Porod ve Švýcarsku
- Porod
- lucieahmed
- 07.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dlouho jsem váhala, než jsem tento deníček napsala, ale chtěla jsem se také podělit o svoji zkušenost s porodem ve Švýcarsku.
Byl leden, zrovna jsme se vrátili s přítelem ze společných prvních Vánoc od mých rodičů. V té době jsme ještě bydleli se známýma ve společném podnájmu. Moje kamaráda, která se mimochodem dodnes snaží o miminko, ale stále nic, si opět dělala těhotenský test. A já si uvědomila, že moje menstruace má zhruba týden zpoždění. Zeptala jsem se jí, jestli jí jeden test nezbyl. Vzala jsem si ho a šla do koupelny. Podle návodu test počůrala a čekala. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, když se na testu ukázaly dvě čárky.
V tu ráno se ve mně začalo mísit spousta pocitů. Na jedné straně radost, na druhé straně obavy. Uvědomovala jsem si, že přítele miluji, to ano, ale v té době jsme spolu byli teprve rok. A navíc jsem nevěděla, jak mu to mám říct. Vylezla jsem ze záchoda a kamarádka mi smutně oznámila, že zase nic. Bylo mi jí líto a nechtěla jsem ji zatěžovat ještě tím, že jsem těhotná.
Ten den mi připadal strašně dlouhý. Rozhodla jsem se že to příteli hned zavolám. K mému překvapení měl ohromnou radost. Hned volal známému, že potřebuje pro mě uzavřít pojištění, abych mohla k doktorovi. Pojištění přišlo až po třech měsících. Ale mě nic nebolelo, tak jsem stejně neměla ani potřebu do té doby doktora vyhledávat. Vybrala jsem si doktora, který byl od nás sice dál, ale na internetu měl uvedeno, že mluví také česky. Termín mi dal hned druhý den. Z češtiny byla nakonec slovenština. No první kontrola dopadla na výbornou. Bylo už krásně vidět a také slyšet srdíčko. I když menší zádrhel přišel u sestřiček. Měl tam dvě a ani jedna mi nedokázala odebrat krev. A to mě napichovaly na pětkrát. No nic, tak vzaly jen krev z prstu a daly mi žádanku do laboratoře. Také mi změřily tlak, a ten byl v té době 135/95. Podle doktora v pořádku.
Takto probíhaly všechny kontroly až do pátého měsíce. To jsme se s přítelem přestěhovali do našeho nového bytečku a já se poohlížela po doktorovi jiném. Měla jsem štěstí. V tomto městě byl gynekolog, který pocházel z Čech. Vzal mě okamžitě. Šla jsem na kontrolu v šestém měsíci, kde mi tlak naměřili 142/105. Nasadil mi léky na vysoký tlak a poslal krev na rozbor. Podle výsledků krve mi řekl, že mám těhotenskou cholestázu. Zeptal se mě, jestli mě nesvědí kůže. Svědila mě, ale já myslela že jsem třeba teď víc náchylnější třeba k pracímu prášku, a nebo že mi nedělá dobře voda (mám tady pořád problém se suchou kůží). Takto jsem chodila na kontroly každý týden.
V sedmém měsíci jsme se s přítelem vzali. V té době už mi doktor řekl, že o mém problému mluvil s nemocnicí a že od teď budu docházet na kontroly tam. Týden na to se mi udělalo hodně špatně. Manžel mě okamžitě vezl na pohotovost. Přijali mě na porodní, změřili tlak 210/180. Nasadili mi kapačku a nechali si mě tam. Co čtyři hodiny buzení a odběr krve. Každé ráno monitor, aby věděli jak se miminku daří. Takto to trvalo týden. Ruce už jsem měla zcela rozpíchané. Poslední dva odběry už mi brali ze zápěstí, a to teda bolelo. Po týdnu mě propustili domů se třemi různými tabletami na tlak a co týden jsem musela na kontrolu. Při sebemenším zhoršení jsem měla okamžitě přijít. Manžel mi v té době hodně pomáhal. Chodil za mnou do nemocnice každý den po práci a zůstával až do desáté hodiny.
Zkrátím to. Netrvalo ani týden a v nemocnici jsem skončila znova, s tím samým scénářem. Na konci osmého měsíce mi doma v noci odtekla plodová voda. Jeli jsme do nemocnice. Tam to otestovali na vložce. Ale neměla jsem žádné bolesti. Sestřička řekla že mi musí napíchnout infuzi kvůli antibiotikům. První napíchnutí dopadlo špatně. Druhé opět do zápěstí, ale tentokrát se povedlo. Nechala mě na porodním sále. K ránu pro mě přišla a řekla že budou 24 hodin čekat. Pokud nic, tak zavedou tabletu. Druhý den mi dali první tabletu, ale nezabrala. Třetí den dali další. Opět nic. Ruku už jsem od infuze měla celou oteklou. Nechutnalo mi jíst. Chtěla jsem to celé mít už za sebou.
Čtvrtý den doktor přišel a řekl mi že navrhuje císařský řez z důvodu nerozběhnutého porodu. Souhlasila jsem. Nebyla jsem z těch maminek co by si nějak vyčítaly, že nedokázaly dítě porodit přirozenou cestou. Chtěla jsem hlavně, ať je malý zdraví.
Ani teď jsem ale neměla mít štěstí. Poloviční narkóza nezabrala a musela jsem dostat plnou. Probrala jsem se až po půl hodině. Vedle mě stál můj manžel, který byl po celou tu dobu se mnou a v náručí držel naše malý zlatíčko. Malý se narodil 42cm a 3360g. Vím že jsem přišla o ten první pláč, ale zato jsem si toho pláče užila víc než dost první čtyři měsíce.
Jinak do nemocnice jsem si tady musela přinést akorát věci na spaní pro sebe a hygienické potřeby. Jinak vše ostatní jsme měli od nemocnice. Každý den chodili a nosili nám na pokoj novou láhev vody (neperlivé nebo jemně perlivé). Vždy den dopředu chodili a ptali se, co si dáme druhý den k jídlu. Od snídaně až po večeři. Jídelní lístek jsme měli na pokoji každá svůj. A to nemluvím o tom, že pro miminko jsem si přinesla tak akorát to v čem jsem si ho vezla domu. Jinak plínky, oblečení, koupací potřeby, vše tady bylo.
Nejvíce vděku cítím ke svému manželovi, který celou tu dobu stál při mně a byl mi stále při ruce. A to jsem zde ani nezmínila, jak mi pomáhal první čtyři měsíce a pomáhá dodnes. Ale to je na jiný deníček.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20633
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....