Partner mě systematicky gaslightoval. Myslela jsem si, že jsem příšerná

Když se zpětně dívám na ten vztah, všechno se mi zdá tak podivně nejasné. Jak jsem mohla být tak slepá? Jak jsem mohla věřit, že jsem to všechno vymýšlela? Začalo to nenápadně. Jedno slovo, jedna věta – „To všechno je jen v tvé hlavě.“ A pak další a další. Po nějaké době jsem si na to zvykla. Když něco neklapalo, když jsem se cítila zraněná, když jsem potřebovala vysvětlení nebo omluvu, vždy to skončilo tímto: „Všechno je to jen tvoje představa, nic není špatně, to je jen tvé přehánění.“

A já jsem to uvěřila. Třebaže jsem věděla, že se cítím špatně, že něco není v pořádku, že jeho chování není správné, pořád jsem si myslela, že jsem to jen já, kdo má problém. Nebo jsem si myslela, že jsem přecitlivělá. „Proč bych měla zbytečně dělat problémy?“ říkala jsem si. Pořád jsem mu věřila, že já jsem ta, která to vidí špatně.

Neuvědomovala jsem si, že to, co prožívám, má své jméno. Až s odstupem času, po našem rozchodu, jsem se dozvěděla, že to, co mi dělal, se nazývá gaslighting. Možná to znáte. Jde o to, když vám někdo v průběhu času zpochybňuje vaše vnímání reality, až začnete věřit, že všechno, co cítíte, je jen výplod vaší fantazie. Když vám pořád říkají, že „to není tak, jak to vidíš“, nebo „jsi to všechno vymyslela“. A co je nejhorší? Člověk se pak cítí, jako by opravdu nebyl v pořádku.

Trvalo mi dlouho, než jsem si to uvědomila. Zpočátku to byla úleva – vždyť to přece nemusí být pravda, říkala jsem si. Po rozchodu jsem si ale uvědomila, jak hluboko jsem byla v té pasti, jak moc jsem se ztratila ve své vlastní realitě. Nemohla jsem se s tím smířit, protože jsem mu opravdu věřila, že to, co jsem prožívala, bylo jen v mé hlavě.

I teď, když jsem po rozchodu, cítím pořád nějaký smutek. Měla jsem ho ráda, milovala jsem ho. Ale co je teď ještě těžší, je vědět, že jsem vlastně nikdy neměla šanci na to, aby mě bral takovou, jaká jsem. Měl moc nad tím, co jsem si myslela a jak jsem se cítila. Ale už to vím. A i když je to těžké, už se s tím smířím. Pomalu se učím, co to znamená být silná ve své vlastní pravdě.

Dneska už vím, že moje pocity jsou platné. A to je krok k uzdravení.

Ale co mě nejvíc bolí? Kdybych to věděla dřív, kdybych to pochopila, kdybych se nehonila za láskou, která mě zničila, možná bych dnes byla šťastnější.