Poslíčci?!
- Porod
- Katy2013
- 23.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak probíhal porod našeho miláčka? Jako každá nastávající maminka jsem velkou část těhotenství uvažovala nad porodem. Kdy to přijde? Praskne mi první plodová voda? Poznám kontrakce? Budu rodit normálně? Když už jsem byla na mateřské, tak jsem si četla deníčky na eMiminu a doufala, že jeden z těch v pohodě vypadajících porodů bude taky můj.
Ten den jsem večer cítila takové zvláštní bolesti. Jako by menstruace. Bylo ani ne 14 dnů do termínu porodu. Příteli jsem nic neříkala, třeba plaším zbytečně a ono to přejde. Začala jsem si četnost bolestí sledovat. Pravidelnost nebyla nic moc. Kolem třetí ráno už byly bolesti co 5-7 minut. Vzbudila jsem přítele. Dali jsme těm bolestem ještě hodinku a pak jsme se rozhodli, že pojedeme do porodnice. Doktorka na příjmu se na mě podívala a řekla, že to jsou poslíčci (bolel mě jen podbříšek) a že stejně už neusnu, a tak si mě tu nechají na pozorování, jestli chci. Odhadovaná váha našeho miminka byla 3,6 kg. Rozhodla jsem se, že zůstanu. Přítele jsem poslala domů.
V porodnici rozhodli, že mi píchnou Buscopan a buď se porod rozjede a nebo ne. Bolesti (poslíčci) ustály a já se mohla konečně trochu prospat. Jenže bolesti ustály jen na asi 4 hodiny a pak tu byly zase. A asi proto mi Buscopan píchli večer ještě jednou. Bolesti se začaly stupňovat. Pořád mě bolel, ale jen podbřišek. Nevím jak, ale podařilo se mi tu noc v nemocnici i občas usnout. Když jsem nespala, tak jsem se nahřívala ve sprše.
Už do bylo 24 hodin, co jsem byla v porodnici a bolesti byly docela slušné. Šla jsem za sestřičkou, že už to fakt bolí fest a že si nemyslím, že to jsou jen poslíčci. Setra mi řekla, ať vydržím ještě hodinu a půl, že se na mně pak přijde podívat doktorka. Vydržela jsem. „Vypadá to, že budete rodit.“ Tohle jsem slyšela fakt ráda.
S potížemi a v bolestech jsem v doprovodu sestry došla na porodní sál. Ptala jsem se, kdy mám zavolat tatínka. „Až budete po klystýru.“ Nahřívala jsem se ve sprše. Pak přišel klystýr. Vůbec to nebylo nijak nepříjemné. Můj přítel přijel, když jsem byla otevřená na 3 cm. Strašně ráda jsem ho tam viděla. Ještě jsem chvíli byla ve sprše na balonu a pak už jsem se z porodního lůžka nehla. Pořád jsem prodýchávala bolesti a pořád monitorovali malého. Bolesti sílily. Už jsem byla více otevřená, a tak jsem se dle pokynů otočila na bok a dýchala mašinkou na boku. Tyhle bolesti byly nejhorší.
„Můžete zkusit tlačit“ zaslechla jsem KONEČNĚ. Zatlačila jsem podle rad porodní asistentky asi 3× a pak zase na bok a dýchat mašinkou. „ Zkusíme zase tlačit.“ a zase asi tři pokusy a zase nic. Tak jsem šla zase na bok. Tohle se opakovalo asi 4×. V ten poslední pokus tam bylo najednou hromada personálu. Asi už to bude, říkala jsem si. Někdy během toho mě nastřihli, trošku to štíplo, nic strašného.
Když mi řekli, že je vidět hlavička, tak jsem se lekla, aby se v těch cestách malému něco nestalo. Pořádně jsem zatlačila a malý byl venku. Obrovská úleva. Tak velkou úlevu jsem nikdy v životě necítila. Ani jsem neměla tak velkou radost z toho, že je malý v pořádku, jak z toho, že je to za mnou. 
Přítel přestřihl pupeční šnůru. Malého otřeli, zabalili a dali mi ho prsu. Šikulka se hned přisál – strašně zvláštní pocit. Náš miláček vážil 4,3 kg a měl 55 cm – dlouhán náš. Co se týče posledního předporodního odhadu váhy 3,6 kg, tak to moc nesedělo.
Teď už jsme byli rodina. Já, můj přítel a naše miminko. Strašně jsem se těšila na to, až novopečeného tatínka poprvé uvidím s naším synem - a bylo to konečně tady.
Personál v porodnici byl fakt výborný. Fakt mi psychicky pomáhaly a byly to fakt odbornice. Všechny porodní asistentky, sestry a doktorka byly příjemné. Vůbec jsem například necítila, kdy mi povolily plodovou vodu. Necítila jsem ani vodu ani žádnou bolest. Jsem ráda, že můj porod byl hladký a přeji to i dalším maminkám a miminkům. Mě porod určitě neodradil od toho pořídit si dalšího potomka.
Přečtěte si také
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 33
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 42
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 86
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2542
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1242
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 2711
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 6832
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 2777
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 4315
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 2115
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
