Pečení nepekařky
- Ostatní
- Miruše
- 02.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Protože jsem se ve škole učila vařit tři roky, guláš, pravé domácí knedle, vepřoknedlozelo a jiné české dietní pokrmy zvládám levou zadní. O pečení buchet, zákusků a jiného sladkého se tak ovšem říci nedá.
A jelikož jsem „sestra spořivá“ (tedy spíše strýček skrblík), odmítala jsem pustit žilou naší peněžence kvůli pár svatebním koláčům a dortu. Ani já ani manžel nepozřeme dort z velkovýroby = „dort plastový“ (manželův trefný výraz). Koláčky jsme pravda objednat chtěli, ale přes starosti s rekonstrukcí a přípravami svatby jsme na objednání sic mysleli, u toho však i zůstalo (jak je naším dobrým zvykem 
). A protože se den D blížil a koláčky stále nikdo neobjednal, zdravě jsem se nas-ala, vzápětí se dokonce nadchla pro představu vlastní výroby „s láskou“, a jala se zjišťovat, jak se ty svatební blechy vlastně správně dělají.
Manžel říká, že na internetu se dá najít úplně všechno. Nevím, jak „všechno“, ale konkrétně recepty na dobré těsto se nalézt daly. Ba co víc, nebyl tam zdaleka jen jeden. Po půlhodině nalézání dalších a dalších osvědčených postupů k výrobě jedinečného těsta na svatební koláčky, jsem milý internet vzteky zavřela a rozhodla se, že to zkusím sama. Ne, nevybrala jsem si ani jeden. To je jako v restauraci, kdy mi číšník přinese jídelní lístek. Nebýt po chvíli již nerudného hladovce, který má tu čest ten den se mnou poobědvat, jídlo si nevyberu ani za půl roku – takové mé malé prokletí– příšerná až zničující nerozhodnost
S mamkou jsem se nadělala v dětství nespočet kynutých těst a s podporou přítele na telefonu (koho jiného než mámy) jsem zadělala týden před svatbou zkušební, nakonec krásné, hladké, nelepící se kynuté těsto. Dokonce mi vykynulo Neměli jsme v tu dobu ještě funkční kuchyň, musela jsem se tedy vžít do role sardinky, a s plechama, troubou, lezoucí nenechavou desetiměsíční dcerou a všemi ingrediencemi k výrobě koláčků jsem se musela vejít do kuchyňky metr a půl krát dva metry (místo mezi pracovní deskou a troubou cca 70 cm) v našem vejminku. Bydlí tam náš spolubydlící a nutno podotknout, že si v tu dobu potřeboval dělat oběd, tudíž klidu se mi, ale i díky dcerce, po které jsem pořád musela šilhat, nedostalo.
I přesto jsem byla rozhodnutá ušetřit, koláčky na poslední chvíli nezkoušet objednat a vyrobit si je sama. Má představa o nich byla jednoduchá. Prostě zmenšenina klasických koláčů - kulatý podklad a uprostřed bobík náplně. Malinké roztomiloučké jednohubečky. Žádné slepování, žádný tvaroh v těstě, zkrátka žádné s-aní.
Z těsta jsem odkrajovala kusy, které jsem válela na hady, jež jsem posléze rozdělila na ix menších kousků. Z nich kuličky, na plechu roztáhnout, doprostřed udělat ďůlek, doň náplň, potřít vejcem a šup do trouby. Jednoduché, že? 
Ne tak, jak se zdá. Kousky hada se mi při krájení lepily na nůž. Potom kuličky na ruce. Když jsem ovšem ruce pomoučnila, kuličky při roztahování a dělání do nich ďůlků prstama na pečícím papíru cestovaly. Vyďůlkované kuličky mi kynuly pod rukama, takže náplň již mnohy nebyla kam dát (ďůlky se kynutím ztrácely). Mazání všech bleších neposedů vejcem vytvořilo z koláčků na plechu skupinky, z nichž ty namazané se navíc lepily k sobě a má tvář se z barvy rudé velmi rychle měnila na fialovou. Vzteky.
Takto s vyndaváním dítěte zpod sušáku na prádlo, zpod postele, braním z ruky věci nepapatelné a s neustálým vymýšlením dětské zábavy, jsem po hodině a půl měla ty malý svatební mrchy hotový! 
A výsledek? Spolubydlící ochutnal a když mi pochválil dobře dochucený tvaroh coby náplň a zeptal se, jestli jsem to těsto osolila, myslela jsem, že se rozletím na tisíc kousků. Samozřejmě že jsem to těsto zapomněla osolit! Takže koláčky byly… „žádné“, na chuť nudné, prostě o ničem. Ke všemu kuchyň vypadala jako po detonaci, a tak jsem ji ještě hodinu uklízela.
Postěžovala jsem si v mé jedné skupině tady na eMiminu a byla mi dána super rada těsto rozválet na placku a kolečkem vykrajovat již v podstatě hotové koláčky, udělat ďolík, naházet náplň a hurá do trouby. Jak poradili, tak se i stalo. Druhá várka byla už o poznání lepší, dokonce připomínala koláčky svatební, ne koláče normální, jak se mi mimo jiné stalo u várky první. Bohužel byly ty druhé použitelné jen jako špatný fór, kdy po podání oběti zajistíte návštěvu zubaře. To, co v nich mělo vyvolat kynutí tam sice bylo, ale evidentně málo.
Vypadalo to, že budeme bez koláčků 
V obchodě jsem ale natrefila na super věc, jež nasypete do mouky, dáte vodu, zpracujete hroudu a je to. Z tohoto těsta byly koláčky supr trupr. I když tak trochu… každý jiný. Ale jak hezky říká maminka mého manžela, „nedokonalost je znakem ruční práce“ O to lépe, že jsem po zkušenosti s pečením v pidi místnůstce, která je malá i myší hodpodyňce, řvala asi tak hlasitě a soustavně, že mi byla donesena trouba s pracovní deskou do kuchyně naší a další várky jsem pekla už ve svém 
Včetně dortu, jehož tvorba se mi do tohoto deníčku už poněkud nevejde.
Koláčky z první várky jsem nasypala do pytle a hodila do mrazáku. Před měsícem nám přišly k dobru… nakonec nebyly až tak špatné
Pro šikovné pekařky a šikovnější hospodyňky: Deníček není prosbou o radu či návodem na výrobu svatebních koláčků (ačkoli jiné nevěsty, které se chtějí do pečení pustit, jistě dobrou radu ocení). Jsem si jistá, že se do budoucna dalších pokusů o jejich výrobu vyhnu. Deníček je o tom, jak se Pat (moje ruce) a Mat (moje hlava) jednou pokusili o tvorbu něčeho, o čem v podstatě dodnes nemají ani páru Jsem prostě takový malý dobrodruh I přes nesnáze jsem se nakonec vdala a to je asi to hlavní, řekla bych
Pečení zdar a poživatelým výtvorům „mňam“ 
Přečtěte si také
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 1410
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 2831
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 484
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 565
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 358
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
Chtěli jsme děti potěšit. Tchyně nám ale přivezla dárek, o který jsme nestáli
- Anonymní
- 15.09.26
- 2994
Dlouho jsme doma žádné zvíře nechtěli. Děti si o nějaké občas říkaly, hlavně když u někoho viděly psa nebo kočku, ale pokaždé jsme jim vysvětlili, že na zvíře teď nemáme podmínky. Oba s manželem...
Místo toho, aby mě máma podržela, rozšířila po vsi nechutný drb
- Anonymní
- 15.09.26
- 1264
Ruce se mi třásly, když jsem dočítala další dlouhou zprávu od babičky. „Srdíčko moje, proč jsi mi nic neřekla? Tvoje máma mi vyprávěla, jak tě ten tvůj trápí! Musíš od něj odejít!“
Syn nechce dávat babičce pusu. A ona je naštvaná, že ho k tomu nenutím
- Anonymní
- 15.09.26
- 774
Vždycky jsem si myslela, že dát babičce pusu na přivítanou je přece úplně normální. Jenže můj syn to tak necítí. A já jsem se kvůli tomu dostala do nepříjemné situace mezi ním a vlastní mámou.
Kamarádka mi děkovala, že jsem zachránila její manželství. Netušila ale proč
- Anonymní
- 15.09.26
- 1317
Když mi Klára před dvěma lety zavolala, že se její manžel Martin chce odstěhovat, byla jsem u ní během půl hodiny. Seděla na zemi v obýváku, plakala a nechápala, co se s jejich manželstvím stalo.
S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
- Anonymní
- 15.09.26
- 648
Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...
Holka ty bys ty svoje paměti měla vydat v knižní podobě! Bezpochyby by to byl bestseler 
.max udělám občas palačinky 
.Já sladký nejím, můj taky ne…
