Pavlík a hypertenze plic
- O životě
- šárka-m
- 31.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj malý chlapeček byl po narození zcela zdravý, jak říkají lékaří, vše v desítkách, a najednou se stalo tohle? Proč? Ptala jsem se... Jelikož jsem tady úplně nová a už dlouho dobu si pročítám deníčky, rozhodla jsem se o náš příběh podělit také.
Vše začalo až porodem, jinak těhu bylo úžasné, skoro žádné nevolnosti, všechny testy proběhly skvěle. S manželem jsme se už nemohli našeho štěstíčka dočkat. Ovšem jak se říká, že „kdo si počká, ten se dočká“, nebyla až tak pravda. Přenášela jsem Pavlíka už skoro 14 dní, bylo to alarmující, byla jsem nateklá, necítila se vůbec dobře, ale lékaři pořád tvrdili, ať se nebojím, že to bude krásný přirozený porod.
Manžel jel tedy domů a já zůstala pro jistotu u rodičů, měla jsem to blíže do porodnice. 21. 4. jsem se vypravila do nemocnice, že už to opravdu přesahuje meze, rozhodnutá jak jim to tam pěkně vytmavím (přeci jen jsem se nemohla Pavlíka dočkat)
a s křížkem po funuse jsem odkráčela domů s břichem až pod nos a sbalenou taškou. Nu, co naplat. Odpoledne to ale přišlo, začalo mi být jaksi nevolno, a už to šlo ráz na ráz. Večer, sotva jsem ulehla, začaly kontrakce. Vtipné je, jak jsem jako mladá, hloupá pořád zjišťovala, jak to poznám, že už je to ono. Všechny nastávající maminky: to ONO poznáte zaručeně, nebojte se
O půlnoci už to bylo po pěti minutách, voda pořád neodtekla, a tak tedy hurá do porodnice.
S manželem nás přijali a hurá na pokoj. Začal kolotoč. Gymnastický balón, sprcha, postel… myslela jsem si, že to je moje poslední hodinka. Od čtyř od rána kontrakce po dvou minutách. V 8 ráno, poté co mi sestra s úsměvem donesla na snídani párky, které s díky snědl manžel (vzhledem k tomu, že já už od půlnoci rodila) dokráčel do růžova vyspinkaný pan doktor. Pohlédl na můj zbědovaný stav a konstatoval, že by bylo dobré propíchnout vodu. Hurá, řekla jsem si. Po píchnutí vody jsem málem omdlela. Voda, připomínající ten nejhnusnější brčál, se vylila všude kolem. Pak se teprve začalo něco dít.
Připoutali mě na rodící lůžko, že se bude čekat na otevření. Nu, krásný přirozený porod, že? Do 14:00 jsem tam ležela, manžel už při pohledu na mě skoro brečel. Mladá paní doktorka se podívala na můj diagram kontrakcí a jen se pitomě ptala: "to musí asi bolet, co? " K mému štěstí se vystřídaly směny a přišel můj pan doktor! Sláva, zvolali jsme s manželem. Na nic se nečekalo, vzhledem k velikosti dítěte jsme jeli rychle na sál. Císařský řež jsem zažila na vlastní kůži. Cítila jsem, jak ho vytahují, lomcovalo to se mnou na stole ze strany na stranu a najednou jsem uslyšela pláč, ten nejkrásnější na světě. Můj malý Pavlík byl tak krásný. Hned mi ho dali na hrudník. Bylo to to největší štěstí na světě.
Pak ho odnesli pomazlit se s hrdým tatínkem, který byl mimochodem moc statečný, že se mnou tohle všechno vydržel. Mladý pan doktor pediatr mi přišel říct, že Pavlíček je zdravý a má vše v desítkách. Ulevilo se mi. Odvezli mě na pokoj, kde už čekal manžel se slzami v očích. Zářili jsme štěstím. Za hodinku nám Pavlíčka donesli, chovali jsme ho, i moji rodiče. Když všichni odešli a já jsem konečně odpočívala, najednou se nade mnou objevil lékař, začal mluvit něco o zástavě, resuscitaci… měla jsem pocit, že je to zlý sen. Začala jsem křičet, co je s Pavlíkem, zda žije. V ten moment jsem měla kapačku na uklidnění a jelo se na gynekologii, prý abych nemusela být s těmi maminkami, co mají děti u sebe. Zhroutil se se mnou celý svět, ihned přijel manžel a brečeli jsme spolu.
Malého odvezl vrtulník do Ostravské fakultní nemocnice na dětskou neonatologii JIP. Zprávy byly hrozné, mizivá naděje na přežití, ATB nezabírají, vysoká horečka, plná plicní ventilace. A my si říkali: proč? Doktoři v nemocnici, kde proběhl porod, vůbec nedávali naději. Chovali se hrozně a my tam nenašli žádnou podporu. Třetí den po porodu jsem podepsala revers a uháněli jsme do FN Ostrava. Tam jsme se setkali se zcela profesionálním přístupem. Nikdy jsem lepší zdravotní péči neviděla. Opravdu smekám. Při pohledu na moje štěstíčko se mi zastavilo srdce. Byl tak krásný. Plakala jsem a omlouvala se mu za to, co se mu stalo.
Stav byl pořád kritický, ale já jsem začala věřit, že on je silný a přežije to. Zachránila ho i porodní váha 4033 g. Když jsem jela domů z první návštěvy FN, myslela jsem pořád jen na něj a držela všechny prsty, aby se brzy vše spravilo. Po příjezdu domů se mi spustila laktace. Další dobré znamení. Hned jsme koupili elektrickou odsávačku a odsávali jako o život. Měla jsem mléka pro celou neonatologii. Maličký se začal zlepšovat den ode dne. A za 14 dní už jsme byli spolu na pokoji a mazlili se. Krásně přibýval a po silné infekci nebylo ani památky. Podstoupili jsme řadu vyšetření, ale vše dopadlo dobře. Je to můj malý bojovník. Věřím tomu, že se tehdy stal zázrak.
Dnes už je Pájovi více jak 3 roky, dělá nám jen samou radost. Je zdravý a krásný. Na kontroly už chodit také nemusíme. Pokud by to takhle nedopadlo, nejspíš bych pátrala po příčině v okresní nemocnici, kde proběhl porod. Bylo tam všechno špatně hned od začátku. Ale to už se dnes nedozvíme.
Všem maminkám, které zažily něco podobného, přeji hodně sil a pevné zdraví. Děkuji všem, které zajímal můj deníček. Maminky, važte si zdraví sebe i svých děti. Protože to je to jediné na světě, co je důležité.
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 78
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 95
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 120
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 108
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 106
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 643
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 758
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 512
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 407
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 386
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...