P. S. T. 44
- Snažení
- Missorka
- 14.07.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
... aneb JO, ČASY SE MĚNÍ... Ahojky všichni, vypůjčila jsem si s dovolením pro nadpis tu nádhernou písničku co ji v originále zpívá Bob Dylan a u nás tuším Vašek Neckář. :) Můj (náš) život se strašně změnil a je to paráda. :)
Na emimino nezbývá moc času, protože ho docela hodně zabere to reálné živé úžasné a nejkrásnější mimino co máme doma. Ale jak říká Mart od Šulánka a Veroniky, s tím jedním dítětem máte TOLIK času, že ani nevíte co s tím. Chytla jsem se proto za nos a konečně usedám, abych napsala deníček, v tom starém je už takových komentářů, že se v tom neorientuje snad vůbec nikdo. ![]()
Původně jsem chtěla sepsat porod… Mám napsanej začátek, ale je to moc silný zážitek a nechci to odbýt, takže to bude chtít víc času. Tudíž porod bude v nějaké dohledné době. Zatím jsem se rozhodla pro deníček takový bodový, abych vám sepsala svoje pocity po 14 dnech s naším synem… Bude to chaotické a neuspořádané a berte to jenom jako takové postřehy…
Tedy, kde začít? Je toho spousta:
Vejdu se jen do jedněch kalhot a to ještě musím zadržet dech, když je zapínám ![]()
Nejím sladký - hrůza a běs - dokonce tu ještě pořád mám dvě pistáciové Deli, ale nejím je! Vyhodit je nechci, to je mi líto, takže budu asi čekat, až jim projde záruční lhůta… Jsou do konce roku 2005. No uvidíme, jak je to s tou mojí pevnou vůlí… ![]()
Spím tak na půl ucha, pořád čekám kdy se skřítek vzbudí. Naštěstí už mě v rámci pudu sebezáchovy opustil ten pocit, že nemá cenu spát, když budu muset stejně za chvilku vstávat a zjistila jsem, že kojit se dá dost dobře i v polospánku ![]()
Na všechny činnosti se musím maximálně soustředit, protože mozek mi funguje fakt docela divně. Včera jsme jeli k pediatrovi a přišlo mi to jako kdybych sestavovala expedici na severní pól… Sbalit všechny věci (plíny, přebalovací věci, podložku, věci na převlečení, doklady, vodu na pití, deku pro Skřítka…), oblíknout sebe (poněkud zjednodušeno tím, že si fakt nemusím lámat hlavu s výběrem co na sebe
, oblíknout skřítka, zjistit, že skřítek nemá žádné teplé věci, protože měl bejt letní miminko, ale kde je ksakru to léto, že jo, navrstvit lehčí věci na dítě tak, aby suplovaly ty teplejší, najít čepičku, protože venku fouká, naštvat totálně spokojené dítě tím, že mu čepičku umístím na hlavu, vyhnat kocoura z dětskýho pokoje, nastěhovat do auta kočárek (vrátit se jednou po schodech nahoru, protože když jdete dávat něco do auta, opravdu k tomu potřebujete klíče od auta!!! Připnout autosedačku, ukrosnat skřítka, seštelovat zrcátka a sedačku řidiče (před tím řídil muž), nastartovat, vypnout motor, vrátit se nahoru pro doklady od auta, no a pak už konečně můžete vyjet… Fakt paráda! ![]()
Kocour je naštvanej a vždycky když někam jedeme, tak s nadějí doufá, že už tu „věc“ nepřivezeme a pak je vždycky zklamanej, že se zase vrátila!!! Do toho loví chůvičku, když v ní Vojta začne vydávat nějaký zvuky a tváří se u toho děsně důležitě. ![]()
Pamatovat si, z kterýho prsa jsem kojila naposled, je podle mě nadlidskej výkon a měl by se na to vynalézt nějaký zlepšovák (jako, že třeba to prso, co je na řadě by blikalo nebo tak něco podobnýho…)
Snažím se vytolerovat mojí matku, která volá asi tak 2× denně a vždycky mě dokáže vytočit, ačkoli je v podstatě milá a nedá se jí nic vytknout. Ale opravdu mi stačí říct jenom jednou, že koupání v kyblíku ona považuje za absolutní blbost a daleko lepší by byla vanička…
A propos - kyblík - skřítek je v něm úplně blažený miminko, ty chvilky si fakt užíváme, moc se mu to líbí. Sice jsem nějak extra nepochopila, jak by se to dítě v tom mělo jako umejt, to mi teda nejde, takže to tak nějak šolicháme, ale zatím je to v pohodě a Vojťulovi se to fakt parádně líbí a lebedí si u toho. Takže si to s mužem vždycky patřičně užijeme… A jsme u toho oba tak krásně intelektuální, asi jako: „Viděls ten ksichtík? Ježíš, ten je sladkej!“ apod. ![]()
Jo, a Pohotovost pořád sleduju - nahrávám si jí!!!
Teď mám sice asi dva díly skluz, co jsem neviděla, ale to doženu!!! ![]()
Jinak už nevím, co napsat, nestačí mi na to slova. Mít dítě je nepopsatelnej zážitek a měl by se zažívat a ne popisovat. proto pro dnešek skončím a těším se na další setkání v deníčku.
Gratulujeme všem rozdvojeným a těm, které to ještě čeká, přejeme nezapomenutelný porod a ty nejkrásnější chvilky doma, které je třeba vychnutnat si do dna…
Peta a skřítek Vojta (15 dnů, 3,60kg)
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 8155
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 2818
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 1852
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 2360
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 2967
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 1086
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 705
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 10683
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 6045
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8941
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...