Jak jsem rodila v porodnici Podolí
- Porod
- DennJ
- 13.02.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vzhledem k tomu, že nejsem žádná celebrita nemohla jsem si dovolit tolik chválený luxus a péči, která se dostává asi jen movitým lidem ....
Ráda bych se s Vámi podělila o zážitek z porodu v porodnici V Podolí v Praze…
Všechno to začalo 10. září v podvečer, měli jsme jít z manželem naposledy před narozením našeho provorozeného synka do divadla, ale těsně před odchodem mi odešla hlenové zátka (termín porodu 6.10.2009) a já celá vylekáná a nervozní z toho co asi přijde, raději zůstala doma! Od té doby se nedělo nic, jen druhý den jsem už trochu krvácela a tak jsem raději zavolala do porodnice a ptala se co mám dělat, ochotná sestřička mi po telefonu sdělila, že se zřejmě už otevírám, ale že bohužel mají plné porodní sály, další rodičky pro ten večer nepřijímají (podotýkám, že registrace k porodu už probíhala ve 13.TT), a jestli nemám kontrakce, ať jsem doma a nikam nejezdím
Tak jsem čekala dál…
Do nedělě 13. září byl klid, až v neděli ráno ze mě tekla troška vody, stále jsem měla vlhké kalotky a tak jsme nelenili a raději jsme vyjeli po obědě směr Podolí, při vstupním vyšetření mi byl udělám UTZ, otestována vložka na plodovou vodu, únik plodové vody se neprokázal, ale za to můj krevní tlak byl tak vysoký, že mě museli okamžitě hospitalizovat na rizikovém oddělením se sdělením, že to vypadá na počínající preeklampsii a že se porod budeme muset trochu urychlit! V tu chvíli jsem se panu doktorovi rozbrečela v ordinaci, strašně jsem se o toho našeho malého bála, nevěděla jsem co mě čeká … ![]()
Na rizikovém oddělení jsem prodělala měření ozev snad 50 x , skoro pořád jsem byla připojená na monitoru, abychom měli jistotu, že se mimču daří dobře, ale malý pořád spinkal a spinkal a tak sestřičky neustále lomcovali s mým bříškem, aby malého aspoň trochu probudili, spal jako špalek … mimochodem to mu zůstalo do dneška ![]()
V noci mi dali kapačky, následovali slabší křížové bolesti, při ranní kontrole jsem byla už otevřená na 1 cm a tak mi byla zavedena tableta pro rozběhnutí porodu, opět následovalo jen čekání na to se bude dít. Chudák manžel mi každou chvilku volal jestli už má vyrazit, jestli budeme rodit ???
Se mnou se po té tabletě vůbec nic nedělo a tak to trvalo až do půl čtvrté odpoledne, když se manžel zjevil mezi dvěřmi a mě začaly kontrakce rovnou po 5 minutách - domníváme se, že si náš Vašík na taťku počkal
Opět následovaly monitory ozev, měření tlaku a atd. V 18.00 jsme měla kontrakce už po 3 minutách a otevřená jsem byla na 3 cm, tak mi pí . doktorka sdělila, že si mám jít na pokoj sbalit věci, dát si ještě sprchu na sklidnění bolestí a že se přesuneme na sál. Vše jsem poctivě splnila a za 15 minut jsem sbalená čekala před vyšetřovnou, jaké ale bylo moje překvapení, když mi sestra sdělila, že jsou všechny sály s 8 plné a že musím počkat !!!!
To jsem opravdu nečekala (celou dobu jsem doufala, že když už jsem v porodnici hospitalizovaná, tak mám jistotu, že u nich také odrodím), kontrakce po 1 minutách, seděla jsem s manželem na malé sedačce na chodbě, zpocená, rozbolavěná, neměla jsem žádnou možnost, jak si od bolesti ulevit, o míči, žíněnce a teplé sprše na porodním sále jsem si mohla nechat jen zdát. Nejhorší bylo, že kolem mě procházeli stále lidi, byla jsem tam jak ve výloze, já oblečená jen do noční košile a županu, opravdu jsem si to všechno představovala úplně jinak ![]()
Po hodině a půl mi sestra řekla, že už můžeme jít na volný sál, to čekání bylo opravdu nekonečné, skoro jsem na ten sál ani nedošla, bolesti byly opravdu už silné !! Ujala se nás sympatická porodní asistentka Petra, po vyšetření se zjistilo, že jsem otevřená už na 9 prstů a že už prakticky rodíme, takže jen tak, tak se stačil dát klistýr, menší sprcha a šlo se na věc
Byla mi protřžená plodová voda a já začala tlačit … Byla to fakt makačka, manžel byl moc statečný, celou dobu mě držel za ruku a mluvil na mě, po chvilce tlačení bohužel nastaly komplikace, padaly ozvy a malý pořád nechtěl jít ven, za chviličku bylo na sále snad 6 lidí, porodu se musel ujmout doktor, pohrozil mi, že pro nepostupující porod malý bude asi muset jít kleštěmi, ale to jsem nechtěla a tak jsem řekla, že zkusím ještě pořádně zatlačit, přišla další kontrakce a v ten okamžik mi dvě sestry skočili na břicho a vší silou jsme všichni tlačili, v ten okamžik se manželovi udělalo špatně a tak další sestřička běhala ještě okolo něho, v tu chvíli opravdu vtipná situace, ale já jsem při tom tlačení přestávala mít vzduch a začala jsem mít černo před očima, fakt šílené, ale povedlo se… Pro malého doktor šáhl, měl chudáček 2 x obtočenou pupeční šnůru kolem krčku, proto nešel ven ![]()
S manželem jsme čekali na ten slastný pláč, ale přicházelo jen ufňukávání … báli jsme se, že není něco v pořádku, ale byli jsme ujištěni, že je v pořádku, po umytí, zvážení, změření mi byl dán na pár minutek na pochování a pak ho raději převezli ja JIP na monitorávní. Vašík vážil 2 650 g a měřil 46 cm a narodil se tedy 14. září 2009 ve 20.51 hod. Byl krásný, voňavoučký, vůbec nebyl fialový, otlačený, byl prostě náš
Následovalo šití, při 50 stehu prý paní doktorka přestala počítat, natřežená jsem byla až u konečníku
Dopřáli nám 2 hodiny na odpočinek a pak jsme se krátce před půlnocí přesunuli na oddělení šestinedělí, kam jsem došla už po svých!
Po ubytování jsme s manželem pádili na oddělení JIPu, abychom si ten náš uzlíček štěstí pořádně prohlédli, ač bylo už hodně po půlnoci, ochotné sestřičky nás bez problémů pustili do vnitř
Vašík tam sladce spinkal v inkubátoru, všechno prý už bylo v pořádku a tak jsem si mužem mohli oddychnout, že to nakonec všechno dobře dopadlo. V noci se mi opravdu krásně usínalo, vysílená, rozbolavěná ale šťasná,že to máme všichni za sebou, protože nebýt vyvolávaného porodu, bůhví jak by to dopadlo, kdybych rodila až v termínu !! Co se týče odd. šestinedělí, tak nic moc, režim i prostředí jak za komunismu, jídlo studené, toalety a sprchy na chodbě, čistota nebyla zrovna nejlepší, koš přetékal použitými vložkami, sprcha neodtékala, maminek bylo hodně, sester málo a tak nebylo na nějaké dlouhosáhlé vysvětlování čas. První koupání jsme absolvovali zrovna v době návštěv, na pokoj stále někdo chodil, takže si během dne trochu odpočinout byl opravdu nadlidský výkon. Malého jsem si užívala jen asi dva dny, chuděrka dostal novorozeneckou žloutenku, musel jít na 2 dny na svícení pod modré světlo, to už jsem zase brečela, tlak mi opět lítal, pořád do mě cpali nějaké prášky, hrozili že tu budu muset zůstat, že mě v takovém stavu nepustí, ale komu by nelítal tlak, když své milované dítě nemá stále u sebe, vidíte ho jen jednou za 3 hodiny a to jen na dobu nezbytnou pro nakojení.
Těch 6 dní, které jsem v Podolí strávila byly opravdu náročné, na odchod domů jsem se těšila jak malé dítě, díky bohu v neděli nám bylo oznámeno, že už jsme oba v pořádku a že si pro nás novopočený tatínek může přijet, sbaleno jsem měla v rekordním čase a netrpělivě vyčkávala manžela. Z porodnice jsem utíkala až se mi za patami přášilo …
Péče,luxus a chvála tolikrát zmiňovaná v mediích se nejspíš dostává jen těn celebritám, které si to mohou finančně dovolit, ale přesto mé dík patří panu doktorovi, který Vašíka i přes problémy v pořádku odrodil… Kromě krásné syna jsem si z Podolí také odnesla zlomenou kostrč, což mi způsobily sestry, které mi silou pomáhaly tlačit na bříško!! ![]()
Dneska je to přesně 5 měsíců co se Vašík narodil, nyní máme 7 kg, 67 cm, stále plně kojíme, Vašík je neskutečně klidné miminko, ani nevíme co doma máme … ![]()
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4637
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 3340
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 1850
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 4708
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1513
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1925
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 2105
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1861
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 6075
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 437
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.