Z pekla štěstí
- Porod
- křepelk
- 05.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zdravím všechny nastávající rodiče a dovoluji si přidat náš příběh o poporodních komplikacích s dobrým koncem. Bude to právě rok od narození naší druhé dcery Anetky. Narodila se na konci listopadu v nymburské nemocnici.
Jejímu narození předcházel šestitýdenní pobyt na rizikovém oddělení v porodnici u Apolináře pro hrozící předčasný porod. Ležela jsem zde už v prvním těhotenství, tak jsem věděla, co mě čeká. První dcera se mi narodila sice ve 34. týdnu, ale po rychlém a bezproblémovém porodu naprosto zdravá.
U Anetky však nastaly komplikace, které se prý stávají minimálně a velmi zřídka. Ve 34. týdnu jsem byla propuštěna domů a začala jsem chodit na pravidelné kontroly k mému gynekologovi. Protože vědel jaké mám problémy, byla jsem preventivně přijata do nymburské porodnice ještě před termínem porodu. Ležela jsem zde necelý týden, když začal monitor ukazovat špatné ozvy miminka. Bylo rozhodnuto porod vyvolat propíchnutím plodové vody a napíchnutím oxytocinu do žíly. Moje tělo reagovalo naprosto obráceně, kontrakce najednou slabé, téměř 18 hodin bez bolestí.
Ale potom to začalo, bolesti byly tak velké, že si ani nepamatuji, že jsem prosila primáře o císaře. Tohle jsem z prvního porodu neznala, vyvolávané porody asi opravdu víc bolí. Začala jsem tlačit na porodní židličce a po chvilce jsem jen vnímala, že to nepůjde - akutní císař pro nepostupující porod. Vím, že se mi ulevilo. Nepamatuji si ani to, jak jsem se dostala na sál. Nevnímala jsem nic, jen bolest.
Po porodu Anetku ukázali manželovi, který byl se mnou ještě na pokoji. Tři hodiny potom jsem však začala masivně krvácet, DIC - hemoragický a hypovolemický šok ze ztráty krve a tekutin. Okamžitě jsem byla převezena na nové operační sály a tam začal boj o můj život. Měla jsem štěstí na lékaře, na setry. Vím, že mě musel hlídat nějaký zástup andělů. Přežila jsem, dostala několik transfúzí a byla převezena na aro do Prahy. Po stabilizaci stavu zpět do Nymburka za malou Anetkou.
Neustále jsem prý říkala, že mám strašné bolesti hlavy, nikdo však netušil, že to není po narkóze, ale že krvácím do hlavy. Praskla mi céva na mozku. V žádné nemocnici mě nechtěli přijmout. Nakonec mě přijali akutně na Homolce, a to bylo další štěstí. Tady mi do hlavy navrtali komorový drén, který odváděl krev z hlavy. Manželovi řekli, že prognóza je nejistá a musíme čekat. Hrozilo poškození mozku. Prožil si toho tolik i rodina, že to muselo být strašné. A já zatím 12 dní spala a nevnímala nic.
Probudila jsem se s hadičkami na přístrojích, ostříhaná z dlouhých vlasů dohola a netušila nic. Potom mi teprve začalo docházet, co se stalo. Po třech týdnech mě pustili domů. Moje uzdravování trvalo ještě asi půl roku. To fyzické bylo celkem rychlé, s psychickým to bylo horší. Vlastně proto tenhle příběh píši, abych za ním udělala tlustou tečku a radovala se jen a jen z malé a z toho, že jsme měli z pekla štěstí.
Přečtěte si také
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 44
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 111
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 103
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 118
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1875
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1120
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2005
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 820
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 497
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22234
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
obdivuji tě jsi moc statečná 
Každopádně jsi silný človíček,který má silného anděla strážného a já přeju nejen Tobě,ale celé Tvé rodině do života jen a jen zdraví 
ale ti nahoře tě naštěstí mají hodně rádi 
, přeju tobě i celé rodince už jen šťastné chvilky 
