Porod po 19 letech
- Porod
- Kamila1171
- 12.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodovala jsem se, zda napsat deníček či ne, ale nakonec jsem se přiklonila k tomu, že ho napíši. Před porodem jsem zde hodně deníčků přečetla a většina z nich můj strach z porodu ještě více umocnila, a proto jsem si řekla,že spoustě maminkám trošku ten strach,který máme asi každá,zmírním. Alespoň v to doufám.
Jak už jste asi pochopili z titulku, nejsem úplně nejmladší, rodila jsem sice po 2., ale po takové době jsem byla vystresovaná stejně jako prvorodička, jak se nakonec ukázalo, úplně zbytečně 
Začnu ale od úplného začátku. S přítelem jsme se asi před 5 lety dohodli, že bychom chtěli miminko, ale jak už to bývá, ne vždy se vám splní to, co zrovna chcete, to co si zrovna přejete a naplánujete. Po ročním snažení jsme se rozhodli vyhledat odbornou pomoc. Následovali návštěvy v Gennetu, spousta vyšetření a následný výsledek, který nás moc nepotěšil, ale naděje tam samozřejmě byla. Vzhledem k přítelovým výsledkům, bylo jasné, že přirozenou cestou se nám otěhotnět pravděpodobně nepovede a budeme muset podstoupit umělé oplodnění. Musím po pravdě říct, že jsem z toho měla trošku obavy.
Co se ale nestalo, začali jsme mít s přítelem mezi sebou nějaké problémy, následovaly hádky, rozchody, usmiřování, o miminku jsme se úplně přestali bavit a vypadalo to mezi námi na rozchod. Trošku byl problém, že jsme měli ještě zaplacené 2 docela daleké cesty a nevěděli jsme, jestli spolu odjet nebo neodjet, nakonec jsme odjeli na první cestu a měsíc poté i na druhou cestu. Celkem jsme si to i užili a vztahy mezi námi se trošku zlepšili.
Já jsem si ale druhou cestu moc neužila, protože mi vůbec nebylo dobře, říkala jsem si neustále, že mě ten časový posun úplně rozhodil, ale když jsme se vrátili domů, tak po 2 dnech spánku a úplného vyčerpání jsem zjistila, že to nebyl časový posun, ale že jsem těhotná. Nemohla jsem uvěřit vlastní očím, když jsem si dělala gravitest a ještě k tomu ta naše diagnóza. Paní doktorka mi však radostnou zprávu potvrdila a sdělila mi, že jsem v 8. týdnu těhotenství. Termín byl určen na 1. 8. 2012.
Naše radost nebrala konce, přítel se úplně změnil a nastalo krásné období. Samozřejmě jsem, vzhledem ke svému věku, měla obavy, jak vše dopadne, ale těhotenství probíhalo v pořádku, všechny testy včetně plodové vody dopadly dobře. Začala jsem chodit na těhotenské plavání, abych měla trošku fyzičku na porod, mimochodem vřele doporučuji všem nastávajícím maminkám, je to opravdu úžasné.
Těhotenství utíkalo týden za týdnem, já si ho moc užívala a najednou tu byl konec třetího trimestru a já začala chodit do Motola na kontroly. Hned při první návštěvě mi moje paní doktorka řekla, že mám málo plodové vody a posunula mi termín porodu na 7. 8. 2012 a prý bude miminko menší. Opět jsem se začala trošku obávat, ale paní doktorka se tvářila, že je vše ok.
Pak přišla druhá a třetí návštěva u paní doktorky se stejným výsledkem a s tím, že miminko se k porodu zatím nechystá (to bylo pondělí 30. 7. 2012), nicméně mě to náhodou prý chytlo o víkendu, tak paní doktorka nebude k dispozici, prý odjíždí, ale že se nemusím bát, že to určitě ještě nebude. Tím mě ale opravdu neuklidnila. No nic, šla jsem domů s tím, že mám přijít zase příští pondělí.
Jak už asi tušíte, do středy se nic nedělo, stále jsem si jela svůj režim, dopoledne něco doma poklidit uvařit, odpoledne na zahrádku, pohodička, relax, večer s přítelem naše oblíbená hospůdka za barákem, prostě žádný stres. Ve čtvrtek stejný program, jen s tím rozdílem, že večer v již zmíněné hospůdce jsem začala pociťovat mírné kontrakce, ale myslela jsem si, že to jsou poslíčci, které jsem měla už 3 týdny, takže jsem byla v klidu. Asi za hodinu se mi zdálo, že bolesti jsou silnější a pravidelněji se mi vrací, ale nic dramatického. Přesto jsem se zmínila u stolu, že mě to nějak bere, ale že nechci plašit, že nevím.
Radši jsme šli domů, ještě jsme seděli venku a přítel s mojí 19letou dcerou mi naměřili, že kontrakce přichází celkem pravidelně asi po 9 minutách. Rozhodla jsem, že jdeme spát, že to nic není, nic dramatického. Šli jsme domů opravdu s tím, že jdeme do postele. Najednou jsem však zjistila, že krvácím, popadla mě panika, vzali jsme tašku a jeli hned. Celou cestu do Motola jsem mlčela, strašně jsem se všeho bála, jestli bude miminko ok, jestli zvládnu porod atd., atd.
V nemocnici nás přijali, vyšetřili, natočili monitor, vše ok. Krvácení prý může způsobit uvolňování porodních cest. Přítele poslali domů s tím, že to hned tak nebude. Mě dali na pokoj, ať si lehnu, prospím se a mám sílu na porod a hlavně ať využiji toho, že tam jsem zatím sama a mám klid. Mimochodem jsme ještě volali naší paní doktorce, ta tedy nebyla k dispozici, ale prý nám sežene úžasného pana doktora, který se o mě postará.
Klid jsem samozřejmě neměla. Byla jsem strašně vystresovaná už tím, že tam musím být přes noc a mé představy jely na plné obrátky: budu se tady v bolestech svíjet celou noc, nebo se mi to nerozběhne a budou mi porod vyvolávat, napadaly mě ty nejhorší varianty. A jak si tam tak ležím, najednou se do ticha rozléhal takový křik, že jsem myslela, že snad spadne nemocnice, jedna maminka rodila a tak strašně křičela, že jsem myslela, že tohle opravdu nedám a že se seberu a uteču. No nic.
Takže jsem si tam takhle ležela s těmi mírnými kontrakcemi až do rána, ani nevím, po kolika minutách jsem je měla, protože jsem si mezitím pospávala, ale už jsem tam nebyla sama, byly jsme na pokoji dvě. Asi tak kolem 9. ranní jsem začala mít kontrakce silnější a byly asi po 4 minutách. Stále jsem se povalovala v posteli, a když na mě přišla kontrakce, tak jsem vstala, chodila po pokoji a masírovala si záda a dýchala tak, jak se má, jako pejsek 
, dost mi to pomáhalo. Už jsem měla vychytané, že přejdu pokoj ke dveřím a zpátky, vezmu to přes koupelnu, opláchnu si obličej a kontrakce zmizí. A já zase šupky do postele
Takhle to trvalo asi hodinu, kontrakce byly stále stejně silné, nějak jsem si na tu bolest zvykla a pořád jsem si říkala, že to není tak hrozné a čekala jsem na horší a horší bolesti, ale stále nepřicházely. Nikdo si mě moc nevšímal, spíše se věnovali paní vedle na lůžku. Můj pan doktor taky nikde. Tak jsem si pořád jela svoje, chůze po pokoji, polehávání a tak další hodinu. Kontrakce stále stejné intenzity. Najednou za paní vedle přišla PA a viděla mě, jak chodím a rozdýchávám a hrozně se divila, že už mám kontrakce, říkám, že už dávno a asi po 4 minutách, ale že mi ještě ani neodtekla voda. Prý se na mě podívá. Vzala si mě na vyšetření a k mému zděšení, nebo radosti, mi říká, že jsem otevření na 8 cm a že do půl hodiny porodím. Byl to šok!
Trošku mě zachvátila panika a začala jsem žadonit o epidural, samozřejmě mi ho nedali Zavolejte přítelovi, ať přijede a přesuňte se ihned na porodní box, slyším, jak mi říká. Nestihneme ani klystýr. A kde jsou ty šílený kontrakce, říkala jsem si. Přesunula jsem se tedy na porodní box a tam začaly, nicméně jak přicházely, tak také odcházely, mezitím přišel můj pan doktor Matěcha, mimochodem opravdu úžasný, mladý, velice příjemný! Nakonec porod netrval ani půl hodiny, pan doktor mi protrhl vodu, přišlo asi 8 těch nejbrutálnějších kontrakcí a malej byl venku. Přítel porod samozřejmě nestihl 
což mě mrzelo, přijel asi 2 minuty poté, co se malej vyklubal. Vážil 2600 g a měřil 48 cm.
Pak následovalo oddělení šestinedělí, kde byli všichni úžasní. Trošku jsme si tam pobyt prodloužili, malej málo přibíral a já musela také na menší zákrok, ale už jsme doma a doufám, že vše bude ok
Děkuji všem, kteří dočetli až do tohoto konce. Chtěla jsem maminky uklidnit, že porod není žádná tragédie a že se dá zvládnout, samozřejmě každý má bolesti jiné intenzity i práh bolesti má každý jiný, ale já věřím na psychiku a pokud tady to bude v pohodě, tak i bolesti se snášejí lépe a hlavně, když vám pak dají do ruky toho drobečka, tak na vše ihned zapomenete! Opravdu se porodu nebojte! Všem ho přeji pohodový!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1638
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20619
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
,ale měla jsem za necelé tři hodiny od první kontrakce odrozeno a také jsem čekala kontrakce bolestivější. gratuluji k ddrobečkovi
a k rychlemu porodi.
u prvního (syna)jsem měla císař ale bolesti byli. Měla jsem zánět v moči a ledvinovou koliku 
Já měla porod taky moc pěkný a rychlý… a jak píšeš, do protržení plodové vody to bylo, jako procházka růžovou zahradou 
.
