Plánování mimča
- Těhotenství
- niceta
- 20.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dívám se na to malé stvoření v postýlce a nestačím se divit, jak ten čas letí. A jak to všechno začalo? Prvním mezníkem bylo samotné rozhodnutí, jestli mít či nemít rodinu. U nás měl toto rozhodnutí nastarosti přítel.
Po půlroce vztahu jsem ho s tou myšlenkou začala seznamovat, ale moc tomu nebyl nakloněný. Ono se není čemu divit, když jsme spolu byli jen krátce a v podstatě ani jeden z nás nevěděl, jak to s námi bude. Navíc on jako voják jezdil na celý týden pryč a já jsem v té době byla nezaměstnaná. Jako správný zbrkloň jsem vysadila antikoncepci, aniž by o tom někdo věděl a naivně jsem si myslela, že s miminkem se časem zadaří.
Uplynulo první výročí, druhé a nic se nedělo. Plno mých kamarádek, mladších než jsem já a spolužaček ze školy, už děti mělo, a taky jich už bylo hodně v očekávání a já jsem se začala trápit nad tím, jestli někdy budu moci otěhotnět. Proklínala jsem matky, které otěhotní, aniž by o miminko stály a dají ho stejně po porodu do babyboxu. Nechápala jsem tu nespravedlnost při vzpomínkách na známé, které si děti přejí, ale i po několika letech se nedaří.
Trochu jsem začala panikařit a myslela na nejhorší, protože jeden zánět dělohy střídal druhý. Nakonec to dopadlo tak, že za cca 8 měsíců jsem dostala sedm různých antibiotik, než jsem se zbavila zánětů. Antibiotika mi všechno v těle tak rozházela, až mi postupně vynechávala menstruace, což jsem ze začátku považovala za první příznak těhotenství. Pořád dokola jsem kupovala těhotenské testy a brečela pokaždé, když byla na testu jen jedna čárka. Většinou jsem byla psychicky „v háji“.
Doktorka mi ale stále tvrdila, že v tom nevidí žádný problém, že takové problémy má mnoho žen a že to chce všechno čas, než se to samo srovná. Jenže u 20leté holky 72–90denní cyklus prostě normální není. Nakonec zjistila, že mám zděděnou Leidenskou mutaci, což je zvýšená porucha srážlivosti. Až později jsem se někde dočetla, že způsobuje výkyvy nebo vymizení menstruace. Naštěstí jsem začala chodit k jinému doktorovi, za což vděčím hlavně příteli. Nemohl se dívat na to, jak mi ex doktorka ničí zdraví (později jsem se dozvěděla, že ona paní doktorka bojkotovala zdraví i jiným pacientkám).
Současný doktor začal řešit problém a nasadil mi na 4 měsíce Proveru. To už jsme s přítelem řešili svatební přípravy. Ani on už se nebránil myšlence na miminko, a tak mi doktor vyšel vstříc a píchl mi injekci na vyvolání menstruace a dostala jsem lahvičku Clostilbegytu. Přesně dva měsíce před svatbou jsem to konečně dostala. Pátý den jsem začala brát lék po dobu dalších pěti dní. Následující týden měla nastat ovulace, tedy příležitost k miminku.
Zkoušeli jsme to opravdu každý den, přítel dokonce jezdil 130 km z práce, abychom zvýšili šance. V práci měl ten týden přezkoušení z tělocviku, tak do sebe dopoval jeden energeťák za druhým. Zpětně si uvědomuji, že malá Elenka je asi proto tak akční 
Po každém snažení jsem se modlila, ať to vyjde, že už nic jiného na světě nechci.
V následujícím týdnu bylo něco jinak. Nevím, jak to popsat, asi mateřská intuice. Cítila jsem, že se nejspíš zadařilo, ale nechtěla jsem si dělat plané naděje, navíc přítel brblal, že si to jen namlouvám. Další týden jsem to zkusila zjistit testem, který byl samozřejmě negativní.
Pak mě ale několik dní příšerně bolelo břicho. Vysvětlovala jsem si to nadcházejícími měsíčky, a tak jsem to naše marné snažení patřičně oplakala. Nakoupila jsem těhotenské testy, ovulační testy a zašla k panu doktorovi pro své léky, abychom započali další kolečko snažení. Bolesti byli jiné než obvykle. Nedalo mi to, a tak jsem se vykradla s nádobkou a testem do koupelny. Následující minuty byli ty nejšťastnější, co jsem ve svém životě zažila. Téměř ihned jsem uviděla jednu silnější čárku a druhou bych mohla nazvat duchem. Rozbrečela jsem se tak, že za mnou přítel doběhl vyplašený, co se mi stalo. Ukázala jsem mu dvě čárky na testíku, objal mě.
Měli jsme se za měsíc brát a při všech těch starostech kolem svatby jsem už ani nečekala, že by to mohlo vyjít. Sice s pomocí léků a hormonů, ale napoprvé. Co by za to jiné holky daly. Upřímně držím palce všem, komu zdraví zatím nepřeje. Nevzdávejte to!
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 16902
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2216
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2395
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2140
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1421
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 4014
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 6111
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3415
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 3168
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 2201
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
