Porod Nelli :-)

Od 36.tt jsem stále sledovala, jestli se neobjeví konečně nějací poslíčci. Všude jsem četla, jak začínají několik týdnů, ba i měsíců, před porodem. A já pořád nic. Víceméně jsem se smířila s myšlenkou, že já prostě budu přenášet.

Byli jsme se podívat na veletrhu For Babies, poohlédnout se po posledních detailech pro mimi. Sehnala jsem tam vše a uspokojila pocit, že mám konečně úplně vše. Možná i to byl impuls pro naší Neli, protože při odchodu z veletrhu jsem najednou pocítila divné vlhký pocit v kalhotkách. Letěla jsem na záchod, naštěstí krev nikde, jen trochu vlhko. Zkoumala jsem, jestli to není třeba plodovka, ale nic jsem nepoznala, jen pojala podezření.

Dvě hodiny nato doma už nebylo pochyb, že první „poslíček“ se ohlásil - odešla mi hlenová zátka. Vstoupil do mě tak nějak klid, říkám si, mám minimálně 1-4 týdny na porod.

Ráno v půl sedmé mě však vzbudila praskla plodová voda. Naštěstí, poučena z kurzu (týden před tím, aniž bych tušila ) jsem zůstala v klidu a čekala, až voda odteče. Bylo to totiž na ráz a pak s výhledem, že máme být do 3 hodin od odtoku v porodnici, šla do sprchy a dobalit poslední věci do tašky. Voda ovšem stále průběžně odtékala i potom, takže jsem lítala s ručníkem mezi nohama po baráku. 

Přítel se stihl nasnídat, já věděla, že už jist nemám, tak jsem si s sebou vzala aspoň porodní čaj pro kontrakce, na ten však vůbec pak nestihlo dojít. Cca za půl hodiny po odtoku vody jsem cítila lehoučké píchání v podbřišku, ale sotva znatelně. Než jsme odjeli, objevilo se asi 2-3×. Do hodiny jsme seděli v autě a jeli. Já v dobře náladě, poměrně jsme hýřili vtipem oba. Píchání se objevovalo během cesty v kratších intervalech, musela jsem už začít s hlubokým dýcháním - tak jsem až poznala, že se zřejmě bude jednat o kontrakce. Ale byly kraťoučké a v pohodě zvládnutelné.

Na příjmů hned na monitor, vyřízení formalit a informace, že musím dostat penicilin, jelikož test na streptokoka jsem měla absolvovat v té poradně v nemocnici, která mě teprve čekala.

Přítel byl zpočátku v čekárně se mnou, ale poslala jsem ho pro tašku do auta a od té doby jsem ho neviděla. Čekatelák byl totiž obsazen ještě jednou maminkou, takže tam za mnou nemohl. Ale přišlo mi to celé tak rychle, že jsem na to ani nemyslela.

Cca 9 hodin, kontrakce po 7-5 minutách. Doktorka mě vyšetřila a ukázalo se, že jsem už otevřena na 2-3 prsty. Za doprovodu kontrakcí jsem čekala na porodní asistentku (PA), která se ukázala cca za 20 minut. To už jsem nahlásila kontrakce po 4 minutách a rychle se zkracovaly ke 2 minuty. PA mě vzala na čekatelský pokoj (cca kolem 10 hodin), kde mi dala kanylu s ATB a nechala mě rozdýchávat kontrakce. Bolest se postupně zvyšovala, ale díky intenzivnímu soustředěni na dýchání se to dalo vydržet.

Bylo asi 11:20, když se pPA objevila znovu - a to už jsem hlásila kontrakce 1-2minutové. Tak šup na vyšetřeni, a hle, už na 4 prsty. Dojít za PA na vyšetřovnu znamenalo asi 2 zastávky díky kontrakcím, čekala jsem, že mě bude třeba pobízet, ať si pospíším (na to jsem vážně stíhala myslet), ale byla v pohodě, nechala mě se doplazit podle svého tempa.

Vylézt na lehátko taky nebylo nejrychlejší a za doprovodu kontrakcí jsem myslela, že mě při tom vyšetření rozpůlí.

Každopádně, 4 prsty znamenaly doporučení dát si 20 minut horkou sprchu, ať si ulevím. Takže jsem se přestěhovala do sprchy a jela a jela. Vřele doporučuji, při kontrakcích opravdu velká úleva!

Nevím, jak jsem tam byla dlouho, ale když přišla sestra, už mě vybízela, že musíme na klystýr. Při kontrakcích po 1-2 minutách dost vyčerpávající, ale sám o sobě mi opravdu pomohl, protože jsem měla pocit, že kontrakce pak nebyly tak silné a časté. Po klystýru sprcha, kde jsem začala rozdýchávat silnější a silnější kontrakce. Až při té poslední mě prvně napadlo „zachraňte mě nebo to nevydržím“ a byla jsem hrozně vyčerpána. V ten moment dorazila PA i s přítelem, už převlečeném v zeleném. Nechala jsem si pomoct na nohy a hodně z dálky jsem slyšela PA, jak říká: „Tak pojďte, pojďte, nebo nám tu porodíte.“ Tak sláva, už se to blíží, napadlo mě.

Ten kousek na sál jsem došla vážně v mrákotách, totálně vyčerpána. Lehla si na lehátko a PA začala lehátko a „terén“ připravovat. Po první kontrakcí na sále mě PA vyšetřila se slovy: „No vida, cítím hlavičkou, branka zašla, s příští kontrakcí tlačíme.“ Řekla to mile, výraz v obličeji mi naznačoval, že sama byla překvapena, jak to jde rychle. Jen jsem přikývla, ale v tom přišla druhá kontrakce.

Tak PA zvolala: „Tak ještě ne, ještě netlačte, nemám vše připravené!“ Tak jsem urychleně místo tlačeni začala rozdýchávat psím dýcháním. Přítel mě držel za ruku a začal rychle dýchat se mnou, abych se chytla.

S příchodem třetí kontrakce už tam byla i doktorka a začala jsem konečně tlačit. Byl to v podstatě první moment, kdy jsem tu potřebu vůbec měla, naštěstí. Přesně jsem sledovala instrukce obou a dýchala a tlačila, jak říkaly. Hodně povzbuzovaly a byly milé. Chválily, jak umím tlačit. Nebudu to prodlužovat - po 4. tlačící kontrakcí, ve 12.10, byla malá venku.

Bezprostředně potom ji viděl jen přítel, protože jako nedonošenec ji hned odnesli. Hned šel v doprovodu sestry udělat první fotečky a já čekala na odchod placenty. K překvapení mému i doktorky odcházela okamžitě.

Za chvíli malou přinesli zabalenou ukázat, položili ji na mne a vím jen, že jsem byla strašně šťastná

Při té rychlosti mě malá nepatrně natrhla, ale jen na 2 stehy a šití nebylo skoro cítit až na pár momentů, kdy jsem příteli drtila ruku. Ale personál byl výborný, milý a šikovný.