Popálená krása
- Rodičovství
- Charli
- 22.01.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
..... napadlo mě, že neštěstí, které se nám přihodilo by mohlo být ponaučením, výstrahou a varováním pro ostatní. Rozhodla jsem se napsat tento deníček také proto, abych všechno já sama dostala ze sebe ven, abych si uspořádala myšlenky, hodnoty a utvořila hranice. Potřebuji za vším zavřít dveře a začít nanovo, úplně jinak, tak trochu pomaleji než doposud...
Musím napsat, že si žiji docela normálním životem. s manželem jsme si pořídili malého, protože oba už máme děti odrostlé a společné dítě nám nějak v tom životě chybělo. Tak si tak žijeme a myslím, že jsme docela šťastní.Občas mám, ale pocit, že toho je na mě moc, že se na mě valí obrovská koule něhosi a já ji nedokážu uhnout a ona se mě pokouší zavalit a přeci…,vždycky se to nějak podaří, že tu kouli jakoby zastavím. Určitě to všechny dobře znáte, pokaždé se z toho nějak dostanete a vezmete si ponaučení. Pokud se to týká jen vás, tak si s tou koulí prostě pohrajete, ale pokud se ta koule valí na někoho blízkého není to už žádná legrace. Zvlášť jedná-li se o vaše dítě.
Je hezký den, dopoledne připravujeme vše na odpolední rodinnou oslavu našich narozenin. Po obědě si jdu s malým lehnout, jsem nějaká unavená. Probouzíme se kolem druhé hodiny. Ve tři hodiny se schází první hosté. Vše pprobíhá naprosto normálně. Fanýsek pobíhá mezi obývákem a pokojíčkem, tu sedí na klíně tetě, tu dědovi. Všichni už mají vypitou kávu , když přichází druhá várka rodiny…jsme opravdu početná familie!Nikdo nechce nic teplého a tak přestávám sledovat kde má kdo jaký hrnek s teplým nápojem. To že si babička poručila čaj, který nikdy nechce, vypouštím. V tu osudnou vteřinu sedí Fanýsek dědovi na klíně. S manželem si u kuchyňské linky rozbalujeme jeden z mnoha dárků. Rychlostí blesku kolem nám proběhne náš milovaný syn…otáčím se, chlapeček stojí na špičkách pod linkou a natahuje s po právě uvařeném hrnku s čajem…nestačím na něj dosáhnout, je to sekunda, hrnek s obsahem se vylévá na syna.
Stačím hrnek zachytit a tím zjišťuji, že ten čaj je docela horký. Popadám syna a letím s ním do koupelny pod studenou sprchu, stále doufám, že není tak zle. Svlékám mu tričko a když vidím jak se mu dělají obrovské puchýře, řvu ať okamžitě někdo volá záchranku. Náš malý droběček pod studenou sprchou, kterou po chvíly vyměňujeme pouze za studené obklady strašlivě řve, strašlivě mě to bolí, ale stále se snažím zachovat klid. Drřím ho v náručí a čekám na záchranku…čekání se mi zdálo nekonečné, dnes už vím, že u nás byla za 10 minut, ještě než přijíždí záchranka volají, že letí i helikoptéra…v myšlenkách se mi hodí ty nejdrůznější představy, snažím se je ale zahnat.
Celou dobu co malého ošetřovali strašně moc plakal a já mu nemohla nijak pomoci. Doktor ze záchranky manželovy sděluje, že sy bude v pořádku, není v ohrožení života. Přesto rozhodují , aby letěl rovnou do Prahy na Královské Vinohrady, kde jsou nejlepší specialisté.Bohužel nemohu s malým letět a tak kolem půl páté chudáček malý odlétá sám někam, kde nokoho nezná a máma nebude s ním! Okamžitě vyrážíme za ním.Do Prahy přijíždíme kolem dvacáté hodiny, lékař, který malého přijímal s náma sepsal papíry a sdělil nám že popáleniny, které utpěl nejsou vzhledem k jeho věku nijak malé, ale neohrožují jeho život, popáleniny má na 11% těla(bradička, od krku po pupík a pravá ručička) a jsou to popáleniny II. stupně. Strašné, hrůza…stále jsem brečela a v duchu si říkala proč? Proč zrovna náš syn, proč jsem byla tak nepozorná a nebyla ve střehu? Chtěla jsem být se synem, ale lékař mi to nedoporučit. Nemocnice totiž nedisponuje pokoji, kde můžou být matky s dětmi. A stejně ležel na JIPU, kde byl připojený na všechny možné přístroje,které ho kontrolovali a já bych se na něho mohla jen dívat. Nemohla bych ho pochovat nic. Tak jsme se rozhodli, že v Praze zůstaneme a budeme za ním každý den chodit a já nastoupím až půjde na standartní pokoj. A tak nás čekal nekonečně dlouhý a bolestný týden. Nejhorší byli noce, nebyla jsem zvyklá spát bez malého, moc to bolelo. Po dlouhých hodinách vždy usínám, abych se každých pát minut probudila z hrozných snů, kde se mi všechno znova a znova vrací. Malý za ten týden musel 3× pod narkózu na převaz, pokaždé nám sdělili, že není nic nového, že se musí čekat, povrchové popáleniny se hojí a ty hlubší, že to bude trvat.
Následuje den, kdy nastupuji do nemocnice. Strašně moc se na ten den těším, ale zároveň mám strach. Jak bude malý reagovat až mě uvidí…nebude mě odmítat…nebude na mě nazlobený, že ho máma nechala takovou dobu samotného? Prostě desítky otázek a ODPOVĚĎ? Když přicházíme na oddělení malý už není na JIPU, ale slyším ho plakat z jiného pokoje. Vcházíme na pokoj a vidím malého jak leží v postýlce, ruce i nohy má přivázané a je napo¨jený na kapačku a moc pláče.Právě ho přivezli ze sálu a on se probouzí z narkózy. Zažívám opravdu velkou úzkost a moc velký strach. Promluvím na něj…poprvé po týdnu a on začne křičet ještě více, protože ho stále nedokážu uklidnit, mám svolení jedné milé sestřičky vzít si malého do náručí . v tu chvíli je klid, malý se ke mě přitulí a já jsem přešťastná........Od té doby jsem stále s ním, mimo noce, to chodím spát o patro níž. Malého čekají ještě dvě narkózy a transplantace 3% popáleného místa. Stavy, které jsem prožívala těsně po tom, co malého přivezli po zákroku a několik dní po tom nebudu popisovat. Nebyli to příjemné dny, ale fakt je jeden, že den ode dne to bylo lepší. Mám velkou radost když malý může konečně chodit sám, bez mé pomoci, hraje si s ostaními dětmi v herně a je na něm vidět že je šťastný, že nemusí ležet v té ošklivé kovové postýlce.Ale na druhou stranu je mi smutno z nemocničního režimu. Nemám ráda nemocnice a také na takovémto oddělení očekávám jiné chodání personálu, ale to by bylo zase z jiného soudku. Nic méně po třech týdnech strávených v nemocnici a desátý den po transplantaci nás propouštějí domů.
Teprve po návratu z nemocnice to na mě všechno padlo, začala jsem brečet jako malá holka a nešlo to vůbec zastavit. Každou noc jsem si vybavovala celou tu nešťastnou příhodu a snažila jsem se přijít na to kde se stala chyba. Ale na nic jsem nepřišla, snad jen na to, že to tak asi mělo být, protože nic se totiž neděje náhodou.
Lépe než tato pisatelka, která zažila velmi podobnou nešťastnou příhodu bych celou TU naši příhodu nepopsala:
" Rána se pomalu hojí, zůstane nám jizva, možná i ta časem zmizí, ale jizva na duši, ta se neztratí." ****
Charli+František
Pokud vám to nebude vadit, připojuji ještě několik řádků:
Popáleniny vznikají působením tepla na organizmus a jsou jedním z nejvážnějších poranění v dětském věku. V České republice je ročně popáleno připližně 600 dětí.
V různých věkových skupinách převládají různé příčiny popálení.
- U dětí do tří let je nejčastější příčinou opaření horkou tekutinou( káva, čaj, horká voda z rychlovarné konvice, olej z fritovacího hrnce, atd.)
- Děti předškolního věku na sebe často strhnou spolu s ubrusem nádoby s horkým obsahem, padají do nádob s horkou tekutinou, strkají prsty do elektrockých zásuvek, popálí se o horká kamna, sporák.
- U dětí ve věku mezi pěti a patnácti lety ubývá opaření a přibývá popálenin od hořícího oděvu( např. při hrách se zápalkami či hořlavinami), ale také úrazů elektrickým proudem vysokého napětí)např. lezení na sloupy elektrického napětí nebo střechy železničních vagónů).
Následující tipy mohou zabránit devastujícím popáleninovým úrazům:
- udržujte zápalky a zapalovače mimo dosah dětí
- zamezte dětem přístup k troubám a sporákům
- při napouštění vody do vany, napouštějte nejprve studenou, potom teplou vodu, zamezte dětem kontakt s kohoutky
- otestujte teplotu vody loktem před tím, než do vody položíte dítě
- nenechávejte děti samotné ve vaně
- omezte výskyt hraček v kuchyni při vaření, při přenášení horkého jídla byste o ně mohli zakopnout
- nenechávejte v dosahu dětí elektrické šňůry od spotřebičů, zejména rychlovarné konvice, děti za ně rády tahají
- při vaření otočte hrnce a pánve, tak aby držáky byly z dosahu dítěte, vařte na vzdálenějších hořácích
- nevařte s dítětem v náručí, nepijde horké nápoje(kávu, čaj), nebo nejezte horkou polévku s dítětem v náručí
- pozor na ubrusy- děti za něj rády tahají a mohou na sebe strhnout horký nápoj nebo jídlo, ubrus připevněte úchytkama nebo ho nepoužívejte vůbec
- děti vždy pečlive hlídejte u ohýnků, nechtěný pád do ohně může způsobit celoživotní bolest, pozor také dávejte u vypalování trávy a používání různých pyrotechnických pomůcek.
- některé domácí chemické přípravky mohou způsobit popálení při kontaktu s kůží. Patří mezi ně mimo jiné čistící prostředky na odpady, trouby, louh, bělidla, čpavek a baterie. Ukládejte tyto prostředky v bezpečí mimo dosah dětí,
- elektrické zásuvky zajistěte krytkama.
zdroj: www.bolíto.cz
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1831
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1078
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1941
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 791
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 469
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21886
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2962
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2673
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....