Z pekla štěstí
- Porod
- křepelk
- 05.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zdravím všechny nastávající rodiče a dovoluji si přidat náš příběh o poporodních komplikacích s dobrým koncem. Bude to právě rok od narození naší druhé dcery Anetky. Narodila se na konci listopadu v nymburské nemocnici.
Jejímu narození předcházel šestitýdenní pobyt na rizikovém oddělení v porodnici u Apolináře pro hrozící předčasný porod. Ležela jsem zde už v prvním těhotenství, tak jsem věděla, co mě čeká. První dcera se mi narodila sice ve 34. týdnu, ale po rychlém a bezproblémovém porodu naprosto zdravá.
U Anetky však nastaly komplikace, které se prý stávají minimálně a velmi zřídka. Ve 34. týdnu jsem byla propuštěna domů a začala jsem chodit na pravidelné kontroly k mému gynekologovi. Protože vědel jaké mám problémy, byla jsem preventivně přijata do nymburské porodnice ještě před termínem porodu. Ležela jsem zde necelý týden, když začal monitor ukazovat špatné ozvy miminka. Bylo rozhodnuto porod vyvolat propíchnutím plodové vody a napíchnutím oxytocinu do žíly. Moje tělo reagovalo naprosto obráceně, kontrakce najednou slabé, téměř 18 hodin bez bolestí.
Ale potom to začalo, bolesti byly tak velké, že si ani nepamatuji, že jsem prosila primáře o císaře. Tohle jsem z prvního porodu neznala, vyvolávané porody asi opravdu víc bolí. Začala jsem tlačit na porodní židličce a po chvilce jsem jen vnímala, že to nepůjde - akutní císař pro nepostupující porod. Vím, že se mi ulevilo. Nepamatuji si ani to, jak jsem se dostala na sál. Nevnímala jsem nic, jen bolest.
Po porodu Anetku ukázali manželovi, který byl se mnou ještě na pokoji. Tři hodiny potom jsem však začala masivně krvácet, DIC - hemoragický a hypovolemický šok ze ztráty krve a tekutin. Okamžitě jsem byla převezena na nové operační sály a tam začal boj o můj život. Měla jsem štěstí na lékaře, na setry. Vím, že mě musel hlídat nějaký zástup andělů. Přežila jsem, dostala několik transfúzí a byla převezena na aro do Prahy. Po stabilizaci stavu zpět do Nymburka za malou Anetkou.
Neustále jsem prý říkala, že mám strašné bolesti hlavy, nikdo však netušil, že to není po narkóze, ale že krvácím do hlavy. Praskla mi céva na mozku. V žádné nemocnici mě nechtěli přijmout. Nakonec mě přijali akutně na Homolce, a to bylo další štěstí. Tady mi do hlavy navrtali komorový drén, který odváděl krev z hlavy. Manželovi řekli, že prognóza je nejistá a musíme čekat. Hrozilo poškození mozku. Prožil si toho tolik i rodina, že to muselo být strašné. A já zatím 12 dní spala a nevnímala nic.
Probudila jsem se s hadičkami na přístrojích, ostříhaná z dlouhých vlasů dohola a netušila nic. Potom mi teprve začalo docházet, co se stalo. Po třech týdnech mě pustili domů. Moje uzdravování trvalo ještě asi půl roku. To fyzické bylo celkem rychlé, s psychickým to bylo horší. Vlastně proto tenhle příběh píši, abych za ním udělala tlustou tečku a radovala se jen a jen z malé a z toho, že jsme měli z pekla štěstí.
Přečtěte si také
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 46
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 55
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 113
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1771
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1530
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 4831
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 334
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 1116
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5568
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 3181
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
obdivuji tě jsi moc statečná 
Každopádně jsi silný človíček,který má silného anděla strážného a já přeju nejen Tobě,ale celé Tvé rodině do života jen a jen zdraví 
ale ti nahoře tě naštěstí mají hodně rádi 
, přeju tobě i celé rodince už jen šťastné chvilky 
