P. S. T. 44
- Snažení
- Missorka
- 14.07.04 načítám...
... aneb JO, ČASY SE MĚNÍ... Ahojky všichni, vypůjčila jsem si s dovolením pro nadpis tu nádhernou písničku co ji v originále zpívá Bob Dylan a u nás tuším Vašek Neckář. :) Můj (náš) život se strašně změnil a je to paráda. :)
Na emimino nezbývá moc času, protože ho docela hodně zabere to reálné živé úžasné a nejkrásnější mimino co máme doma. Ale jak říká Mart od Šulánka a Veroniky, s tím jedním dítětem máte TOLIK času, že ani nevíte co s tím. Chytla jsem se proto za nos a konečně usedám, abych napsala deníček, v tom starém je už takových komentářů, že se v tom neorientuje snad vůbec nikdo. ![]()
Původně jsem chtěla sepsat porod… Mám napsanej začátek, ale je to moc silný zážitek a nechci to odbýt, takže to bude chtít víc času. Tudíž porod bude v nějaké dohledné době. Zatím jsem se rozhodla pro deníček takový bodový, abych vám sepsala svoje pocity po 14 dnech s naším synem… Bude to chaotické a neuspořádané a berte to jenom jako takové postřehy…
Tedy, kde začít? Je toho spousta:
Vejdu se jen do jedněch kalhot a to ještě musím zadržet dech, když je zapínám ![]()
Nejím sladký - hrůza a běs - dokonce tu ještě pořád mám dvě pistáciové Deli, ale nejím je! Vyhodit je nechci, to je mi líto, takže budu asi čekat, až jim projde záruční lhůta… Jsou do konce roku 2005. No uvidíme, jak je to s tou mojí pevnou vůlí… ![]()
Spím tak na půl ucha, pořád čekám kdy se skřítek vzbudí. Naštěstí už mě v rámci pudu sebezáchovy opustil ten pocit, že nemá cenu spát, když budu muset stejně za chvilku vstávat a zjistila jsem, že kojit se dá dost dobře i v polospánku ![]()
Na všechny činnosti se musím maximálně soustředit, protože mozek mi funguje fakt docela divně. Včera jsme jeli k pediatrovi a přišlo mi to jako kdybych sestavovala expedici na severní pól… Sbalit všechny věci (plíny, přebalovací věci, podložku, věci na převlečení, doklady, vodu na pití, deku pro Skřítka…), oblíknout sebe (poněkud zjednodušeno tím, že si fakt nemusím lámat hlavu s výběrem co na sebe
, oblíknout skřítka, zjistit, že skřítek nemá žádné teplé věci, protože měl bejt letní miminko, ale kde je ksakru to léto, že jo, navrstvit lehčí věci na dítě tak, aby suplovaly ty teplejší, najít čepičku, protože venku fouká, naštvat totálně spokojené dítě tím, že mu čepičku umístím na hlavu, vyhnat kocoura z dětskýho pokoje, nastěhovat do auta kočárek (vrátit se jednou po schodech nahoru, protože když jdete dávat něco do auta, opravdu k tomu potřebujete klíče od auta!!! Připnout autosedačku, ukrosnat skřítka, seštelovat zrcátka a sedačku řidiče (před tím řídil muž), nastartovat, vypnout motor, vrátit se nahoru pro doklady od auta, no a pak už konečně můžete vyjet… Fakt paráda! ![]()
Kocour je naštvanej a vždycky když někam jedeme, tak s nadějí doufá, že už tu „věc“ nepřivezeme a pak je vždycky zklamanej, že se zase vrátila!!! Do toho loví chůvičku, když v ní Vojta začne vydávat nějaký zvuky a tváří se u toho děsně důležitě. ![]()
Pamatovat si, z kterýho prsa jsem kojila naposled, je podle mě nadlidskej výkon a měl by se na to vynalézt nějaký zlepšovák (jako, že třeba to prso, co je na řadě by blikalo nebo tak něco podobnýho…)
Snažím se vytolerovat mojí matku, která volá asi tak 2× denně a vždycky mě dokáže vytočit, ačkoli je v podstatě milá a nedá se jí nic vytknout. Ale opravdu mi stačí říct jenom jednou, že koupání v kyblíku ona považuje za absolutní blbost a daleko lepší by byla vanička…
A propos - kyblík - skřítek je v něm úplně blažený miminko, ty chvilky si fakt užíváme, moc se mu to líbí. Sice jsem nějak extra nepochopila, jak by se to dítě v tom mělo jako umejt, to mi teda nejde, takže to tak nějak šolicháme, ale zatím je to v pohodě a Vojťulovi se to fakt parádně líbí a lebedí si u toho. Takže si to s mužem vždycky patřičně užijeme… A jsme u toho oba tak krásně intelektuální, asi jako: „Viděls ten ksichtík? Ježíš, ten je sladkej!“ apod. ![]()
Jo, a Pohotovost pořád sleduju - nahrávám si jí!!!
Teď mám sice asi dva díly skluz, co jsem neviděla, ale to doženu!!! ![]()
Jinak už nevím, co napsat, nestačí mi na to slova. Mít dítě je nepopsatelnej zážitek a měl by se zažívat a ne popisovat. proto pro dnešek skončím a těším se na další setkání v deníčku.
Gratulujeme všem rozdvojeným a těm, které to ještě čeká, přejeme nezapomenutelný porod a ty nejkrásnější chvilky doma, které je třeba vychnutnat si do dna…
Peta a skřítek Vojta (15 dnů, 3,60kg)
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 590
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 1852
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1176
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 4874
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1500
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4782
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3675
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1880
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1997
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1460
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...