Pavlík a hypertenze plic
- O životě
- šárka-m
- 31.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj malý chlapeček byl po narození zcela zdravý, jak říkají lékaří, vše v desítkách, a najednou se stalo tohle? Proč? Ptala jsem se... Jelikož jsem tady úplně nová a už dlouho dobu si pročítám deníčky, rozhodla jsem se o náš příběh podělit také.
Vše začalo až porodem, jinak těhu bylo úžasné, skoro žádné nevolnosti, všechny testy proběhly skvěle. S manželem jsme se už nemohli našeho štěstíčka dočkat. Ovšem jak se říká, že „kdo si počká, ten se dočká“, nebyla až tak pravda. Přenášela jsem Pavlíka už skoro 14 dní, bylo to alarmující, byla jsem nateklá, necítila se vůbec dobře, ale lékaři pořád tvrdili, ať se nebojím, že to bude krásný přirozený porod.
Manžel jel tedy domů a já zůstala pro jistotu u rodičů, měla jsem to blíže do porodnice. 21. 4. jsem se vypravila do nemocnice, že už to opravdu přesahuje meze, rozhodnutá jak jim to tam pěkně vytmavím (přeci jen jsem se nemohla Pavlíka dočkat)
a s křížkem po funuse jsem odkráčela domů s břichem až pod nos a sbalenou taškou. Nu, co naplat. Odpoledne to ale přišlo, začalo mi být jaksi nevolno, a už to šlo ráz na ráz. Večer, sotva jsem ulehla, začaly kontrakce. Vtipné je, jak jsem jako mladá, hloupá pořád zjišťovala, jak to poznám, že už je to ono. Všechny nastávající maminky: to ONO poznáte zaručeně, nebojte se
O půlnoci už to bylo po pěti minutách, voda pořád neodtekla, a tak tedy hurá do porodnice.
S manželem nás přijali a hurá na pokoj. Začal kolotoč. Gymnastický balón, sprcha, postel… myslela jsem si, že to je moje poslední hodinka. Od čtyř od rána kontrakce po dvou minutách. V 8 ráno, poté co mi sestra s úsměvem donesla na snídani párky, které s díky snědl manžel (vzhledem k tomu, že já už od půlnoci rodila) dokráčel do růžova vyspinkaný pan doktor. Pohlédl na můj zbědovaný stav a konstatoval, že by bylo dobré propíchnout vodu. Hurá, řekla jsem si. Po píchnutí vody jsem málem omdlela. Voda, připomínající ten nejhnusnější brčál, se vylila všude kolem. Pak se teprve začalo něco dít.
Připoutali mě na rodící lůžko, že se bude čekat na otevření. Nu, krásný přirozený porod, že? Do 14:00 jsem tam ležela, manžel už při pohledu na mě skoro brečel. Mladá paní doktorka se podívala na můj diagram kontrakcí a jen se pitomě ptala: "to musí asi bolet, co? " K mému štěstí se vystřídaly směny a přišel můj pan doktor! Sláva, zvolali jsme s manželem. Na nic se nečekalo, vzhledem k velikosti dítěte jsme jeli rychle na sál. Císařský řež jsem zažila na vlastní kůži. Cítila jsem, jak ho vytahují, lomcovalo to se mnou na stole ze strany na stranu a najednou jsem uslyšela pláč, ten nejkrásnější na světě. Můj malý Pavlík byl tak krásný. Hned mi ho dali na hrudník. Bylo to to největší štěstí na světě.
Pak ho odnesli pomazlit se s hrdým tatínkem, který byl mimochodem moc statečný, že se mnou tohle všechno vydržel. Mladý pan doktor pediatr mi přišel říct, že Pavlíček je zdravý a má vše v desítkách. Ulevilo se mi. Odvezli mě na pokoj, kde už čekal manžel se slzami v očích. Zářili jsme štěstím. Za hodinku nám Pavlíčka donesli, chovali jsme ho, i moji rodiče. Když všichni odešli a já jsem konečně odpočívala, najednou se nade mnou objevil lékař, začal mluvit něco o zástavě, resuscitaci… měla jsem pocit, že je to zlý sen. Začala jsem křičet, co je s Pavlíkem, zda žije. V ten moment jsem měla kapačku na uklidnění a jelo se na gynekologii, prý abych nemusela být s těmi maminkami, co mají děti u sebe. Zhroutil se se mnou celý svět, ihned přijel manžel a brečeli jsme spolu.
Malého odvezl vrtulník do Ostravské fakultní nemocnice na dětskou neonatologii JIP. Zprávy byly hrozné, mizivá naděje na přežití, ATB nezabírají, vysoká horečka, plná plicní ventilace. A my si říkali: proč? Doktoři v nemocnici, kde proběhl porod, vůbec nedávali naději. Chovali se hrozně a my tam nenašli žádnou podporu. Třetí den po porodu jsem podepsala revers a uháněli jsme do FN Ostrava. Tam jsme se setkali se zcela profesionálním přístupem. Nikdy jsem lepší zdravotní péči neviděla. Opravdu smekám. Při pohledu na moje štěstíčko se mi zastavilo srdce. Byl tak krásný. Plakala jsem a omlouvala se mu za to, co se mu stalo.
Stav byl pořád kritický, ale já jsem začala věřit, že on je silný a přežije to. Zachránila ho i porodní váha 4033 g. Když jsem jela domů z první návštěvy FN, myslela jsem pořád jen na něj a držela všechny prsty, aby se brzy vše spravilo. Po příjezdu domů se mi spustila laktace. Další dobré znamení. Hned jsme koupili elektrickou odsávačku a odsávali jako o život. Měla jsem mléka pro celou neonatologii. Maličký se začal zlepšovat den ode dne. A za 14 dní už jsme byli spolu na pokoji a mazlili se. Krásně přibýval a po silné infekci nebylo ani památky. Podstoupili jsme řadu vyšetření, ale vše dopadlo dobře. Je to můj malý bojovník. Věřím tomu, že se tehdy stal zázrak.
Dnes už je Pájovi více jak 3 roky, dělá nám jen samou radost. Je zdravý a krásný. Na kontroly už chodit také nemusíme. Pokud by to takhle nedopadlo, nejspíš bych pátrala po příčině v okresní nemocnici, kde proběhl porod. Bylo tam všechno špatně hned od začátku. Ale to už se dnes nedozvíme.
Všem maminkám, které zažily něco podobného, přeji hodně sil a pevné zdraví. Děkuji všem, které zajímal můj deníček. Maminky, važte si zdraví sebe i svých děti. Protože to je to jediné na světě, co je důležité.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1831
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1078
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1934
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 790
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 469
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21875
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2962
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2673
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....