Od úsvitu do setmění
Matky malých chlapců makají od úsvitu do setmění. Jak jsem na to přišla? No něco je zkrátka nutné zažít. Bože, když vidím těhotenský břich, jsem stále na pochybách, jestli ještě někdy seberu odvahu.
Nakládám do auta sedačku, tašku, sebe. Mám klíče? Mám. A mobil? Dopr…Ještě pořád je docela zima. Dala jsem mu deku, to stačí. Doufám že mám v peněžence kabelku. No super, můj mozek jede na autopilota. Do peněženky mi rve kabelku a naznačuje tím, že patřím do postele. Zase jsem byla čtyřikrát vzhůru. Ve zpětném zrcátku nevypadám tak špatně. Make-up je fakt vynález, no na nobelovku. Kdy já jsem se vlastně naposledy pořádně vyspala? No řekla bych, že v roce 2011.
Jedu vstříc supermarketu, jako každé pondělí, nebo naše lednice zeje prázdnotou. Vlastně mně to nevadí, i když nákupy jídla nejsou zrovna společenskou akcí sezóny. Důležité je, že se něco děje. Koukám že malej usnul. To je dobře. Aspoň ho nemusím vláčet do každého obchodu. Má už skoro osm kilo. V kombinaci s tou sedačkou mám záda za těch šest měsíců jako Zvoník u matky boží. Nahrblá s vratkou chůzí, když mě sedačka na ruce nemilosrdně posílá „doleva“. Přečkal v limbu i dva retardéry a vlakový přejezd. Asi je taky unavený. Co všechno musím koupit? No všechno. Asi bych měla natankovat.
Jak to, že mi ten půlrok tak strašně utekl? A vůbec celý rok? Na těhotenství nemám pěkné vzpomínky. Na začátku partnerská krize, odloučení a pak návrat. Pak nacházení pevné půdy pod nohama. Nemůžu na to ani pomyslet, takové příběhy jako byl ten náš patří mezi ty nejsmutnější. Ale u nás…happy end. Malý tátu má. Vlastního biologického a dokonce je opravdu fajn. Myslím, že nad námi bdí anděl strážný, to jsem tedy ateista.
Ne, nebylo to hezké období. Porod taky nic moc. Císař a spinal a velmi dlouhá rekonvalescence „v předklonu“, po které zbyla celkem krátká jizva. Aspoň to datum bylo pěkné - 9.9.
Už tam budem. Tak jeď! Ještě je tam zelená…ježiš to je trouba, no koukám, má tam taky dětskou sedačku. Aha. No tak si počkáme. Hele na přechodu stojí holka s bubnem. Hm, taky jsem tak chodila na kontroly, brzo ráno, nalačno, prostě slast. Ale sluší jí to. Až na ty trepky, nosila jsem je taky. Do ničeho jiného jsem svoje obří oteklé ploutve nenarvala. Vypadá tak nějak, důstojně, klidně a vůbec nějak spokojeně. Má na tváři jemný úsměv. Nebo se neusmívá? Asi o tom ani neví. Vypadala jsem taky tak? Vážně? Teď si instinktivně pohladila přes bundu břicho. Krásně kulaté. Sahám si na svoje a přirozeně se moje oči setkají s očičky toho mého mazlíčka. Je vzhůru a usmívá se na mě. Už je tady se mnou. Snášel devět měsíců mých nálad, emocí, poklesků a nepříliš vzorného chování a pak když na mě mrknul, ach jo, skoro jako teď.
Je to tak pěkné období. Nejde o to, za jakou cenu. Vždycky to stojí za to krásné očekávání a pohled na stvoření, tolik úžasné a dokonalé a hlavně vaše.
Hele zelená, tak jedem. Ještě jednou to chci zažít, za rok za dva. Už teď se těším…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20592
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....