Porod na etapy
- Porod
- Jahudka84
- 10.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak naše třetí dítko chtělo i nechtělo na svět. 9. 11. 2011 se z mých častých poslíčků začalo vyvíjet něco silnějšího, a tak jsem večer s bolestmi po 3 minutách odjela do porodnice. Byla jsem otevřená na 3 cm, postupem noci na 4.
Ovšem do rána mě kontrakce přešly, a tak mě v pátek pustili domů, protože nález nepokročil, naopak jsem se opět zavřela na 1 cm. Přijde mi to jako nemožné, ale je to tak
Paní primářka mě varovala, ať raději přijedu hned, jak se něco začne dít, abych stihla dojet. Celý víkend jsme se snažili malou vyhnat, ale bez úspěchu.
V neděli (13. 11.) velká vyháněcí akce… vánoční nákup, svařák, vana a sexík. A hlavně velké odhodlání, že prostě už rodit budu a basta!
Opravdu to zafungovalo, postupně se mi rozjely kontrakce (asi od 21 hodin) a byly pak po 4–5 minutách a docela to bolelo, ještě víc než v tu středu, tak jsem si říkala, dám na pani primářku a radši jedu, při nejhorším mě zase pošlou domů.
Přijela jsem tam, byla jsem zase jen na 3 cm a kontrakce pořád stejné. Téměř jsem se tam rozbrečela při vidině, že opět nerodím, nebo co to jako je. Takhle to bylo asi do 4 do rána, kdy mě vyšetřili a pohlo se to o 1–1,5 cm. Začínala jsem trochu doufat, že už to třeba bude. I PA mě uklidňovala, že tohle porod rozhodně je a situace se opakovat nebude. Ovšem poté jsem si šla lehnout a usnula. A bylo po srandě - kontrakce zmizely. Ráno jsem se vzbudila a nic mi nebylo. Myslela jsem, že mě klepne.
Byla jsem ale na 4,5 cm, takže mi ráno bylo řečeno, že se bude vyvolávat. Tak jsem chudáka Jendu vytáhla před 7 z postele, že mi jdou píchnout vodu a jde se na věc. Ovšem pak se moje spolubydlící rozhodla, že bude rodit, takže se na mě vyprdli a nechtěli lítat mezi dvěma porody. Tak jsem čekala asi 2 hodiny než odrodila. Pak než někdo přišel, tak měli plánovaného císaře, takže se to opět odložilo. To už jsme byli běsní a nerudní, že nás pořád odkládají. Ale nezbývalo, než dál čekat.
Nicméně po 11 konečně přišla primářka a že by mi praskla vodu. Jenže jsem byla totálně bez kontrakcí, takže mi dala oxytocin, aby na to mohla vlítnout. Takže v 11:16 mi ho napíchla. Měla jsem dvě slabé kontrakce, ale na prdnutí vody to stačilo, takže jsme čekali na další. A ta ne a ne přijít. Konečně se v 11:37 dostavila a primářka mi mohla pustit vodu.
V tu chvíli začal masakr. Najednou ty šílené kontrakce, kdy jsem už cítila, jak se tam hlavička cpe. Po dvouch kontrakcích už neskutečné nutkání na tlačení. Tak mě dali na bok, aby malá dorotovala, a to byl takový fofr, že jsem po jedné kontrakci měla hlavičku mezi nohama a musela rozdýchávat, abych ji neporodila, a otočit se na záda, abych ji dovytlačila.
Takže jsem se pracně otočila a jednou zatlačila a malá byla ve 12:02 venku. Jmenuje se ANNIE a měla 3320 g a 49 cm.
Když mi PA po prasknutí vody řekla, že by malá mohla být do 12 na světě, tak nám to všem přišlo jako dost dobrý fór
Pak se mi omlouvala (ze srandy), že kdyby mi nezakázala na tom boku tlačit a otáčet mě na záda, tak jsem to i stihla, ale takhle ty dvě minuty…
Bylo to sice šílené, ale který porod neni, ale fakt nádherná rychlovka a hlavně bez jediného stehuuu, za což jsem nejvděčnější.
Děkuji moc mému manželovi za podporu a přítomnost u porodu a hlavně za krásnou dceru. Taky děkuji všem ostatním za podporu v době dlouhého čekání, zda se porod rozjede či ne. A v neposlední řadě i personálu neratovické porodnice za skvělou péči.
A i vám, kteří jste dočetli až sem ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1826
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1077
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1930
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 789
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 464
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21847
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2960
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2670
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....