Porod velké Kačenky
- Porod
- tassenta
- 21.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje těhotenství bylo neohlášená událost, ale ty neohlášený jsou ty nejlepší. Deníček je o porodu mé malé velké Kačenky. Možná bych ho být vámi v těhotenství nečetla.
Zkrátím těhotenství do pár vět. V listopadu jsem se rozešla se svým přítelem a v prosinci zjistila, že jsem těhotná v 8.tt. Měla jsem rozházenou menstruaci pár měsíců, tím pádem mě zpoždění či nedostavení vůbec netrápilo. Ležela jsem na gauči a bylo mi dost špatně, jelikož jsem si třikrát pro jistotu dělala těhu test a všude byla jen čárka, přikládala jsem to nervům z nové práce a z Vánoc. Moje máma si nade mně stoupla a začala mi říkat „Kateřino!! Ty jsi těhotná! Koupím ti test.“ a odešla. Přišla za pár a já si ho udělala a ejhle //. Bydlela jsem s rodičema a jelikož moji rodiče (rodiče 4 dětí a prarodiče už 6 vnoučat) řekli, že když si miminko nechám, budou mi pomáhat ze vším všudy. Takže jsem si miminko nechala, bez přemejšlení. A jsem ráda.
Celé těhotenství bylo dost v pohodě, už ve 3 mesíci vykouklo břiško a poslední měsíc jsem se valila jak balon. Hrůza. Poslední měsíc fakt stojí za to. 
Termín porodu jsem měla 9.8.2013 a druhej 11.8. 2013. Na každý prohlídce mi od 37.tt říkali „No jo, vypadá to slibně, je možný, že do týdne porodíte.“ Od 39.tt se to zvrtlo a zase říkali, že budu přenášet.
Nastal můj TP a já šla na kontrolu a zase řekli „No jo, to asi nebude, to vypadá, že budete dlouho přenášet.“ a už mi říkali informace o vyvolání. Byla jsem zklamaná, čekala jsem, jak zažiju ten stres a ty první porodní bolesti.
Takže jsem jela v pátek večer na chatu, zkoušela jsem všechny různý urychlováky. Na chatě jsem si dala procházku se psem, u který jsem se pěkně zapotila. Začala jsem cejtit nějaký bolesti v zádech. Byla sobota 16:00. A bolesti, tvrdnutí břicha cca po 12 minutách. Dala jsem si sprchu a bolesti pořád stejný. Řekla jsem tátovi, že asi pojedem domu. Tak jsem jeli.
Doma jsem si zacvičila na míči, dala si ješte sprchu a psala jsem si kontrakce. ve 00:00 jsem je už měla bolesti po 5 minutách. Tak jsem jeli, porodnici mám od baráku autem 5 minut. Naštestí.
Přijela jsem do porodnice a jako když utne, skoro žádný bolesti. Napojili mě na monitor a skákalo to tam, bolesti se opět ozvaly po 7 minutách. Vyskočila jsem si na kozu a paní doktorka mi řekla „Hmm, to dneska ještě nebude, jste otevřená na jeden prst.“ Ale ať si nechám píchnout injekci, která mi zklidní kontrakce, ale uvolní mi porodní cesty. Šla jsem si lehnout na oddělení a píchli mi injekci. Kontrakce se teda nezmírnily, byly po 3-5 minutách. Až do rána do 5.
V 5 mi udělali monitor, ležet jsem opravdu nemohla, hrozný. Po monitoru přišla paní doktorka, která mě prohlídla a řekla „No jo, možná se dneska uvidíme na sále, jste otevřená na 2 prsty.“ A jestli chci zase injekci. Samozřejmě, že jo. Kontrakce se zmírnily a já se trošku vyspala.
Přes den to nebylo tak hrozný a večer to zase začalo. Po 10 minutách! Super. Už jsem chtěla rodit, byla jsem opravdu otrávená. V noci jsem nespala vůbec, usínala jsem vsedě mezi každou kontrakci. Moje břicho bylo jako kámen na jiným břiše. Fakt nepříjemný. Ráno v 5 mi udělali zase monitor, bolesti po 5 minutách. Monitor mi dělali hodinu a půl, nezdálo se jim srdíčko malý. Monitor mi dělali ještě jednou a já byla už opravdu vzteklá.
Přišla paní doktorka, jiná, podle mě zkušenější. A řekla „No jo, musíme to rozject“. Bylo 7:30, praskli mi vodu a udělali ten hmat na otevření. No bylo to dost nepříjemný, ale nic oproti tomu, co potom nastalo. Sestřička mi říkala. že mě bude kontolovat za hodinu a za dvě, ať zatím chodím do sprchy. Kontrakce jsem měla po 4 minutách. Ve sprše to bylo o trošku lepší, ale myslela jsem si v tu chvíli, že rozmlátím hlavou dlaždičky anebo skočím z okna.
Ve 12 hodin mi konečně řekli, ať jdu na sál, že jsem otevřená na 6. Super!!
Tak jsem napsala mámě (jelikož bejvalej se k malý nehlásil a radši „utekl“), aby přišla k porodu. Udělali mi klystýr, chodila jsem do sprchy a jak všechny rodičky znáte, kontrakce se po klystýru zhoršily. Nevěděla jsem, co mám dělat. Bylo to hrozný, kontrakce bolely i mezi kontrakcema. Nebo já nevím, prostě to bolelo pořád a všechno.
Přišla jsem na sál v 1 hodinu, píchli mi injekci na rozjetí. Dali mi kanylu, napojili mě na monitor a já ležela na boku. Moje mamka mě celou dobu držela za ruku. Kontrakce byly snad každou vteřinu a já vyčerpaná(VŠECHNO TO VIDÍM VELMI MATNĚ) jsem prej omdlívala mezi každou kontrakci.
Najednou jsem začala citít pocit na tlačení a vlastně jsem snad i tlačila, jinak to prostě nešlo. A říkám mámě: „Mami, musím tlačit, zavolej sestru!!!“ Přišla sestra a koukla na mě a řekla „Rodíme!“ Přišla paní doktorka a moje mama začala brečet!
Dala jsem si nohy na kozu, zase mě prohlidli a řekli „No tak jdeme na to, při kontrakci tlačte.“ Ale mně přišlo, že najednou nemám žádný bolesti. No tlačila jsem, nic. Sestřička mi hopsa na břicho, nic. Najednou doktorka začala, ať mi dají kyslík, že to jinak nezvládneme! Moje máma mi držela kyslíkovou masku mezi kontrakcema a tlačila mi bradu k prsům. Tlačila jsem ze všech sil a prostě to nešlo! Sestra pořád hopsala na břiše a pořád nic, až řekla doktorce, že to musí střihnout. Střihla mě, žádná bolest, nic. A tlačila jsem asi ještě 5× a cejtila jsem, jak leze hlavička. Nebolelo to. A najednou plif - a malá byla velku, celá fialová, chudák od krve. A odnesli mi jí.
Malá se narodila 12.8.2012 v 15:07 s 4470g a 54 cm. Pěknej cvalda.
Najednou žádná bolest, máma mě hladila po čele a já na ni křičela, ať jde za malou Kačenkou, ať mi jí nevymění a ať koukne, jaký má to skóre. Doktorka mi zatím mačkala břicho, abych vypudila placentu, a začala mě šít. Šila mě asi hodinu a půl. To šití nebylo tak hrozný.
Ale musím říct, že většinu věci jsem se dozveděla až potom. Že tam byla parta mediků a všichni koukali, jak jsem otevřená. To, že tam byli dva doktoři, to taky nevím. To s tím kyslíkem si nepamatuju. Že jsem rodila a tlačila od 13:15 do 15:07 bych vůbec neřekla. Přišlo mi to, že jsem zatlačila 5×. Natrhala jsem se tak, že jsem měla přes 50 vnitřních stehu, plastiku celýho spodku. A nástřih venku byl na tři stehy.
Když mi malou přinesli, byla chudinka celá oteklá, hlavičku měla potlučenou, ale byla hladová už od začátku. 
I když to byl naprosto příšerný porod, a už bych asi rodit nešla, tak to za to všechno stálo. Dva dny v bolestech, ale celej život s mojí malou princeznou.
Moje mamka byla moje velká opora, i když mi potom řekla, že to byl nejhorší zážitek vidět svojí dceru v bolestech, ale i taky ten nejhezčí. A ještě týden potom mě bolely zuby z toho, jak jsem tlačila. Konečně vím, na co se chodí v těhu na prohlídku od zubaře. Aby vám zuby při porodu vydržely.
Omlouvám se za hrubky nebo že je to dost zmatený, ale píši mezi spaním malý Kačenky.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1637
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20619
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Porod teda nezávidím, mi stačil ten můj. 
To jaksi nemuze to ditko dat, proto ten kyslik a vsechno okolo.
. Tvrdili mi, ze mala bude mit neco pres dve kila…mela skoro 4! Ale ta bolest se rychle zapomene. I kdyz ja byla teda znicena po porodu tri mesice.
tak hodně štěstí do budoucna!!
, ale mě nakonec vzali na císaře po cca 8 hodinách, když viděli, že by to normální cestou nešlo. Držte se 
