Naše premiéra

S manželem jsme se dlouho snažili otěhotnět, po měsících zoufalství konečně vyšel test. Nakonec asi tři týdny po něm (díky UZ z roku 1, 2, 3) nám tuto šťastnou novinku potvrdil i doktor. Celé dny jsem trávila brouzdáním na netu, hledáním všemožných informacích o těhotenství a porodu. Samozřejmě, že o krásném, nekomplikovaném těhotenství jsem si mohla nechat jen zdát. Každodenní zvracení až do poloviny 3. trimestru, migrény a v 3. měsíci krvácení a diagnóza: začínající potrat. Nějakou dobu jsem zůstala přilepená na lůžku ve FN v Brně. Nakonec jsme to zvládli a porod se blížil.

Ve 37. tt je mi špatně, nemůžu vstát z postele. Po čtyřech se doplazím na toaletu, kde zvracení nebere konce. Nakonec mě manžel bere do nemocnice, kde zjišťují, že mi malý díky své velikosti tlačí na ledvinu, která přestává fungovat. Následuje hospitalizace na JIPce a hromada vyšetření. Doktoři hrozí vyvoláním porodu.

37+5 tt Hamilton… nic se neděje. 37+6 tt další Hamilton, prý pokud do rána samovolně neporodím, bude se vyvolávat. Napsala jsem manželovi, že buď večer porodím, nebo budeme ráno rodit vyvolávačkou, ať se pořádně vyspí. Celý večer nic.

38+0 tt (29. 9. 2011) ráno přijde na vizitu pěkně nepříjemný doktor a hned mezi dveřmi na mě řve, že žádná vyvolávačka nebude, že na porod je ještě brzo. V tu chvíli na něj hledím jako opařená, jako kdybych si to snad vymyslela já. Celý den mi bylo pěkně zle, na náladě mi nepřidalo ani to, že manžel všechny informoval o tom, že budeme rodit a celý den mi zvonil telefon a musela jsem vysvětlovat, že je všechno jinak. Odpoledne mi přijel manžel zvednout náladu. V 18:00 jsem ho už vyhazovala, že mi není dobře.

V 18:30 divný tlak v podbřišku, dala jsem si sprchu, lehla do postele a trnula, co pěkného mi pan doktor ráno zase přijde říct. Tlak se postupně změnil v bolest, která přicházela pravidelně po pěti minutách. Přišel doktor, řekla jsem mu, jak se věci mají, on mě vyšetřil a znechuceně řekl, že se neotevírám a že to kontrakce nejsou.¨ Asi v 10:30 jsem si vyškemrala monitor, kde se potvrdily stahy po třech minutách. Ale nic se nedělo… nechali mě na JIPce.

V 0:30hod (30. 9. 2011) jsem to už bolestí nemohla vydržet, tak jsem se doplazila za sestrou, ať něco dělá, nebo se zblázním, že už je to k nesnesení (to jsem ještě nevěděla, co mě čeká). Sestra mi sbalila věci a dovedla mě na porodní sál (buňku). Dala mi anděla, prohmatala mě a řekla, že nález není žádný, že si mám dát horkou sprchu a pak na ni zazvonit. Tak se i stalo, sestřička doběhla, dala monitor, dva čípky, a že si mám dát zase sprchu.

1:30 jsem dostala klystýr, abych se prý líp otevírala. Jediné, co se stalo, bylo to, že bolesti zesílily a nic víc… honili mě jako nadmutou kozu: sprcha, prohmat, injekce, prohmat, sprcha, prohmat, oxytocin, injekce, sprcha, prohmat, další čípky = šílené bolesti.

4:00 přišel „příjemný“ pan doktor, další prohmat a prý, že jsem na 1 cm otevřená a že ty bolesti nejsou žádné kontrakce, ale poslíčci a že mě sestřička donese prášky na spaní a mám se to pokusit zaspat! To se to člověku spí, když má po dvou minutách bolesti… nespala jsem ani chvilku. Místo toho jsem z těch bolestí a strachu, jestli je malý v pořádku, začala zvracet. V 7 ráno se vystřídali doktoři. Celé dopoledne jsem byla na kapačkách, nikdo nevěděl, jestli rodím nebo ne. Monitor střídala sprcha a já jsem doufala, že se začne něco dít.

V 16:30 přišel manžel a jaký to byl pro něj šok, když ho zavedli na porodní… nezavolala jsem mu ani nenapsala ze strachu, že se rodit nebude. Když jsem mu řekla, co a jak, zavolal sestru, jestli má jít domů pro moji tašku do porodnice. Ta odběhla a za chvilku přišla i s doktorkou, která řekla, že porodit můžeme každou chvilku. Asi za hodinu následoval monitor, sprcha, další klystýr, sprcha a vyšetření. Doktorka řekla, že jsem na 2 cm a že mi sestra praskne vodu, ať už mě netrápí. Už jsem skoro nic nevnímala, až na tu bolest, bylo to jako pravidelné elektrošoky, když přišla kontrakce, nemohla jsem se hnout ani nadechnout a prodýchávat.

Přišla sestra a řekla, že až bude kontrakce, ať řeknu a při ní mi praskla vodu. Jestli jsem si myslela, že ta bolest už větší být nemůže, spletla jsem se. Pro jistotu sprcha, injekce, čípek, kapačka oxytocinu a poloha na boku, nakonec epidural. Měla jsem šílené nutkání tlačit, sestra mě vyšetřila a řekla, že mám ještě chviličku vydržet, že už to bude. Doběhla PA, zvýšila průtok oxytocinu, počkala asi 5 minut a že mám tlačit. Tlačila jsem jako o život, ale nic se nedělo, sestřička mi tlačila na břicho, aby mi pomohla.

Dvakrát jsem zatlačila a ve 22:22 byl malý na světě. Po porodu mě museli na pokoj odvézt na lehátku, nebyla jsem ani schopná držet malého, aby se napil. Musel ho přidržovat manžel. Druhý den mi bylo řečeno, že malý špatně rotoval a byl špatně natočený, takže mi správně netlačil na porodní cesty, proto jsem měla takové bolesti a neotevírala se.

Možná to působí odstrašujícím dojmem, ale já na porod strašně ráda vzpomínám a říkám si, že za malého to všechno stálo, navíc v létě se začínáme snažit o další, tentokrát snad holčičku :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Saroya
17629
9.1.12 08:35

Gratuluju k chlapečkovi. Upřímně, tohle nebyl porod, to byla hrůza, co si dovolili s tebou provádět, kvůli čemu se vyvolávalo tak brzo? Zdá se, že porodní cesty vůbec nebyly připravené, proboha, kde jsi rodila? A ten přístup…no teda to je kardinální hnus :( je mi líto, co jsi musela prožít a je skvělé, že to bereš takhle v pohodě. Věř, že jsou i lepší porody :) tak třeba s tou holčičkou…
Hodně zdraví celé rodině :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
jaja84
6792
9.1.12 11:24

no ten pristup teda des! jen kdyby rodila jeho manzelka nebo nekdo blizkej,tak by se strachy po… z toho mam nejvetsi strach,ze az jednou budu rodit tak budou neprijemny :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Staninka30
17925
9.1.12 12:17

To teda byl šílenej porod že jsi si ho vubec neužila.
Hlavní je že malí je naprosto zdraví a ty sním taky a mocinky GRATULUJI k malímu a do dalšího těhu se jen těš at ti vyjde holčička.
Jaká porodnice Brněnská tohle udělala jak se chovala kolik malí vážil a měřil při porodu.Dík. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
evcav
4433
9.1.12 18:11

gratuluju k chlapečkovi, i když doktoři si teda dali záležet :zed: :zed: :zed: . A ať se povede ta holčička :kytka: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Papája123
5
9.1.12 18:53

Nejhorší byla ta zkušenost s panem dr. ,,příjemným" :evil: jinak všechno ostatní bylo super :D :D :D .Malý se narodil 38+1tt … 3550gramů a 51cm :srdce: a porod začal spontálně,teda až na Hamiltona.Pokusili se tomu pomoct díky stavu mé ledviny.Všichni se děsili toho,že by mohla být nevratně poškozena. :think: Ale teda musím říct,že jsem se na malého tak těšila,že jsem byla ráda že už ho držím v náruči a pro ten nádherný pocit,bych si to klidně střihla znovi :hug: :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
MacinkaCZ
2899
10.1.12 09:18

To teda čumím doufám že to nebylo nikde kde budu rodit já… to bych asi nepřenesla přes svou povahu. Fakt tě obdivuju… a ať se zadaří s holčičkou :)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář