Od úsvitu do setmění
Matky malých chlapců makají od úsvitu do setmění. Jak jsem na to přišla? No něco je zkrátka nutné zažít. Bože, když vidím těhotenský břich, jsem stále na pochybách, jestli ještě někdy seberu odvahu.
Nakládám do auta sedačku, tašku, sebe. Mám klíče? Mám. A mobil? Dopr…Ještě pořád je docela zima. Dala jsem mu deku, to stačí. Doufám že mám v peněžence kabelku. No super, můj mozek jede na autopilota. Do peněženky mi rve kabelku a naznačuje tím, že patřím do postele. Zase jsem byla čtyřikrát vzhůru. Ve zpětném zrcátku nevypadám tak špatně. Make-up je fakt vynález, no na nobelovku. Kdy já jsem se vlastně naposledy pořádně vyspala? No řekla bych, že v roce 2011.
Jedu vstříc supermarketu, jako každé pondělí, nebo naše lednice zeje prázdnotou. Vlastně mně to nevadí, i když nákupy jídla nejsou zrovna společenskou akcí sezóny. Důležité je, že se něco děje. Koukám že malej usnul. To je dobře. Aspoň ho nemusím vláčet do každého obchodu. Má už skoro osm kilo. V kombinaci s tou sedačkou mám záda za těch šest měsíců jako Zvoník u matky boží. Nahrblá s vratkou chůzí, když mě sedačka na ruce nemilosrdně posílá „doleva“. Přečkal v limbu i dva retardéry a vlakový přejezd. Asi je taky unavený. Co všechno musím koupit? No všechno. Asi bych měla natankovat.
Jak to, že mi ten půlrok tak strašně utekl? A vůbec celý rok? Na těhotenství nemám pěkné vzpomínky. Na začátku partnerská krize, odloučení a pak návrat. Pak nacházení pevné půdy pod nohama. Nemůžu na to ani pomyslet, takové příběhy jako byl ten náš patří mezi ty nejsmutnější. Ale u nás…happy end. Malý tátu má. Vlastního biologického a dokonce je opravdu fajn. Myslím, že nad námi bdí anděl strážný, to jsem tedy ateista.
Ne, nebylo to hezké období. Porod taky nic moc. Císař a spinal a velmi dlouhá rekonvalescence „v předklonu“, po které zbyla celkem krátká jizva. Aspoň to datum bylo pěkné - 9.9.
Už tam budem. Tak jeď! Ještě je tam zelená…ježiš to je trouba, no koukám, má tam taky dětskou sedačku. Aha. No tak si počkáme. Hele na přechodu stojí holka s bubnem. Hm, taky jsem tak chodila na kontroly, brzo ráno, nalačno, prostě slast. Ale sluší jí to. Až na ty trepky, nosila jsem je taky. Do ničeho jiného jsem svoje obří oteklé ploutve nenarvala. Vypadá tak nějak, důstojně, klidně a vůbec nějak spokojeně. Má na tváři jemný úsměv. Nebo se neusmívá? Asi o tom ani neví. Vypadala jsem taky tak? Vážně? Teď si instinktivně pohladila přes bundu břicho. Krásně kulaté. Sahám si na svoje a přirozeně se moje oči setkají s očičky toho mého mazlíčka. Je vzhůru a usmívá se na mě. Už je tady se mnou. Snášel devět měsíců mých nálad, emocí, poklesků a nepříliš vzorného chování a pak když na mě mrknul, ach jo, skoro jako teď.
Je to tak pěkné období. Nejde o to, za jakou cenu. Vždycky to stojí za to krásné očekávání a pohled na stvoření, tolik úžasné a dokonalé a hlavně vaše.
Hele zelená, tak jedem. Ještě jednou to chci zažít, za rok za dva. Už teď se těším…
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 2369
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 1805
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1077
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1370
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1181
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3273
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2516
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4309
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 15023
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1122
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.