Poslíčci?!
- Porod
- Katy2013
- 23.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak probíhal porod našeho miláčka? Jako každá nastávající maminka jsem velkou část těhotenství uvažovala nad porodem. Kdy to přijde? Praskne mi první plodová voda? Poznám kontrakce? Budu rodit normálně? Když už jsem byla na mateřské, tak jsem si četla deníčky na eMiminu a doufala, že jeden z těch v pohodě vypadajících porodů bude taky můj.
Ten den jsem večer cítila takové zvláštní bolesti. Jako by menstruace. Bylo ani ne 14 dnů do termínu porodu. Příteli jsem nic neříkala, třeba plaším zbytečně a ono to přejde. Začala jsem si četnost bolestí sledovat. Pravidelnost nebyla nic moc. Kolem třetí ráno už byly bolesti co 5-7 minut. Vzbudila jsem přítele. Dali jsme těm bolestem ještě hodinku a pak jsme se rozhodli, že pojedeme do porodnice. Doktorka na příjmu se na mě podívala a řekla, že to jsou poslíčci (bolel mě jen podbříšek) a že stejně už neusnu, a tak si mě tu nechají na pozorování, jestli chci. Odhadovaná váha našeho miminka byla 3,6 kg. Rozhodla jsem se, že zůstanu. Přítele jsem poslala domů.
V porodnici rozhodli, že mi píchnou Buscopan a buď se porod rozjede a nebo ne. Bolesti (poslíčci) ustály a já se mohla konečně trochu prospat. Jenže bolesti ustály jen na asi 4 hodiny a pak tu byly zase. A asi proto mi Buscopan píchli večer ještě jednou. Bolesti se začaly stupňovat. Pořád mě bolel, ale jen podbřišek. Nevím jak, ale podařilo se mi tu noc v nemocnici i občas usnout. Když jsem nespala, tak jsem se nahřívala ve sprše.
Už do bylo 24 hodin, co jsem byla v porodnici a bolesti byly docela slušné. Šla jsem za sestřičkou, že už to fakt bolí fest a že si nemyslím, že to jsou jen poslíčci. Setra mi řekla, ať vydržím ještě hodinu a půl, že se na mně pak přijde podívat doktorka. Vydržela jsem. „Vypadá to, že budete rodit.“ Tohle jsem slyšela fakt ráda.
S potížemi a v bolestech jsem v doprovodu sestry došla na porodní sál. Ptala jsem se, kdy mám zavolat tatínka. „Až budete po klystýru.“ Nahřívala jsem se ve sprše. Pak přišel klystýr. Vůbec to nebylo nijak nepříjemné. Můj přítel přijel, když jsem byla otevřená na 3 cm. Strašně ráda jsem ho tam viděla. Ještě jsem chvíli byla ve sprše na balonu a pak už jsem se z porodního lůžka nehla. Pořád jsem prodýchávala bolesti a pořád monitorovali malého. Bolesti sílily. Už jsem byla více otevřená, a tak jsem se dle pokynů otočila na bok a dýchala mašinkou na boku. Tyhle bolesti byly nejhorší.
„Můžete zkusit tlačit“ zaslechla jsem KONEČNĚ. Zatlačila jsem podle rad porodní asistentky asi 3× a pak zase na bok a dýchat mašinkou. „ Zkusíme zase tlačit.“ a zase asi tři pokusy a zase nic. Tak jsem šla zase na bok. Tohle se opakovalo asi 4×. V ten poslední pokus tam bylo najednou hromada personálu. Asi už to bude, říkala jsem si. Někdy během toho mě nastřihli, trošku to štíplo, nic strašného.
Když mi řekli, že je vidět hlavička, tak jsem se lekla, aby se v těch cestách malému něco nestalo. Pořádně jsem zatlačila a malý byl venku. Obrovská úleva. Tak velkou úlevu jsem nikdy v životě necítila. Ani jsem neměla tak velkou radost z toho, že je malý v pořádku, jak z toho, že je to za mnou.
Přítel přestřihl pupeční šnůru. Malého otřeli, zabalili a dali mi ho prsu. Šikulka se hned přisál – strašně zvláštní pocit.
Náš miláček vážil 4,3 kg a měl 55 cm – dlouhán náš.
Co se týče posledního předporodního odhadu váhy 3,6 kg, tak to moc nesedělo.
Teď už jsme byli rodina. Já, můj přítel a naše miminko. Strašně jsem se těšila na to, až novopečeného tatínka poprvé uvidím s naším synem - a bylo to konečně tady.
Personál v porodnici byl fakt výborný. Fakt mi psychicky pomáhaly a byly to fakt odbornice. Všechny porodní asistentky, sestry a doktorka byly příjemné. Vůbec jsem například necítila, kdy mi povolily plodovou vodu. Necítila jsem ani vodu ani žádnou bolest. Jsem ráda, že můj porod byl hladký a přeji to i dalším maminkám a miminkům. Mě porod určitě neodradil od toho pořídit si dalšího potomka. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1336
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 777
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1360
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 571
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 345
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19459
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2548
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2791
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2514
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1685
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....