Před rokem se brácha zabil v autě. A naši mi vyčítají, že se to stalo kvůli mně
- Ostatní
- Anonymní
- 12.01.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Před pár dny to byl rok, co jsem přišla o staršího bráchu. Přijde mi, jako by to bylo včera, kdy mi naši zavolali, že Jáchym je mrtvý. Byl to obrovský šok, který jsem vstřebávala dlouho. Naši ho měli vždycky radši než mě. Hlavně táta se tím nikdy netajil. Já byla jen „malá holka“. A nejhorší na tom všem je, že si myslí, že je to moje vina.
Sama nevím, jestli mě teď víc tíží to, že umřel, nebo to, co se stalo předtím. Brácha měl dluhy, potřeboval peníze. Naši mu už napůjčovali, co se dalo. Jenže už neměli co dalšího půjčovat, a tak přišel za mnou. Kdybych věděla, že je to jen dočasná půjčka, neváhala bych. Jenže on si půjčoval a nevracel. A pokud ano, tak s velkým zpožděním. Raději pak na několik měsíců „zmizel“ a dělal mrtvého brouka.
Já měla zrovna naspořeno, navíc mi zůstaly ještě nějaké peníze po babičce (které mimochodem dostal také). Zrovna jsme rekonstruovali byt a nemohla jsem si dovolit dávat nenávratné půjčky. Brácha dlužil, kde se dalo, navíc mu hrozila exekuce kvůli neplacení alimentů. Když jsem ho viděla naposledy, pohádali jsme se. Řval na mě, že jsem sobecká mrcha, která ho vždycky nechá na holičkách. A já mu zase vyčítala, že si neumí zařídit život, má tři děti, ale nemá na to, aby platil alimenty. Každou korunu, kterou viděl, utratil za cigarety nebo v hospodě.
Tenkrát jsem mu řekla, že už ho nechci vidět. A že mu peníze půjčit nemůžu. Už nevím, co tehdy sykl, než odešel a praštil dveřmi tak, že to museli slyšet v celém paneláku.
A pak jsem viděla z okna, jak nasedl do auta, zapálil si cigaretu a zmizel. A právě tehdy se zabil. Prý měl i nějaké promile v krvi, mrzlo, silnice byla kluzká a on to napálil přímo do stromu. Jediné štěstí bylo, že se nikomu jinému nic nestalo. On byl na místě mrtvý. Podle všeho mířil k jednomu kamarádovi, kterého chtěl také požádat o půjčku. A naši jsou přesvědčeni, že kdybych mu ty peníze dala, dnes by ještě žil. A možná mají pravdu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1309
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 769
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1342
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 563
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 340
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19384
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2543
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2783
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2505
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1681
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Kdyby, kdyby.. Nejste povinna a nic si nevyčítejte, byla to jeho volba, že sedl za volant opilý. Rodiče asi ztráta bolí, to je logické, ale Vy za to rozhodně nemůžete.