Předčasný porod naší Vanesky

Vaneska se narodila v den, kdy to nikdo nečekal, s mírami miminka narozeného v termínu. Asi už věděla, že se jí nemůžu dočkat. Pamatuji si na ten den večer sněžilo a sestřička mi říkala, že možná přišla dřív, protože byl velký teplotní skok. :D Ať je to jak chce, byl to nejhezčí den mého života...

6ty mesic 6ty mesic
6ty mesic
konecne spolu, hodina po porodu
S tatinkem
SAM_0918.JPG

Dve hodiny po porodu

SAM_0965.JPG
7 dni

prvni jizda autem, konecne domu

s tatinkem

spatky v nemocnici, u prvni navstevy pediatra...

  • 2
15 mesicu

2.4.2012 mě ve 4 ráno probudila zvláštní bolest v podbřišku. Bylo to už 3. ráno. Pořád mi tu něco nehrálo, protože jsem byla jen 36+2. Bolesti byly nepravidelný, ale pěkně zesilovaly. Přesunula jsem se do obýváku, abych nebudila manžela. Ten nic netušil. Já vytáhla notýsek a začala zapisovat - 12 minut, 4 minuty, 5 minut, 3 minuty, 4 minuty… Bolest se nedala vydržet, tak po šesté jsem vzbudila manžela, že dnes do práce nepůjde, že si uděláme výlet do Motola. Byla jsem si jistá, že to jsou poslíčky, že porod určitě bolí víc…

Naštěstí tašku už jsem měla asi týden sbalenou, tak jsem ji jen tak pro jistotu vzala. Dala jsem si sprchu. Manžel byl tak nervózní, že měl průjem, tak já ještě zapnula net a na Skype napsala do mého profilu pro rodinu „Asi rodím“.

Vyrazili jsme nějak před 8. Bydleli jsme na opačný straně města, takže jsem měla vyhlídkovou jízdu Prahou s kontrakcemi. Chvíli jsem se kroutila bolesti a držela se kliky od dveří způsobem, že se divím, že mi nezůstala v ruce, a chvíli se smála se slazami v očích (od štěstí, splašený hormony). Říkala jsem, že to nic není, že to jen tak vypadá. A chudák chlap na mě koukal jako na blázna.

Do porodnice jsme dorazili asi za hodinu. Paní doktorka mě prohlédla a nikdy nezapomenu na její hlas, který říká: „Vždyť vy krásné rodíte…“ Já začala brečet štěstím, vše to bylo takový nečekaný, ale ani na okamžik mě nenapadlo, že to je brzy a můžou nastat nějaké potíže. Natočili mi monitor a dali papíry na vyplnění. Ty vyplnil manžel, já to už nějak nezvládala, asi bych rozdrtila propisky v ruce. :D

Byla to šílená bolest, ale přes ty pauzy jsem nabrala sílu. Hopsání na balónu mi neulevilo, sprcha taky ne. Volala mi máma, že byla na Skypu a jak je mi. Hovor jsem ukončila a chytla se postele, abych přetrpěla další kontrakcí. Přišla nějaká osoba (asi sestřička) a řekla, že to jde nějak rychle, že už mám jít raději na sál.

Pořád jsem pila vodu, měla jsem úplně vysušené rty z toho prodýchávání kontrakcí. Vše mi vysvětlili a názorně předvedli, ještě jak mi točily monitor, a hodně mi tím pomohli. Ta moje plodovka ne a ne prasknout. Zrovna když se na to chystali, tak mi konečně praskla sama. To už jsem měla asi epidural v sobě (už si to přesně nepamatuji). Já ho původně nechtěla, ale pak jsem řekla že to už přestává být legrace, že bych o něj měla zájem. Slyšela jsem příběhy, že v Motole ho nechtějí píchat, vymlouvají se, že je brzy a pak že je pozdě. Já s tím teda problém neměla, všichni byli moc milý a ochotný…

Bylo kolem jedenácté a já cítila šílený tlak a chtěla už tlačit, řekli, že ještě ne a najednou nikde nikdo. Začala jsem panikařit. Jakto že už se to chýlí ke konci a oni mě tu takhle nechali samotnou? A hlavně to se řekne netlačit, když mám pocit, že mi z **** leze kamión. Tak jsem zakřičela, že to nevydržím a hned byl plný sál. Nějak to nešlo a nešlo, já si řekla, že to je můj konec. Pak jsem něco ucítila a zeptala se, jestli to už je hlavička venku, a řekli, že jo, hlavičku už malinko vid2t. Já za4ala panikařit ještě víc a jedna milá sestřička mě chytla pevně za ruku a řekla, že čím víc budu spolupracovat, t9m rychleji bude po všem.

Já si uvědomila, že místo tlačen9 se spíš odtlačím od doktorky, tak jsem opravdu dělala, co mi říkali, i když to šííííleně bolelo. Na 2 zatlačení už byla holčička venku. Já na chvíli zavřela oči a pocítila hroznou úlevu, ani si nepamatuji pláč. Pak mi jen ukázali umyté miminko, na které jsem si ani nedosáhla sáhnout, strčili do ruky papírek, řekli, že můžu volat rodině. Prý kdyby se narodila v termínu, hned by mi ji dali. :( Takže jsem přišla o tu nejkrásnější chvilku, první intimní momenty a pokus o přisání s mojí Vaneskou.

Zas jsem tam zůstala sama, bylo 11:50 a já napsala sestře a mámě info z papírku - Vaneska, 3100 g, 48 cm. Pak mi řekli, že zrovna dorazil manžel a je s malou, ale já musím ještě hodinu zůstat na pozorování. Pak přišel za mnou hned na pokoj a pomohl mi nějak dojít za naším malým pokladem a pokusit se kojit (po 2 týdenním trápení jsem se rozkojila a kojila krásných 11 měsíců).

Byl to nejkrásnější den mého života, já ho celý probrečela štěstím. Porod je hodně bolestivá záležitost (jak říká moje máma, jednou nohou v hrobě), ale stojí to za to. Rychle jsem zapomněla a pamatuji si hlavně to krásné z toho dne a brečím u fotek dodnes. :D

Nás andílek má už 16 měsíců. Je to moc šikovná holčička, hodně jí, spí celou noc a miluje děti, které stále pusinkuje. Už se těším, až jí s tatínkem pořídíme jednoho dne sourozence…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Denpry
4263
18.8.13 08:38
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
smuclik
53
18.8.13 08:53

Ahojky, moc pěkně jsi to napsala. A připomnělo mi to můj porod před pěti měsíci. Taky jsem byla 36+2 a už tři dny předtím jsem se kroutila jak žížala a jelikož jsem ležela na gyndě na udržení, tak sestry mi furt tvrdily, že jsou to jen poslíčci (asi dvacetkrát za hodinu :lol: ). A Emča se narodila se stejnýma mírama, jen o 10 g lehčí a na sobě jsem ji měla asi 10 minut…

  • načítám...
  • Zmínit
mamkyjáryk
3525
18.8.13 11:59

Hedvi to je nadherny denicek… Ať vám i nadále dělá Vaneska samou radost… :hug: :* :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
berunkab3
339
18.8.13 12:52

Krásný deníček :kytka: Náš nejmladší je narozený 36+3 a praskla mi voda taky ve 3 hodiny a na světě byl ve 12.28. I ty míry měl skoro stejný 49cm a 3150g. Ať vám malá dělá jenom samou radost.

  • načítám...
  • Zmínit
jajjina
134
18.8.13 16:17

Moc hezky napsané :)
Před rokem jsem zažila také něco podobného, syn se mi narodil v 37+1, vážil „jen“ 2450g a byl k zulíbání :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Muu_1990
1967
18.8.13 16:23

Prekrasne…uz se tesim na svuj porod :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Mondík
5135
18.8.13 22:26

Mooc gratuluji! Nase prvni holcicka se narodila v 37+6 s mirami 3130g a 50 cm :). Taky to nikdo necekal, proste mi praskla voda, 20 minut na to se samy rozjely kontrakce…

  • načítám...
  • Zmínit
Jája1986
219
19.8.13 13:43

Taky jsem rodila ve 36+2 a pohoda, od rupnutí vody doma v posteli byl Adam za dvě hodiny venku a měl 2940g a 49cm, takže v termínu by měl určo přes 4 kila, jsem ráda, že vykoukl dřív.

  • načítám...
  • Zmínit
Kiara28
4619
2.9.13 08:14

Vsem dekuji :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Porod Erika po náročném těhotenství

Nečekaně rizikové těhotenství