Plánování mimča
- Těhotenství
- niceta
- 20.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dívám se na to malé stvoření v postýlce a nestačím se divit, jak ten čas letí. A jak to všechno začalo? Prvním mezníkem bylo samotné rozhodnutí, jestli mít či nemít rodinu. U nás měl toto rozhodnutí nastarosti přítel.
Po půlroce vztahu jsem ho s tou myšlenkou začala seznamovat, ale moc tomu nebyl nakloněný. Ono se není čemu divit, když jsme spolu byli jen krátce a v podstatě ani jeden z nás nevěděl, jak to s námi bude. Navíc on jako voják jezdil na celý týden pryč a já jsem v té době byla nezaměstnaná. Jako správný zbrkloň jsem vysadila antikoncepci, aniž by o tom někdo věděl a naivně jsem si myslela, že s miminkem se časem zadaří.
Uplynulo první výročí, druhé a nic se nedělo. Plno mých kamarádek, mladších než jsem já a spolužaček ze školy, už děti mělo, a taky jich už bylo hodně v očekávání a já jsem se začala trápit nad tím, jestli někdy budu moci otěhotnět. Proklínala jsem matky, které otěhotní, aniž by o miminko stály a dají ho stejně po porodu do babyboxu. Nechápala jsem tu nespravedlnost při vzpomínkách na známé, které si děti přejí, ale i po několika letech se nedaří.
Trochu jsem začala panikařit a myslela na nejhorší, protože jeden zánět dělohy střídal druhý. Nakonec to dopadlo tak, že za cca 8 měsíců jsem dostala sedm různých antibiotik, než jsem se zbavila zánětů. Antibiotika mi všechno v těle tak rozházela, až mi postupně vynechávala menstruace, což jsem ze začátku považovala za první příznak těhotenství. Pořád dokola jsem kupovala těhotenské testy a brečela pokaždé, když byla na testu jen jedna čárka. Většinou jsem byla psychicky „v háji“.
Doktorka mi ale stále tvrdila, že v tom nevidí žádný problém, že takové problémy má mnoho žen a že to chce všechno čas, než se to samo srovná. Jenže u 20leté holky 72–90denní cyklus prostě normální není. Nakonec zjistila, že mám zděděnou Leidenskou mutaci, což je zvýšená porucha srážlivosti. Až později jsem se někde dočetla, že způsobuje výkyvy nebo vymizení menstruace. Naštěstí jsem začala chodit k jinému doktorovi, za což vděčím hlavně příteli. Nemohl se dívat na to, jak mi ex doktorka ničí zdraví (později jsem se dozvěděla, že ona paní doktorka bojkotovala zdraví i jiným pacientkám).
Současný doktor začal řešit problém a nasadil mi na 4 měsíce Proveru. To už jsme s přítelem řešili svatební přípravy. Ani on už se nebránil myšlence na miminko, a tak mi doktor vyšel vstříc a píchl mi injekci na vyvolání menstruace a dostala jsem lahvičku Clostilbegytu. Přesně dva měsíce před svatbou jsem to konečně dostala. Pátý den jsem začala brát lék po dobu dalších pěti dní. Následující týden měla nastat ovulace, tedy příležitost k miminku.
Zkoušeli jsme to opravdu každý den, přítel dokonce jezdil 130 km z práce, abychom zvýšili šance. V práci měl ten týden přezkoušení z tělocviku, tak do sebe dopoval jeden energeťák za druhým. Zpětně si uvědomuji, že malá Elenka je asi proto tak akční 
Po každém snažení jsem se modlila, ať to vyjde, že už nic jiného na světě nechci.
V následujícím týdnu bylo něco jinak. Nevím, jak to popsat, asi mateřská intuice. Cítila jsem, že se nejspíš zadařilo, ale nechtěla jsem si dělat plané naděje, navíc přítel brblal, že si to jen namlouvám. Další týden jsem to zkusila zjistit testem, který byl samozřejmě negativní.
Pak mě ale několik dní příšerně bolelo břicho. Vysvětlovala jsem si to nadcházejícími měsíčky, a tak jsem to naše marné snažení patřičně oplakala. Nakoupila jsem těhotenské testy, ovulační testy a zašla k panu doktorovi pro své léky, abychom započali další kolečko snažení. Bolesti byli jiné než obvykle. Nedalo mi to, a tak jsem se vykradla s nádobkou a testem do koupelny. Následující minuty byli ty nejšťastnější, co jsem ve svém životě zažila. Téměř ihned jsem uviděla jednu silnější čárku a druhou bych mohla nazvat duchem. Rozbrečela jsem se tak, že za mnou přítel doběhl vyplašený, co se mi stalo. Ukázala jsem mu dvě čárky na testíku, objal mě.
Měli jsme se za měsíc brát a při všech těch starostech kolem svatby jsem už ani nečekala, že by to mohlo vyjít. Sice s pomocí léků a hormonů, ale napoprvé. Co by za to jiné holky daly. Upřímně držím palce všem, komu zdraví zatím nepřeje. Nevzdávejte to!
Přečtěte si také
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 1070
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 910
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 383
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 1357
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
Dcera začala používat slovo „normální“. Zjistila, že naše rodina normální není
- Anonymní
- 06.10.26
- 487
Dcera už pomalu dorůstá do věku, kdy má na všechno vlastní názor a hlavně potřebu mi ho pravidelně sdělovat. Čím je starší, tím častěji také zjišťuji, že věci, které jsem ještě před pár lety...
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 969
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 1667
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 1790
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 1012
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 1177
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...
