontrakce (na to mě předem upozornili, že se to může stát). Mikuláš se, ale rozhodl, že mi to jen tak neusnadní, nejdřív nechtěl sestoupit a potom se zasekl na půli cesty. Nakonec jsme to zvládli a 14.12.2012 v 10:25 hodin se mi narodilo moje štěstí Mikuláš, s mírami 3500g a 50cm.
Jak PA slíbila, nechala mu dotepat pupečník a hned mi ho dala na bříško, abychom mohli být spolu. Pořád jsem na něj koukala, byl tak maličký a já se tak moc bála, abych vše zvládla. Už jsem to nebyla jen já a přítel, ale od té doby jsme to už byli MY.
Všem, kdo jste dočetli můj deníček, moc děkuji, že jste vydrželi a já se mohla podělit o svůj příběh ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1597
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1635
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20609
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....