Povede se nám to?
- Snažení
- mishka123
- 03.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dlouho jsem přemýšlela, zda napsat svůj první snažilkovský deníček na tomto serveru. A dnes mě tak napadlo, že se potřebuji z mých pocitů vypsat.
Jak to vše začalo? Před skoro 3 roky jsme se rozhodli s manželem, že se začneme snažit o naše miminko. Ale nebylo to jednoduché z předchozích vztahů, bylo téměř jasné, že u manžela to nepůjde. Ale já jsem to nechtěla jen tak vzdát, a tak jsme se začali snažit. Když stále po dvou letech miminko a ani // nepřicházeli, rozhodli jsme se, že to začneme řešit jinak.
Objednala jsem nás tedy do Caru. Hned na první konzultaci udělali manželovi spermiogram. Když manžel začal říkat, že si myslí, že je to jeho chyba, že předtím již byl na nějakých vyšetřeních a tam mu potvrdili, že miminko mít nemůže. Doktor tedy neváhal a poslal ho ihned na spermiogram a diagnóza: azoospermie.
Následovala tedy návštěva androloga. Ten nás poslal na genetické vyšetření. Ve výsledcích vyšetření bylo, že já jsem v pořádku. Ale manželovi zjistili Klienfelterův syndrom, což znamená, že má navíc jeden chromozom, tedy XXY. Po této zprávě jsem v sobě cítila takové prázdno. Moc dobře jsem si uvědomovala, co to pro nás dva znamená.
Dohodli jsme se tedy po rozhovoru s andrologem na operaci. Že to alespoň zkusíme, protože androlog nám dával naději, že by se mohlo něco vyoperovat. Plánovali jsme svatbu a 15 dní před svatbou šel manžel na operaci M/T. Nenašli ani jednu jedinou spermijku. Bylo to hrozné, když mi to manžel oznámil. Že své biologické dítě mít nemůže a že jediné, co připadá v úvahu, je dárcovská spermie.
Rozhodli jsme se, že si od toho všeho dáme oddych. Svatba utekla… A já nás objednala opět do Caru. Rozhodli jsme se, že tedy zkusíme IUI s dárcovskou spermií. Bohužel první IUI se nepovedla a my plánujeme další. Manžel je mnohem lépe srovnaný s tím, že miminko mít nemůže, než já. Ale věřím, že my to zvládneme, jako to zvládli jiní a já mu budu moci dát miminko i když biologicky nebude jeho, ale i tak bude jeho táta se vším všudy.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1834
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1079
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1942
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 793
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 470
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21896
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2963
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2675
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1800
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Hlavní je, že pořád je řešení 
: tátouje ten kdo dítě má rád a vychovává ho, ne ten kdo „dá spermii“.
Je jedno čí to je spermie, miminko bude vaše, ty budeš máma a partner táta a budete skvělý rodiče 
Jediná šance, jak mít miminko geneticky nezatížené (a věř mi, tenhle průser - pardon za ten výraz - nepřeju ani nejhoršímu nepříteli) je IVF s PGD. Proběhly všechny konzultace a vyšetření v CARu, pak svatba a já 3 dny po svatbě místo líbánek začala se stimulací. Bylo strašně fajn poslouchat, jak ta vajíčka ve mě pěkně rostou…ze 16 folikulů dostali 9 vajíček..pořád dobrý. Ale druhý den telefonát, že se vyvinulo jen jedno embryjko…pak 3 dny čekání, mezi tím genetika a v den, kdy jsem byla připravená jet na transfer mi zavolali, že naše jedno jediné embryjko je nemocné 
. Za pár let uvidím, jak mi odchází manžel…fakt nechci totéž vidět u vlastního dítěte.
