Podle školky jsem nezodpovědná matka. Proto, že ji nenabaluju jako kouli?!
- Rodičovství
- Anonymní
- 02.12.25
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když mi na mobilu vyskočila zpráva ze školky, zrovna jsme s mladší dcerkou stavěly na zahradě sněhuláka. „Venku je pořádná zima…“ stálo tam. „Některé děti nemají vhodné oblečení pro pobyt venku…“ A já v tu ránu věděla, že to míří přímo na nás. Ta pichlavá věta, co má znít obecně, ale každý rodič ví, koho se týká. Jako kdyby mě někdo chytil za rameno a otočil, ať se koukám na svůj vlastní rodičovský fail. Jenže já si opravdu nemyslím, že děláme něco špatně.
Učitelka už mi to říkala osobně, takovým tím tónem „já nic, ale musím to říct“. A já jí tehdy vysvětlila, jak to máme. Že oba s manželem jsme k otužování přišli úplně přirozeně, postupně, a s dětmi jsme začali, když byly ještě úplný prťata. Že díky tomu jejich termoregulace funguje jinak. Rozhodně, když klesne teplota, je nemusíme začít nabalovat třema čtyřma vrstvama. Myslela jsem, že jsme si to ujasnily. Ale asi ne.
Jenže koukám na tu zprávu, jak tam bliká, a cítím, jak se mi v hrudi roste takový ten tlak. Nejsem žádná bojovnice, co se hned hádá, ale tohle mi přišlo jako další bodík do kolonky „špatná máma“, kterou si člověk vede sám o sobě a nikomu ji neukazuje. A přitom vím, že malá NIKDY neměla omrzlé ruce. NIKDY si nestěžovala, že je jí zima. Naopak – venku je nejšťastnější, běhá, směje se, hřeje jak malá kamínka.
Ale zkuste to vysvětlit někomu, kdo se dívá jen přes tabulku „venku -6 °C = o tři vrstvy víc“.
Zbytek dopoledne jsem pak strávila v takovém zvláštním sevření. Přemýšlím, jestli to řešit. Jestli jim napsat, vysvětlit to znovu. Nebo se prostě přizpůsobit, nebýt za exota. Jenomže proč bych měla? Proč mám dělat něco, co je proti našemu stylu výchovy, proti tomu, co vidím na vlastních dětech každý den?
A pak ve mně proběhl takový malý výbuch. Vzpomněla jsem si, jak jsem paní učitelce před týdnem říkala: „Opravdu se nebojím, že by jí byla zima. Vždyť si zkuste sáhnout na její ruce, jsou jak kamínka ze sauny.“ A ona jen tak kývla a pronesla: „No… my tady ale musíme dbát na to, aby děti byly dostatečně oblečené.“
Už tehdy mě to bodlo. Protože co to znamená? Že já automaticky nedbám? Že jejich pohled je ten jediný správný?
Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem měla pocit, že jsem v pozici, kde musím vysvětlovat něco, co by se vysvětlovat nemělo. Jak kdybych byla obviněná a musela dokazovat svou nevinu. A to mi připadá strašně nefér. Být rodič znamená, že za svoje dítě ručím. Že rozhodnutí, která dělám, nejsou jen tak z plezíru.
A tak jsem šla pro starší dceru do školky s tím, že si o tom promluvíme ještě jednou. Jenže učitelka na mě jen hodila ten svůj úsměv „tak co, vy rebelko“, a já najednou cítila, jak mi tuhne brada. Věděla jsem, že když se do toho pustím, tak asi vybuchnu. Tak jsem jen řekla: „Děkuju za zprávu,“ a odešla jsem.
A pak doma spustila malá: „Mami, paní učitelka říkala, že mi chybí zimní rukavice a kombinéza.“ A mně se sevřel žaludek. Protože o tomhle to přesně je. Ne že se ptají mě. Oni to cpou rovnou do hlavy dítěti. A to mě opravdu nadzvedlo. Protože malá se začala ptát: „Mám být víc oblečená?“ A já ji musela uklidňovat, vysvětlovat, že ona sama pozná, kdy jí je zima, že tělo to řekne. A že věřit sama sobě je důležitější než to, co si myslí někdo jiný.
Mám pocit, že jsme odsouzení k tomu, že jsme podle nich „ti alternativní“, ti, co dělají věci jinak. Fakt ji nechci zbytečně navlíkat jako kouli, když vím, že by ji to akorát ublížilo. Hlavně zdravotně. Díky otužování vlastně letošní podzim ani jednou nestonala! A tohle ve školce vůbec nevidí. Jak jim to jen v klidu ještě jednou vysvětlit. Pomůže to?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1175
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 699
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1217
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 507
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 311
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19117
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2524
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2753
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2475
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1656
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Bohužel uniformní prostředí… u nás to samé :/