Porod naší Karolínky

Jednoho večera jsem byla na oslavě narozenin u nás v práci. Oslavovalo se a já si tak říkala, kdybych byla náhodou těhotná, to by bylo něco Měla jsem dva dny zpoždění, ale nepřikládala jsem tomu žádnou pozornost - s mou nepravidelnosti uplně bežné Dva dny na to mi to už nedalo a zkusila jsem těhotenský test. To bylo pondělí 19. 4. 2010 a hned tam byla pěkná dálnice, zkusila jsem další, i když už to bylo jasné. Během uterý jsem změnila gynekologa (ten můj vše odflákával) a ve středu měla přijít na první kontrolu.

Dle utz už jsem byla v 5. tt, ale srdíčko netlouklo, bylo brzy. Další kontrola byla 4. 5. Pár dní před mými narozeninami a srdíčko už krásně bušilo. Vše bylo vpořádku. To už byl 7. tt a další kontrola za 4 týdny. Trochu mě překvapilo, že až za měsíc, ale vyčkala jsem Kontrola a velký utz ve 12. tt, miminko bylo zdravé a já konečně dostala tu vytouženou těhotenskou průkazku. Teď terve začínal opadat strach o miminko. Během těch prvních 12 týdnu mi bylo občas nevolno, byla jsem hodně unavená a 2× jsem zvracela, ale dalo se to 

Ve druhém trimestru mi bylo krásně, únava vymizela a bříško moc nerostlo. Jediné, co mi vadilo, bylo, že se mi v létě v horku špatně dýchalo. První kopaneček jsem ucítila 17. července, zprvu jsem si nebyla jistá, ale když se tak mlelo asi půl hodinky, tak jsem věděla. A bylo cítit občas i přes ruku Týden na to mě čekal velý utz ve 20. tt těhotenství. Byla jsem hrozně zvědavá, co čekáme, ale nenechala jsem si to říct a hrozně si přála holčičku. Pořád jsem chodila do zaměstnání.

Nastal III. trimestr a já už začínala mít obavy z porodu. Ve 30. tt jsem se konečně zeptala, co čekáme a Dr. říkal, že to vypada na holčičku, tak jsem měla velkou radost. Bříško stále moc nerostlo, nikdo nevěřil, že už jsem v tak pokročilém těhu Měla jsem v plánu pracovat do 38. tt, protože mi bylo pořád nádherně. Ve 34+4 jsem šla ráno na záchod a začalo ze mě cosi téct. Nebyla to krev, ale teklo to dost, dostala jsem strach a mazala k Dr. Po vyšetření, ručně, utz i ctg nic nenašel, ale pro jistotu si prý půjdu lehnout do nemocnice.

Celý den jsem probrečela a po třetí hodině odpoledne 10. 11. 2010 si šla lehnout do nemocnice. Opět následovalo vyšetření, ale to nic neukázalo. Jen Dr. řikala, že kdybych se rozrodila, tak by byl problem a museli by mě převážet do Prahy, protože u nás mají inkubátory pro miminka až od 36. tt. Každý den jsem chodila na vyšetření a vždy bylo vše v pořádku. Jen jsem byla otevřená na špičku prstu, ale to už před tím špiněním. V sobotu 13. 11. 2010 jsem šla domů na revers. Než mě propustili, tak jsem ještě šla na sál na natočení ctg (příjem byl obsazený). Byla jsem na monitoru 5 minut, když přilítla porodní asistentka, že se rodí, ať jdu rychle na chodbu a že si mě zavolají.

Za 5 minut mě zavolali na sál č. 2, kde jsem byla na porodním sále napojená na monitor a vedle mně přes plentu rodila maminka. Co ta u toho vydávala za zvuky, dokonce porodní asistentku uhodila, že jsem si řekla, že prostě rodit nebudu Kdyby něco, tak nemocnici máme 10 minut od baráku, propustit mě chtěli po víkendu, ale už jsem to nevydržela. Byl mi nařízen ještě aspoň 2 týdny klidový režim. Dále jsem chodila na kontrolu k mému gynekologovi a vše bylo v pořádku.** Ve 38. tt mi Dr. řekl, že je čípek vyhlazený a vstřebaný a že to krásně postupuje jako podle učebnice Říkal, že porod může být každým dnem, už jsem se těšila, že to budu mít za sebou.**

Následovali další dvě poradny a porod nikde, vždy se slovy, vše je krásně připraveno. Další týden jsem šla už do poradny do naší porodnice, to jsem byla 40. tt. V neděli 12. 12. v 6 ráno začala odcházet hlenová zátka. V úterý 14. 12. jsem si dala ve vánici dlohou procházku přes město do obchůdku a zpět. To jsem začala opět špinit, řekla jsem si, že ráno pojedu do nemocnice, podle toho jak to bude. Kontrolovala jsem pohyby malé, ale unavená jsem usnula. Ráno po špinění nebylo památky.

Ve čtvrtek jsem šla ráno na ctg a vyšetření do porodnice. Už jsem pocitovala větší vlhko, ale nepřikládala jsem tomu moc pozornost. Skvělá pani doktorka, co vedla můj porod, měla zrovna službu a po prohlédnutí mi řekla, že je, opět , vše krásně připraveno, jen čekat až začnou kontrakce. Šla jsem domů. Přes den ze mně při chůzi nebo přetočení pořád něco teklo. Měla jsem strach, že uniká plodovka a ten den večer jsem byla opět v porodnici. Dle činidla na plodovku, prý jo i ne, zbarvilo se to tak na půl. Prý to děla asi ten hlen.

Nakonec mě vyšetřil pan doktor na koze i na utz a řekl, že plodovky je dost, že vzhledem k tomu, že bydlím kousek od nemocnice, mě pošle domů. Na utz mi Dr. ještě povídá, že mimi je nějaké malé a ptal se mě, jaká byla má porodni váha, že mu něco nesedí. Nakonec bylo vše v pořádku, jen prý mám maličké bříško, že to ještě neviděl Malá dle odhadu utz vážila 3125 g. Ptal se mně, zda vím, co to bude, řekla jsem že prý asi holka a Dr. mi povídá, že holčička na 90 %, tak jsem měla velkou radost, že je to opravdu holčička 

Když jsem došla domů, bylo 20:00 a sem tam mě píchlo v bříšku. Od 22:00 jsem měla pravidelné kontrakce po 10 minutách (Dr. mi ještě říkal, ať přijedu až budou kontrakce dvě hodiny pravidelně po 5 minutach - ha ha Ještě říkal, že se na 50 % rozrodím a na 50 % ne Ráno okolo 9:00 už kontra sílily, ale pořád se to dalo krásně rozchodit. Holky tady z poradny mi radili, ať zkusím sprchu, to jsem ještě pořád odolávala. O rychlém porodu se mi ani nezdálo, u nás v rodině jsou špatné porody ukončené císařským řezem, takže jsem si říkala, že než se otevřu, tak uběhne mnoho hodin.

Ve 12:00 už byly kontra o něco silnější a já začala brát homeopatika k porodu, střídala jsem dva druhy po půl hodině, jelikož mi nerupla voda. Kontrakce zesílily, tak jsem si nahřála polštářek a dala ho na záda, to už bylo k nevydržení, tak jsem milý polštářek odhodila a bylo mi líp Mně zkrátka teplo neulevovalo, naopak. Ve 14:00 už jsem byla tak unavena, že jsem se sebou plácla na postel a jen se převalovala. Malá pravděpodobně už rotovala a já cítila tlak na konečník, tak jsem se rozhodla, že UŽ pojedu, ale stále jsem před sebou měla ještě mnoho hodin čekání.

Po příjezdu mi Dr. povídá, ať si lehnu, že mě vyšetří a já jí povídám, že ležet už nevydržím a ona, že mě jen vyšetří pohmatem, že mi nedá ctg (to mi jen přiložila na bříško, aby zjistila ozvy plodu). Po vyšetření mi bylo sděleno jen, převlečte se a jdeme na sál Koukala jsem jak bulva a brečela, protože jsem se strašně bála bolesti. Za 5 minut jsem došla na sál, tam prodýchala kontrakci a lehla si na lůžko. Paní doktroka píchla vodu, což nebylo vůbec cítít a řekla, že prodýchám dvě kontrakce a půjdeme rodit. Kontrakce jsem prodýchala krásně, z hluboka bez jedineho pípnutí 

Dr. mě ještě vycévkovala a mohla jsem tlačit. Kontrakce byla dlouhá a bolestivá, tlačila jsem, ale nešlo mi to Hlavu jsem místo ke kolenům tlačila na lůžku a vzpírala jsem se. Nakonec mi hlavu držely porodní asistentky (přítele jsem u porodu nechtěla a on taky nenaléhal, cítila jsem se tak uvolněnější) Nakonec jsem malou vytlačila na další dvě kontrakce. Na každou kontra jsem zatlačila 2×-3×, užasné porodní asistentky s paní doktorkou krásně povzbuzovaly, jak jsem šikovná apod To hodně člověku dodává sílu 

Pak jsem řekla, že už nemůžu, že jsem unavená a Dr. mi povídá, že musím, že ona to za mě nevytlačí A že musím zatlačit, že musí už ven (malá měla zkalenou plodovou vodu). Zatlačila jsem a najednou cítila, jak je hlavička venku, najednou bylo po bolesti a na jedno další rychlé zatlačení byla malá venku Nástřih nebyl cítit (děla se v kontrakci) takže bolest žádná, a to jsem mela nástřih až kamsi dozadu 

Zavalil mě nepopsatelný pocit štestí, vidět něco tak krásneho, co jsem dokázala a byla jsem na sebe pyšná Malá se narodila do 15 minut od píchnutí plodové vody. Šití jsem necítila, jen občas nějake píchnutí a utahovaní, ale vůbec to nebylo nic hrozného, navíc už jsem měla u sebe malou. Narodila se den před plánovaným termínem, a to 17. 12. 2010, vážila 2880 g a měřila 48 cm.

Chtěla bych všem dodat sílu, porod je bolestivý, ale je za to krásný dáreček ve Vašem miminku. Doporučuji všem nevyhledávat žádná videa porodů a sledovat je, hlavně, jestli na to nemáte žaludek. Já sama jsem sledovala porody, a to mě děsilo ještě víc, strašně jsem se bála, hlavně díky tomu, že jsem před porodem slyšela rodit několik maminek, živě vedle sebe, když jsem byla hospitalizovaná. Kdybych nevyhledavala videa, nebyla bych tak vyděšená. Nakonec když to shrnu, je to krásný zážitek a šla bych rodit klidně znovu. Za ty pocity to miminko stojí.

Mimochodem, že bych šla rodit znovu, jsem pronesla hned na porodním sále, divila jsem se, že už je po všem a čekala jsem to mnohem horší. Nechci nikoho vyděsit, ale naopak, těšte se na porod, je to krásný zážitek a psychicky vyrovnaná maminka nese porod lépe než vynervovaná maminka!