P. S. T. 44
- Snažení
- Missorka
- 14.07.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
... aneb JO, ČASY SE MĚNÍ... Ahojky všichni, vypůjčila jsem si s dovolením pro nadpis tu nádhernou písničku co ji v originále zpívá Bob Dylan a u nás tuším Vašek Neckář. :) Můj (náš) život se strašně změnil a je to paráda. :)
Na emimino nezbývá moc času, protože ho docela hodně zabere to reálné živé úžasné a nejkrásnější mimino co máme doma. Ale jak říká Mart od Šulánka a Veroniky, s tím jedním dítětem máte TOLIK času, že ani nevíte co s tím. Chytla jsem se proto za nos a konečně usedám, abych napsala deníček, v tom starém je už takových komentářů, že se v tom neorientuje snad vůbec nikdo. ![]()
Původně jsem chtěla sepsat porod… Mám napsanej začátek, ale je to moc silný zážitek a nechci to odbýt, takže to bude chtít víc času. Tudíž porod bude v nějaké dohledné době. Zatím jsem se rozhodla pro deníček takový bodový, abych vám sepsala svoje pocity po 14 dnech s naším synem… Bude to chaotické a neuspořádané a berte to jenom jako takové postřehy…
Tedy, kde začít? Je toho spousta:
Vejdu se jen do jedněch kalhot a to ještě musím zadržet dech, když je zapínám ![]()
Nejím sladký - hrůza a běs - dokonce tu ještě pořád mám dvě pistáciové Deli, ale nejím je! Vyhodit je nechci, to je mi líto, takže budu asi čekat, až jim projde záruční lhůta… Jsou do konce roku 2005. No uvidíme, jak je to s tou mojí pevnou vůlí… ![]()
Spím tak na půl ucha, pořád čekám kdy se skřítek vzbudí. Naštěstí už mě v rámci pudu sebezáchovy opustil ten pocit, že nemá cenu spát, když budu muset stejně za chvilku vstávat a zjistila jsem, že kojit se dá dost dobře i v polospánku ![]()
Na všechny činnosti se musím maximálně soustředit, protože mozek mi funguje fakt docela divně. Včera jsme jeli k pediatrovi a přišlo mi to jako kdybych sestavovala expedici na severní pól… Sbalit všechny věci (plíny, přebalovací věci, podložku, věci na převlečení, doklady, vodu na pití, deku pro Skřítka…), oblíknout sebe (poněkud zjednodušeno tím, že si fakt nemusím lámat hlavu s výběrem co na sebe
, oblíknout skřítka, zjistit, že skřítek nemá žádné teplé věci, protože měl bejt letní miminko, ale kde je ksakru to léto, že jo, navrstvit lehčí věci na dítě tak, aby suplovaly ty teplejší, najít čepičku, protože venku fouká, naštvat totálně spokojené dítě tím, že mu čepičku umístím na hlavu, vyhnat kocoura z dětskýho pokoje, nastěhovat do auta kočárek (vrátit se jednou po schodech nahoru, protože když jdete dávat něco do auta, opravdu k tomu potřebujete klíče od auta!!! Připnout autosedačku, ukrosnat skřítka, seštelovat zrcátka a sedačku řidiče (před tím řídil muž), nastartovat, vypnout motor, vrátit se nahoru pro doklady od auta, no a pak už konečně můžete vyjet… Fakt paráda! ![]()
Kocour je naštvanej a vždycky když někam jedeme, tak s nadějí doufá, že už tu „věc“ nepřivezeme a pak je vždycky zklamanej, že se zase vrátila!!! Do toho loví chůvičku, když v ní Vojta začne vydávat nějaký zvuky a tváří se u toho děsně důležitě. ![]()
Pamatovat si, z kterýho prsa jsem kojila naposled, je podle mě nadlidskej výkon a měl by se na to vynalézt nějaký zlepšovák (jako, že třeba to prso, co je na řadě by blikalo nebo tak něco podobnýho…)
Snažím se vytolerovat mojí matku, která volá asi tak 2× denně a vždycky mě dokáže vytočit, ačkoli je v podstatě milá a nedá se jí nic vytknout. Ale opravdu mi stačí říct jenom jednou, že koupání v kyblíku ona považuje za absolutní blbost a daleko lepší by byla vanička…
A propos - kyblík - skřítek je v něm úplně blažený miminko, ty chvilky si fakt užíváme, moc se mu to líbí. Sice jsem nějak extra nepochopila, jak by se to dítě v tom mělo jako umejt, to mi teda nejde, takže to tak nějak šolicháme, ale zatím je to v pohodě a Vojťulovi se to fakt parádně líbí a lebedí si u toho. Takže si to s mužem vždycky patřičně užijeme… A jsme u toho oba tak krásně intelektuální, asi jako: „Viděls ten ksichtík? Ježíš, ten je sladkej!“ apod. ![]()
Jo, a Pohotovost pořád sleduju - nahrávám si jí!!!
Teď mám sice asi dva díly skluz, co jsem neviděla, ale to doženu!!! ![]()
Jinak už nevím, co napsat, nestačí mi na to slova. Mít dítě je nepopsatelnej zážitek a měl by se zažívat a ne popisovat. proto pro dnešek skončím a těším se na další setkání v deníčku.
Gratulujeme všem rozdvojeným a těm, které to ještě čeká, přejeme nezapomenutelný porod a ty nejkrásnější chvilky doma, které je třeba vychnutnat si do dna…
Peta a skřítek Vojta (15 dnů, 3,60kg)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1805
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1059
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1906
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 452
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21789
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2953
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....