Příběh nosítka Noiga
Povím vám příběh nosítka, které jsem pojmenovala Noiga. Trošku zvláštní název, řeknete si... Byla zima, mrzlo, až praštělo a malá Gabriela a malý Norbert se rozhodli, že se mamince narodí. Bylo to před termínem, jak už to u dvojčátek bývá, ale malinkatí človíčci se ničeho nezalekli a všechno zvládli a pyšní rodiče si je nesli domů.
Malý Norbert spinkal jako andílek, zato Gabriela měla velké problémy. Mamince se zdálo, že se v postýlce sama bojí, byla velmi neklidná a v kočárku velmi plakala. Maminka vzala šátek, do kterého Gabču uvázala, a malinká se zklidnila. Cítila maminčino teplo, srdíčko, které tluče a neměla už důvod k neklidu. Maminka měla ale plné ruce práce, vždy než uvázala šátek, tak jí malý Norbert už plakal a výprava ven byla pro něj dlouhá. Gabča by byla také radši, kdyby to šlo mamince rychleji.
Maminka, která počítala vždy každou korunu, hledala bezpečná a jednoduchá nosítka. Našla nějaká velmi drahá a také velmi levná, kterým chyběla potřebná ergonomická úprava. Jednou jsem šla do kavárny a potkaly jsme se s jednou maminkou. Slovo dalo slovo a už jsem věděla, co přesně od nosítka potřebuje a že je to velmi dobrý nápad. Vybrala si vzor, který se jí líbil, a dohodly jsme se, že jí ušiji úplně nový typ nosítka.
Daly jsme dohromady její požadavky a také moje zkušenosti s dětmi a s dlouholetým šitím nosítek pro děti i miminka a vzniklo krásné nosítko s tím nejlepším tvarem pro usazení zadečku, pro kulatá zádíčka a podepřené nožičky, ale chybělo nám jméno. Takovémuto nosítku se nemůže přece říkat jen „nosítko“. Malý Norbert se na nás smál z kočárku a malá Gabča se v novém nosítku tulila k mámě. Norbert i Gabča byli spokojení. A v té chvíli mě to napadlo – NOrbert i GAbča, Noiga!
Noiga je nosítko s příběhem, není to jenom obyčejná věc, kterou koupíte na každém kroku. Noigu mi pomohl vymyslet sám život. A život píše přece ty nejkrásnější příběhy.
Přeji Vám krásné pronošené dny!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20632
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2595
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....