Předčasný porod ve 28. tt
- Porod
- Markéta34
- 27.02.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jmenuji se Markéta a jsem maminkou dvou úžasných a zdravých kluků, Štěpánka (4 roky) a Mikuláška (1,5 roku). Štěpánek se narodil v termínu a po menších komplikacích při porodu skončil v inkubátoru. Za pár hodin mi ho přinesli a vše bylo v pořádku a je doposud. I Mikulášek po porodu skončil v inkubátoru, ale ten si v něm pobyl 66 dnů, narodil se totiž o 11 týdnů dřív než měl, ale od začátku...
2. den života.
- 3
Mikulášek dnes.
Mikulášek s bráškou Sťěpánkem.
- 4
Když byly Štěpánkovi 2 roky, tak jsme se s manželem shodli, že je ten správný čas pořídit mu brášku nebo sestřičku. Otěhotněla jsem v lednu 2009, termín porodu jsem měla 3. 10. 2009 a moc jsme se těšili. První těhotenství probíhalo bez problémů, tak jsem si myslela, že to tak bude i u toho druhého. Bohužel, vše bylo špatně už od začátku, začalo to nevolnostmi, při každé kontrole v poradně jsem měla vyšší tlak, pak přišly tripple testy a ty ukázaly vysokou pravděpodobnost na rozštěp páteře, 1:13, probrečela jsem celý den a pak jsem už jen čekala na 20. tt, kdy jsem měla jet na podrobný UTZ do Hradce Králové, byly to hodně dlouhý 4 týdny.
20. 5. jsme přijeli do FNHK a tři hodiny čekali s ostatními maminkami na ultrazvuk. Štěpán (manžel) se mnou dovnitř nesměl, a tak jsem naše miminko na UTZ viděla sama. Visela jsem na rtech pana doktora a ten řekl, že je mimi v pořádku a že je to chlapeček a mně spadl kámen ze srdce. Jediné, co se mu nezdálo, že je malý vzhledem ke gestačnímu týdnu, tak nám doporučil ultrazvuk dřív než ve 30. tt. Konečně jsem si začala těhotenství užívat, ale jen na chvilku, protože jsem při každé kontrole měla hraniční tlak a nerostlo mi skoro vůbec bříško. Pomalu se do mé mysli vkrádala obava, že něco není v pořádku.
9. 7. (27. tt) jsem šla na domluvený předčasný ultrazvuk, tentokrát i s manželem a tam nám paní doktorka oznámila zdrcující zprávu, náš chlapeček je menší už asi tak o čtyři týdny, než by měl být, odhadovaná váha 500 gramů, kontrola za týden. V poradně 14. 7. zjistili, že se mi za měsíc nezvětšil fundus a hurá znovu na UTZ, tentokrát k primaři, chlapeček nepovyrostl, odhadovaná váha stále 500 gramů, špatné průtoky, telefonát do Hradce a 16. 7. tam mám nastoupit. Odcházela jsem zcela podlomená a zoufalá, co s malým bude.
16. 7. jsem přijeli na 8:00 na vyšetření UTZ, pan doktor přišel v 11:00 hod. Přede mnou tam šly dvě maminky a obě dvě vyšly s pláčem a pak jsem šla na řadu já, byla jsem tam snad hodinu, manžel čekal v čekárně. Pan doktor mi řekl, že je to špatné, chlapeček je opravdu hodně malý, má nedostatek živin a důvodem toho všeho je malá placenta. Šla jsem na příjem do porodnice, kde mi zase dělali UTZ a řekli mi, že nejdéle zítra budu rodit, protože se malému v bříšku nedaří. Přijali mě na lůžkovém a manžel kolem 14:00 hodiny odjel domů za Štěpánkem.
Dostala jsem 1. dávku kortikoidu (na dozrání plic u miminka). V 17:00 hod. mě čekaly ozvy, když se sestřička koukla na papír, jen řekla, že běží pro doktora. Ten přišel a řekl mi, že mám dvě možnosti, buď malého ihned císařský řezem porodím, s tím, že už může být postižený, případně může dojít ke komplikacím spojeným s nedonošeností nebo ho necháme v bříšku umřít a pak bych rodila mrtvé miminko. Chtěla jsem volat manželovi, ale řekl mi, že na to není čas, že tohle si musím rozhodnout sama.
Tak jsem to rozhodla. 16.7. v 18:50 se nám císařským řezem ve 28+6 tt narodil Mikulášek s porodní váhou 680 gramů, měřil 31 cm. Byl životaschopný a jeho apgar score 3,9,10. Dýchal sám za podpory CPAP. Hned druhý den jsme se za ním šli podívat. Byl opravdu malinkatý, všude samé hadičky, stříkačky, pípání a naše pocity… strach, euforie a zase strach, ani jsem si na něj poprvé nesáhla, abych mu náhodou neublížila.
Pak nás čekalo dlouhých 77 dnů, než jsme si Mikuláška odvezli domů. Jezdili jsme za ním obden 60 km a vozili mlíčko. Vše probíhalo dobře, malý pěkně přibíral, doktoři ho neustále chválili, dokonce jsem si ho mohla pochovat v peřince. Zlom nastal, když mu byly 4 týdny, dostal infekci, zjistili, že je v krvi, nasadili ihned antibiotika, která rychle zabrala a Mikulášek se z toho celkem rychle dostal, byl asi týden zaintubovaný. Pak si ještě týden pobyl na JIRP a už hurá na intermedial, kde si začal zvykat dýchat bez CPAP, což se mu podařilo a po 45 dnech od narození dýchal sám bez podpory.
A netrvalo to dlouho a už jsme za Mikym jezdili na nedonošonecké lůžkové oddělení, kde jsme si ho konečně mohli už opravdu pořádně pochovat a pomazlit. Po 66 dnech v inkubátoru dostal konečně svoji postýlku a já 23. 9. nastoupila do nemocnice k němu na room-ing a konečně jsme byli spolu. 1. 10. nastal den „D“ a přijel si pro nás manžel se Štěpánkem, Mikýska jsem oblékla do civilu a nemocnici jsme nechali s úsměvem a slzama radosti za zády. Mikuláš vážil 2480 g a měřil 42 cm.
Mikuláškův diagnostický souhrn byl: extrémně nízká porodní hmotnost, intrauterinní růstová restrikce, syndrom dechové tísně, novorozenecká žloutenka, pozdní hyponatrémie, pozdní metabolická acidosa, pozdní sepse, respirační selhání, anemie nedonošeného dítěte, krvácení do mozku 1. stupně.
Samozřejmě jsme museli hodně jezdit na různé kontroly (a ještě jezdíme), rehabilitovali jsme podle Vojty, učili jsme se trpělivosti, protože vše šlo trochu pomaleji, než jsme byli zvyklí u Štěpánka.
Bylo to pro mě dost emoční období, hodně slz strachu a i sebelítosti, ale taky radosti z každého pokroku. Dnes je Mikymu 19 měsíců, směje se na svět, běhá, zlobí bráchu, rád se tulí, rozdává radost…, nikdo by neřekl, že měl tak těžký start do života, akorát je drobnější.
Mé velké poděkování a velká úcta patří všem, kteří se o Mikuláška starali ve FN Hradec Králové. Velké díky patří mým a manželovým rodičům, naším blízkým, kamarádům a naši paní doktorce. A moje největší děkuji je Štěpánovi (manželovi), protože on byl a je moje skála, o kterou jsem se mohu vždycky opřít. Štěpánkovi, protože není většího léku na smutek, než dětské objetí a dětský smích. A nakonec i Mikuláškovi za to, že tak bojoval aby tu s námi mohl být.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1610
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 943
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20671
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2613
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2598
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Přeju mu(a samozřejmě celé rodince)spoustu zdravíčka a pohody 
