Plná náruč
- Rodičovství
- Kattynka000
- 16.10.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Spousta lidí mi psala a vyžádala si šťastné pokračování mých dvou deníčků Jednou si tě zase pochovám a Maminko, posílám ti andílka. Tak tady ho máte, jeden krásný Happy end. :)
- 5
- 4
3.10.2016 (pondělí)
Rok se s rokem sešel, předevčírem by měl Matyášek první narozeniny. A já najednou sedím na poslední kontrole v porodnici.
„Tak, maminko, vše v pořádku, 6.10. v poledne příjem a v pátek ráno uděláme sekci.“
Najednou mi to dochází, 367 dní pláče, strachu, snahy si užít, že se blížíš na svět TY. Vše mám v mlze, jako bych se dívala na divný film a ne na poslední rok svého života. Najednou jsi jen Ty, žádný smutek, strach, bolest, jen Ty, já a tatínek. Vidina toho, že za 4 dny budeš s námi a budeme kompletní rodina.
5.10.2016 (středa)
Nervozita přichází, mlha opadá a mě dochází, co se vlastně děje. Neskutečně se na Tebe těšíme, pořád nevěřím, že za 48 hodin už budu v nemocnici čekat na Tvůj příchod. Nervozní je i táta, těžko říct, jestli z toho, že poprvé tak dlouhou dobu budeme od sebe, nebo že je tohle poslední večer, kdy na Tebe mluví do bříška a ty se v klidu vrníš.
Opět dostáváš škytavku, tak jako každý večer, naše malá škytka, říká ti tatínek, směje se a já jen vidím lesknoucí se slzy štěstí v jeho očích. Miluje tě tak moc a tak moc se bojí, aby zvládl být dobrým tátou pro svou malou opičku. Tatínek spokojeně usíná, já nemůžu, jsem až moc nervozní, tak tě jen hladím přes bříško, dokud nepřestáváš škytat.
6.10.2016 (čtvrtek)
Je půl páté ráno, táta právě odjel do práce a já už nemůžu usnout. Píšu Tvým tetám z říjňátek, babičkám Radunkám a po 250. přerovnávám tašku. Dnes je to náš poslední den, kdy my dvě tvoříme jedno tělo. Poslední den, kdy vnímám každý Tvůj pohyb. Cháronek cítí, že se něco děje, nehne se od nás ani na krok, jakoby se bál, že odejdeme napořád. Strašně rád leží u bříška a poslouchá, jak si v něm plaveš už od prvních dnů, co ses začala vrnět. Bude to pro Tebe ten nejlepší parťák, kamarád a ochránce.
Po obědě přijíždí táta domů. Dáváme si poslední jídlo jako budoucí rodiče, jen my dva, dostává poslední pokyny a vyrážíme směr porodnice. Dlouhé slzavé údolí při loučení na pokoji, nechce se mu od nás, nejradši by byl s námi nonstop, aby měl jistotu, že jsme v pořádku. Oba máme strach, oba jsme nervozní, plní lásky vůči tobě. Tak moc tě milujeme, opičko naše.
Tatínek odjíždí domů, přijede hned ráno, ještě před porodem, aby s Tebou byl od prvních chvil. Jdu na poslední vyšetření a dozvídám se, co bude. V 8:30 plánovaná sekce, pak 24 hodin na JIP a pokud bude vše v pořádku, tak v úterý domů. Vše bude v pořádku, vím to, v úterý pojedeme domů a budeme šťastní.
Tatínek s babičkou a dědou budou celý víkend chystat Tvé věcičky, montovat postýlku a slavit ten velký zázrak Tvého příchodu na svět. V úterý půjdeme domů a začneme žít náš nový život, ve kterém na Tebe bude dohlížet shora andělský bratříček. Bratříček, o kterém ti jednou budu vyprávět, jak moc byl krásný, vůbec neplakal, měl stejný nosánek jako ty. Jen spinkal tak moc, že po dnech usnul nadobro, ale abychom se netrápili, tak nám do roka poslal Tebe. Tebe Klárinko, kterou tak moc zbožňujeme a pro kterou žijeme od doby, co jsi měla 2 mm.
Tohle je náš poslední večer. Ráno mi tě dají do náruče a já slibuji, že se o Tebe vždy postarám, vždy v naší náruči budeš v bezpečí. Slibuji, že budu dobrá máma, tak jako babička byla dobrou mámou mě, nedovolím, abys někdy byla nešťastná a nebo ti někdo ublížil.
Dobrou noc, opičko naše, zítra, už zítra změníš tento svět.
7.10.2016 (pátek)
Je půl 6, chystám se na přípravu. Za chvíli jsi tu. V 8 přijde paní doktorka z anesteziologie, ptá se na důvod císaře. Vyprávím ji o Tvém bráškovi a svém velkém strachu o tom, že by se něco při normálním porodu pokazilo. Je úžasná. Sice mi hned vymluví spinální anestezii a doporučí celkovou, ale vše mi vysvětluje. Sice tě uvidím až po dvou hodinkách, ale tatínek tě bude mít celou dobu u sebe. Poslouchám ji.
Vzápětí chápu, proč mi to doporučila. Jen co vidím sál, rozklepou se mi nohy, vytrysknou slzy a mám chuť utéct. Odpusť, že jsem tě nedokázala porodit normálně Klárinko, že mi to strach nedovolil, ale právě proto, že tě už teď miluji víc než vlastní život, ten strach překonat nedokážu. Paní doktorka je úžasná, okamžitě si se mnou začne povídat o něčem jiném, vypráví mi své vtipné historky, klidným hlasem popisuje, co se bude dít, jako bych šla na vyndání zubů. Přichází lékaři, přeje mi dobrou noc a já usínám.
„Paní M., vstávejte, Klárka je v pořádku, je moc krásná, 2830 g a 49 cm, teď ji má tatínek, až se pořádně proberete, tak za vámi po kontrole přijedou.“
Probírám se, vidím na chodbě tvého tátu. Jak brečí štěstím, hned mě chytá za ruku, doprovází do výtahu, uklidňuje, že je vše v pořádku, líbá na tvář a já znova klidně usínám. Přijde za námi odpoledne a budeme spolu všichni.
Probouzím se na JIP, hned přichází doktoři, jsou skvělí, jen mě kontrolují a dávají pokyn..
JE TO TADY. Přivážejí tě. Jsi tak nádherná, dokonalá, nejkrásnější miminko, jaké jsem kdy viděla. A jsi tak moc podobná bráškovi. Dávají mi tě do náruče, mluvím na Tebe a ty se ke mně hned choulíš. Přijíždí tatínek, brečí štěstím, nemůžeme uvěřit, jak moc jsi dokonalá.
Vozí tě vždy po dvou hodinách, hodinu mi tě nechají, zkoušíme kojení, mazlíme se, pak odpočívám. Nemůžu se dočkat, až půjdeme domů.
**8.10.2016 (sobota)*
Hned ráno zkouším vstát, ale tělo neposlouchá a já omdlívám. Kvůli tomu nemůžu hned za Tebou, ještě dnes musím bohužel zůstat tady. Je mi to strašně líto. Odpoledne ale přijíždí zase tatínek, přivezl i babičku s dědou. Slzavé údolí č. 2. Nejradši by tě samou láskou snědli. Návštěvy mě nabijí energií, jen co odejdou, tak s pomocí porodní asistentky vstávám a zvládám sprchu. Bolí to, ale žene mě touha být už s Tebou. Hned ráno jdu díky tomu na pokoj a budu tě mít u sebe. Hurá! 
Hodinu mi večer prospíš v náručí, nemůžu se dočkat rána. <3 Odnášejí tě a já usínám. Dobrou noc, má princezno. <3
9.10.2016 (neděle)
Zlobí mě tlak, ale zvládám to! Vyndavají mi dren, cévku a kanylu, je 10 ráno a já jedu za Tebou. <3 Zvládám se vykoupat a hned jsi tu. Přikládáme, saješ, jsi skvělá, ale trápí tě bříško, takže poprvé slyším, jak moc umíš křičet. Na oběd přichází doktorka, zeptat se na Tvého bratříčka, aby pohlídali, co vše navíc hrozí, ale jsi naprosto v pořádku. <3 Odnesou tě, jen na chvilku, ať se můžu v klidu najíst, prý tě jen přebalí, dokrmí, protože ubýváš, pomůžou od prdíků a hned přivezou.
V klidu si vybalím, najím a jdu psát slíbený deníček „Rok se s rokem sešel“.
10.10.2016 (pondělí)
V noci jsi se zvládla nakojit přes klobouček, je úžasné, jak jsi hodná, spíš, jíš, prdíš, nic jiného. Nejklidnější jsi, když přijede táta a vezme si tě do náruče. Už abychom byli všichni doma. Tak moc se těšíme, až budeme sedět v obýváku, drbat Cháronka a koukat, jak chrníš. Nebo spíš chrápeš? Jsi opravdu celá tatínek.
11.10.2016 (úterý)
Jdeme domů! Je to jak sen, obě jsme na 100 % v pořádku, ty se máš krásně k světu, sice to kojení není stoprocentní, ale prospíváš a můžeme jít. Počkáme jen na papíry, mně zkontrolují jizvu a můžeme jet s tatínkem domů. Tam už čeká babička s dárky a Cháronkem.
Balím se, dáváme tě do auta, zavírám dveře a nasedám k Tobě.
Nový život právě začíná, jedeme domů.
Po roce prázdna máme plnou náruč štěstí.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1164
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 1348
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1247
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 480
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 306
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1677
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1733
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1985
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1051
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4342
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
ohromna gratulace ke krasne a zdrave holcicce a moc se tesim, az vas s Adelkou uvidime 
uz na vás dohlédne a bude se těšit ze je jeho rodina zase konečně šťastná. Klarka je opravdu krásná 
