Porod koncem pánevním
- Porod
- unity
- 16.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tenhle deníček bude spíše takovým uklidněním pro ty, které mají obrácená miminka a ta budou až do porodu koncem pánevním. Není se čeho bát, dokonce, jak mi po porodu pan doktor říkal, je to mnohdy daleko jednodušší než klasický porod hlavičkou. Samozřejmě ale v případě, že je veden odborníkem a ten ví, co dělat.
Je to už 8 měsíců, ale na ten den si vzpomínám jako včera. Dokonce si na něj vzpomenu docela často, asi mám pocit, že si ho musím připomínat, abych ho nezapomněla, i když zapomenout asi úplně nejde. Že čekáme mimčo jsem se dozvěděla na dovolené v Tatrách. Oznámení manželovi sice nebylo, takové, jaké jsem si to představovala, proběhlo ráno u snídaně a tím, že jsme tam nebyli sami, tak nebylo ani tak velké halekání. Nicméně euforie to byla taková tlumená.
Těhotenství bylo uplně v klidu, na začátku jsem měla jenom nechutenství, ale naštěstí nevolnosti se mi vyhnuly. Trávení času v předklonu u záchoda mě děsilo ze všeho nejvíc, bála jsem se toho daleko více než čehokoli jiného. Při natáčení videa na utz jsem se dozvěděla, že čekáme holčičku, slovy pana doktora: „… to je jasná buchta…“ ![]()
Už od velké kontroly v polovině těhu jsem měla malou otočenou, hlavička byla pořád nahoře a ne a ne se otočit. Říká se, že nějaký důvod ty miminka mají, když se neotočí, tak asi jo. V průkazce se po každé kontrole pak objevovalo KP, začínalo mě to celkem znervózňovat, protože jsem četla, jak se při konci pánevním chodí automaticky na císaře. Nechtěla jsem ho, chtěla jsem rodit normálně. Zažít ten pocit toho uvolnění. Už jsem se připravovala na to, že půjdu pod kudlu, ale tak nějak jsem si nechávala otevřená vrátka. Pak jsem přešla na kontroly do porodnice a hnedka si mě vzal pod křídla odborník na porody koncem pánevním.
Hnedka při první návštěvě jsem byla odeslána do jiné ordinace (ale v rámci porodnice) za panem doktorem Lidákem (porodnice Brandýs), která byla hned vedle porodního oddělení. Čekala jsem tam na chodbě, až si mě vyzvedne a zrovna tam rodila jedna paní, která křičela jak lev. Zkřížila jsem nohy, snažila se uklidnit a nervózně čekala dál. Pak si mě pan doktor prohlédl, všechno poměřil a pak se mě zeptal, co vím o porodech koncem pánevním. Odpověděla jsem mu, že na netu jsem si něco četla a že většina maminek byla automaticky na císaři. Na to vytřeštil oči a vysvětlil, že to rozhodně tak není, že anomálie se z toho jen dělá, že rizik je v podstatě stejně jako u normálního porodu a totálně mě přesvědčil, že se nemám čeho bát. Pokud bude mimčo do 3,4 kg a 50 cm, pak budu rodit normálně! Tohle byla středa a že mám přijít v pátek na další kontrolu. Že budu více sledována.
V pátek jsem přišla, zase vyšetření, žádná změna, otevřená na 2 prsty. Nějak jsem to neřešila, protože jsem byla objednána tuším na pondělí. Doma jsem si udělala pohodičku u telky, ale pobolívalo mě břicho, jako slabá ms. Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost, později jsem si to schválně měřila, jakože sranda a ono jsem to měla průměrně třeba po 7 minutách. Říkala jsem si, náhoda, poslíčci. Podotýkám, bylo to fakt skoro šimrání. Hodila jsem si vanu, že to rozeženu, nic. Večer přišel manžel, tak mu to líčim, že mě lehce bolí břicho, tak nějak to neřešil, asi jako já, dělali jsme si z toho spíše srandu, byla jsem 37 plus 4. Manžel si ještě k tomu přinesl domu novou hru na wíčko a strašně se těšil, jak si ji vyzkouší. Nicméně mi to nedalo a nakonec jsem asi v osm večer zavolala do porodnice. Sestřička mě dost zarazila slovy: „no to je ono, přijeďte“. Pořád lehká ms, nic zvláštního.
Přijela jsem tam s pocitem, že jsem zase jedna z těch hysterek. Pořád jsem tam měla svého doktora, který měl naštěstí v noci službu. Přijeli jsme v devět skoro přesně na příjem, vyšetření na koze, od poledne žádná změna, jenom ze mě na konci vyšetření vylítla zátka jak střela (teď vím, že to byla zátka, ale v ten okamžik to bylo celkem trapné
Všechno sepisování papírů bylo s úsměvem na tváři, mezitím tam přijali ještě jednu paní, která než došla na monitor se asi 2× předklonila na rozdýchávání. Nechali si mě tam a já se jich ptala jestli to je nutné. Ještěže tak.
Manžel odjel, že mu pak cinknu. Odšla jsem na pokoj, jala se vybalovat věci a když jsem tak byla v pokleku u kufru, cítím vlhko. Trysk na záchod, další trapas už ne. Pak jsem došla k sestřičce na kontrolu, jestli to je plodovka a ejhle. Ještě že jsem nejela domů, to bylo asi pul desát´é. Jenže pořád žádné extra bolesti. Přestěhovala jsem se na předporodní přípravu, klystýr, fuuj tajbl, sprcha, holení. Potkala jsem se tam s paní, kterou jsem viděla při příjmu, hekala, chudák, mě začalo být trochu více ouzko až tak v půl jedenácté. To už jsem začala prodýchávat, ale neměla jsem pocit bolesti, spíše tlaku. No a pak to šlo celkem rychle, vyšetření od sestřičky, prý otevřená na 7 cm, cože? Na sál… volačka manželovi.
Přijel tak akorát, už jsem prodýchávala na stole, ale problém u porodu koncem pánevním je v tom, že nejde hned tlačit, protože by mimčo zvedlo ruce a mohlo by si je vykloubit. Proto ta první část je pomalejší a kontrakce se musí prodýchávat, ne tlačit. Jenže jim se to řekne. Nakonec jsem mohla tlačit a pak, asi na 3 zatlačení, byla malá venku. Nástřih jsem cítila a šití jakbysmet. Naše Simonka se narodila v 0:35 a měla 2750 g a 48 cm. Mrňousek. Byla sobota, takže s námi mohl manžel trávit víkend a mohli jsme si ji užívat spolu. Prostě věděla, kdy má vylézt ![]()
Díky, že jste dočetli až sem, trochu jsem se rozepsala, ale prostě na to moc ráda vzpomínám.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1610
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 943
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1651
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20672
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2613
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2598
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1758
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....