Podomní obchodníci a zájezdy za pár kaček
- Ostatní
- Stay-C
- 25.05.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Určitě znáte letáčky nabízející úžasný výlet za pár kaček. Slibují vám tam většinou návštěvu nějakého zámku, dobrý oběd a jako bonus prezentaci výrobků nějaké firmy plus krásné dárečky. Kdo z nás by to neznal. Často podobné lístečky nacházíme v našich schránkách. Stejně tak se určitě už všichni setkali s podomními obchodníky, co nabízeli výhodnou koupi parfémů, nádobí, kožených bund. Rozhodla jsem se vám napsat pár zážitků, co se stalo lidem v mém okolí a nebo mně samotné.
Byla jsem malá holčička. Občas jsme jezdili celá rodina k jedné hodně staré příbuzné. Byla to sestřenice matčiny babičky. Celá rodina ji znala jen v době, kdy ji přišel důchod. Jen moje matka ne. Jezdili jsme tam podle možností a vždy jí pomáhali. Tedy přesněji moji rodičové pomáhali. Já jako malý capart jen přihlížela. Táta jí naštípal a nanosil dříví, aby si měla čím topit, opravil to, co se na starém domě rozbilo, máma jí navařila jídlo na několik dní dopředu, udělala nákup, vyprala, umyla okna. Znáte to. Příbuzná, nazývejme ji tetou, za to mou matku milovala a věčně se snažila jí udělat nějak radost.
Jednou jsme k ní opět přijeli a ona s radostí matce oznamovala, že má pro ni dárek. Přinesla šperkovnici, která měla být (dost nezdařenou) kopií starožitnosti. Mně jako malé cácorce se to strašně líbilo. Nahoře bylo víko, pod nímž byla tancující baletka a za ní zrcadlo. Vpředu byly hodiny, dva šuplíčky a po stranách skříňky s háčky na zavěšení řetízků, náhrdelníků. Z matčina obličeje jsem vyčetla, že z dárku není nadšená. Po sdělení tety, že šperkovnice stála jen 3 500 Kč se o mámu pokoušely mrákoty. Nicméně nechtěla tetě zkazit tu radost a tak s úsměvem poděkovala, ale řekla, že si příště nemá dělat škodu s tak drahými dárky. Pak utekla ven „na kouřovku“, aby se uklidnila. Nadávala, že teta utratila tak moc peněz za obyčejný kýč. Když jsme pak už u nás ve městě byli na nákupech, objevili jsme v jednom obchodě úplně tu samou šperkovnici, jen s „trošku“ jinou cenou. Stála 250 Kč.
Za nějaký čas jsme k tetě jeli opět. Tentokrát přivítala mě slovy, že má pro mě dárek. Byla to naprosto stejná šperkovnice, jen měla jinou barvu. Prý když minule viděla, jak se mi líbí ta maminčina, koupila ještě jednu, když ta podomní obchodnice zase přišla. Matka zrudla vzteky, a tak teta rychle dodala:,,Neboj se, Haničko, tahle už tak drahá nebyla! Paní mi zlevnila na 2 000 Kč!“ To už bylo na mámu moc a tetě bez okolků řekla, kolik je skutečná hodnota věci, a ať od podomních obchodníků nic nekupuje a rovnou je vyrazí. Chudák teta tehdy plakala, když jí došlo, jak moc naletěla.
Jenže jak už to se starými lidmi bývá, jsou v těchto věcech nepoučitelní. Asi půl roku na to jsme k tetě jeli zas (i mezitím jsme tam byli, ale to neměla nic výhodně koupeného). Měla pro maminku super dárek k narozeninám. Značkové nerez hrnce (samozřejmě padělek), které měly na pokličkách kontrolky na sílu tlaku! A byly skoro zadarmo! Stály jen 25 000 Kč, přitom jejich hodnota je jednou taková! Ta paní, co je prodávala, to říkala! Takže teta dostala opět vynadáno (s citem), že tohle dělat nemá, protože ti lidi jsou jen banda podvodníků! Hrncům po pár měsících upadala ucha a kontrolky tlaku přestaly fungovat po třech použitích. Ale je pravda, že teta se tím už poučila a ostatní obchodníky vyháněla se slovy:,,To by mi mladí zas dali, kdybych od vás něco koupila. Běžte pryč.“
Moji starou babičku zase jednou zlákal onen výhodný zájezd za 45 Kč. Je to přeci super, ne? Podívá se na hrad, dostane dobrý oběd, prášek na praní, dvě šišky salámu a ještě se podívá na zajímavou prezentaci. Když se ze zájezdu vrátila, nic do ní nebylo, ale nikomu neřekla, co se vlastně stalo (ona ani nikomu neřekla, kam že to jela, všem tvrdila, že si s ostatními babičkami z okolí vyrazila na výlet). Asi až za čtyři měsíce její dcera (má teta) při větším úklidu narazila ve skříni na jakési deky. Uhodila na babičku, co že to je. Musela s pravdou ven. Na zájezdě prezentovali deky, údajně z ovčí vlny.
Jsou zdraví prospěšné, nedostávají se do nich roztoči, nedrží se v nich pot, jsou prodyšné. Výhodná koupě! Již si přesně nepamatuji cenu, ale myslím, že stály „pouhých“ 35 000 Kč. A je možnost splátek! Babička zájem neměla i za cenu toho, že nedostane slíbený oběd, ani dárky. Bohužel, firma propagující své výrobky začala vyhrožovat, že jak si babička deky nekoupí, nechají ji na místě a odjedou domů bez ní. Babička ze strachu podepsala. Vše to ale prasklo tak pozdě, že již nebylo možné od smlouvy odstoupit. Deky se zaplatily, ale v životě nebyly vyndány ze skříně. Tak děsně kousaly, že pod nimi nechtěl nikdo spát.
O poznání šťastněji dopadl zážitek matky mé kamarádky. Byla jsem tehdy u nich na návštěvě. Někdo zazvonil. Za dveřmi stála drobounká Polka s nějakým mužem. Žena začala vyprávět srdceryvný příběh o tom, jak jedou domů a rozbilo se jim auto. Nutně potřebují peníze na opravu. Úplně náhodou mají tašku plnou bund z pravé kůže. Jednu prodávají za 1 000 Kč. Protože matka kamarádky je původem také z Polska, zželelo se jí krajanů a už už sahala do peněženky, že si jednu bundu koupí. Jenže v tu chvíli dorazil domů kamarádky otec. Poláky hnal div ne s holí v ruce o dům dál. Své ženě nadával, že také skočí na všechno. Navíc že už na první pohled bylo zřejmé, že bundy kolem kůže ani neprošly a jsou šité z té nejlevnější koženky.
No a mně osobně se stalo už mockrát, že mi u dveří zazvonila mladá slečna (někdy i mladý muž) studující na VŠ. Protože studenti pořád trpí nedostatkem peněz, musí si přivydělávat. Nabízí mi pravý francouzský parfém. U nás v ČR na trhu ještě není, dostane se sem za půl roku (dokonce i ve většině případech jmenovali obchodní řetězec, kde budou k dostání). Jedna lahvička tohoto parfému bude stát 3 500 Kč. Já ho dnes můžu dostat za zaváděcí cenu, pouhých 300 Kč! A protože zrovna já jsem této slečně nesmírně sympatická, nabídne mi k tomu ještě pánský parfém od téže značky.
Časem bude stát také 3 000 Kč, ale já ho dnes dostanu zcela zdarma k té první, takže průměrem jeden parfém za 150 Kč! No není to skvělé?! Asi jsem nevděčná, ale podle mě to vůbec není skvělé a slečnu pošlu slušně kamsi. A jednou se mi dokonce stalo toto: byli jsme s partnerem nakupovat. Procházeli jsme obchodním domem, když vidím dvě slečny, jak si zastavují lidi a nabízí taktéž parfémy za výhodnou cenu (ten samý scénář jako u mě doma). Koulím očima a tahám muže pryč. Pozdě. Jedna slečna si nás už všimla a zastavuje nás (bohužel si je vždy vyslechnu, neumím říct NE ihned).
Když můj partner slyší tu výhodnou nabídku, vidím, jak se mu rozzářily očka a chce kývnout. Lehce do něj kopnu, aby věděl, že já to nechci. Slečna se k nám důvěrně nakloní a šeptá:,,Víte, ta druhá paní, co tu prodává se mnou, je má šéfová. Mám daný limit, co musím prodat. Za chvilku končíme a mně zbývá poslední parfém, který musím prodat! Já před chvilkou dostala od jednoho zákazníka velké dýško. Já vám dám oba ty parfémy ne za 300 Kč, ale za 150 Kč a ten zbytek vám doplatím! Jen si to prosím vezměte!“ Opět vidím, jak by na to můj muž nejraději kývnul. Tak ho raději táhnu pryč a slečnu odmítám. Partner mě ještě rozrazil větou:,,Ta byla ale hodná, že by nám část zaplatila, viď?“ Nepochopím, jak jim ty lži může někdo baštit? Mimochodem, poprvé jsem u sebe doma měla takovou návštěvu asi před šesti lety a dodnes ten parfém v jí zmíněném řetězci obchodů neprodávají.
Vím, že tahle problematika se většinou týká důchodců. Ale jak jsem už dvakrát viděla ( matka kamarádky a můj muž), dokáže se napálit i normálně uvažující člověk. Tímto se nechci starších lidí dotknout, ale bohužel většinou se stanou obětí ti, co jim to už nemyslí jako dřív.
Nejvíc mě ale zaráží, jak mohou mít ti prodávající na toto žaludek!? Já bych nikdy nedokázala někoho takto napálit a vydělat na jeho nevědomosti, mnohdykrát opravdu drsným způsobem (viz babička a úžasné deky).
Přečtěte si také
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 8
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 37
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 41
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 71
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2357
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 1618
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1182
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1383
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 949
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 1112
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Myslím, že o těchto podomních prodejích a výdělečných zájezdech byl předminulý pořad M. Jílkové Máte slovo.