Pečení nepekařky
- Ostatní
- Miruše
- 02.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Protože jsem se ve škole učila vařit tři roky, guláš, pravé domácí knedle, vepřoknedlozelo a jiné české dietní pokrmy zvládám levou zadní. O pečení buchet, zákusků a jiného sladkého se tak ovšem říci nedá.
A jelikož jsem „sestra spořivá“ (tedy spíše strýček skrblík), odmítala jsem pustit žilou naší peněžence kvůli pár svatebním koláčům a dortu. Ani já ani manžel nepozřeme dort z velkovýroby = „dort plastový“ (manželův trefný výraz). Koláčky jsme pravda objednat chtěli, ale přes starosti s rekonstrukcí a přípravami svatby jsme na objednání sic mysleli, u toho však i zůstalo (jak je naším dobrým zvykem
). A protože se den D blížil a koláčky stále nikdo neobjednal, zdravě jsem se nas-ala, vzápětí se dokonce nadchla pro představu vlastní výroby „s láskou“, a jala se zjišťovat, jak se ty svatební blechy vlastně správně dělají.
Manžel říká, že na internetu se dá najít úplně všechno. Nevím, jak „všechno“, ale konkrétně recepty na dobré těsto se nalézt daly. Ba co víc, nebyl tam zdaleka jen jeden. Po půlhodině nalézání dalších a dalších osvědčených postupů k výrobě jedinečného těsta na svatební koláčky, jsem milý internet vzteky zavřela a rozhodla se, že to zkusím sama. Ne, nevybrala jsem si ani jeden. To je jako v restauraci, kdy mi číšník přinese jídelní lístek. Nebýt po chvíli již nerudného hladovce, který má tu čest ten den se mnou poobědvat, jídlo si nevyberu ani za půl roku – takové mé malé prokletí– příšerná až zničující nerozhodnost ![]()
S mamkou jsem se nadělala v dětství nespočet kynutých těst a s podporou přítele na telefonu (koho jiného než mámy) jsem zadělala týden před svatbou zkušební, nakonec krásné, hladké, nelepící se kynuté těsto. Dokonce mi vykynulo
Neměli jsme v tu dobu ještě funkční kuchyň, musela jsem se tedy vžít do role sardinky, a s plechama, troubou, lezoucí nenechavou desetiměsíční dcerou a všemi ingrediencemi k výrobě koláčků jsem se musela vejít do kuchyňky metr a půl krát dva metry (místo mezi pracovní deskou a troubou cca 70 cm) v našem vejminku. Bydlí tam náš spolubydlící a nutno podotknout, že si v tu dobu potřeboval dělat oběd, tudíž klidu se mi, ale i díky dcerce, po které jsem pořád musela šilhat, nedostalo.
I přesto jsem byla rozhodnutá ušetřit, koláčky na poslední chvíli nezkoušet objednat a vyrobit si je sama. Má představa o nich byla jednoduchá. Prostě zmenšenina klasických koláčů - kulatý podklad a uprostřed bobík náplně. Malinké roztomiloučké jednohubečky. Žádné slepování, žádný tvaroh v těstě, zkrátka žádné s-aní. ![]()
Z těsta jsem odkrajovala kusy, které jsem válela na hady, jež jsem posléze rozdělila na ix menších kousků. Z nich kuličky, na plechu roztáhnout, doprostřed udělat ďůlek, doň náplň, potřít vejcem a šup do trouby. Jednoduché, že?
Ne tak, jak se zdá. Kousky hada se mi při krájení lepily na nůž. Potom kuličky na ruce. Když jsem ovšem ruce pomoučnila, kuličky při roztahování a dělání do nich ďůlků prstama na pečícím papíru cestovaly. Vyďůlkované kuličky mi kynuly pod rukama, takže náplň již mnohy nebyla kam dát (ďůlky se kynutím ztrácely). Mazání všech bleších neposedů vejcem vytvořilo z koláčků na plechu skupinky, z nichž ty namazané se navíc lepily k sobě a má tvář se z barvy rudé velmi rychle měnila na fialovou. Vzteky.
Takto s vyndaváním dítěte zpod sušáku na prádlo, zpod postele, braním z ruky věci nepapatelné a s neustálým vymýšlením dětské zábavy, jsem po hodině a půl měla ty malý svatební mrchy hotový!
A výsledek? Spolubydlící ochutnal a když mi pochválil dobře dochucený tvaroh coby náplň a zeptal se, jestli jsem to těsto osolila, myslela jsem, že se rozletím na tisíc kousků. Samozřejmě že jsem to těsto zapomněla osolit!
Takže koláčky byly… „žádné“, na chuť nudné, prostě o ničem. Ke všemu kuchyň vypadala jako po detonaci, a tak jsem ji ještě hodinu uklízela.
Postěžovala jsem si v mé jedné skupině tady na eMiminu a byla mi dána super rada těsto rozválet na placku a kolečkem vykrajovat již v podstatě hotové koláčky, udělat ďolík, naházet náplň a hurá do trouby. Jak poradili, tak se i stalo. Druhá várka byla už o poznání lepší, dokonce připomínala koláčky svatební, ne koláče normální, jak se mi mimo jiné stalo u várky první. Bohužel byly ty druhé použitelné jen jako špatný fór, kdy po podání oběti zajistíte návštěvu zubaře. To, co v nich mělo vyvolat kynutí tam sice bylo, ale evidentně málo.
Vypadalo to, že budeme bez koláčků
V obchodě jsem ale natrefila na super věc, jež nasypete do mouky, dáte vodu, zpracujete hroudu a je to. Z tohoto těsta byly koláčky supr trupr. I když tak trochu… každý jiný. Ale jak hezky říká maminka mého manžela, „nedokonalost je znakem ruční práce“
O to lépe, že jsem po zkušenosti s pečením v pidi místnůstce, která je malá i myší hodpodyňce, řvala asi tak hlasitě a soustavně, že mi byla donesena trouba s pracovní deskou do kuchyně naší a další várky jsem pekla už ve svém
Včetně dortu, jehož tvorba se mi do tohoto deníčku už poněkud nevejde.
Koláčky z první várky jsem nasypala do pytle a hodila do mrazáku. Před měsícem nám přišly k dobru… nakonec nebyly až tak špatné ![]()
Pro šikovné pekařky a šikovnější hospodyňky: Deníček není prosbou o radu či návodem na výrobu svatebních koláčků (ačkoli jiné nevěsty, které se chtějí do pečení pustit, jistě dobrou radu ocení). Jsem si jistá, že se do budoucna dalších pokusů o jejich výrobu vyhnu. Deníček je o tom, jak se Pat (moje ruce) a Mat (moje hlava) jednou pokusili o tvorbu něčeho, o čem v podstatě dodnes nemají ani páru
Jsem prostě takový malý dobrodruh
I přes nesnáze jsem se nakonec vdala a to je asi to hlavní, řekla bych ![]()
Pečení zdar a poživatelým výtvorům „mňam“
![]()
Přečtěte si také
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 680
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 956
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 347
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 639
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 561
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 1057
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 1151
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 552
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 704
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 661
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....