Příběh jedné mámy z Ledna 2012
- O životě
- Rikardo
- 30.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chci jen napsat můj příběh a poděkovat. Holky z Ledna 2012, mám vás moc ráda a těším se na vás, až bude vše v pořádku. Dneska jsem měla telefon s mojí bývalou láskou ze základky a vyslechla si větu typu: „A co jsi čekala, vždyť už před čtyřmi lety si říkala, že je to psychopat a že od něj musíš utéct.“ Větu tak přímou a pravdivou jsem nečekala. Možná ta mi dootevřela oči už tak poslední dobou otevřené.
Dobrý den, dneska jsem měla telefon s mojí bývalou láskou ze základky a vyslechla si větu typu: „A co jsi čekala, vždyť už před čtyřmi lety si říkala, že je to psychopat a že od něj musíš utéct.“ Větu tak přímou a pravdivou jsem moc nečekala. Možná ta mi dootevřela oči už tak poslední dobou otevřené.
Všechno začalo krásně a klasicky. Láska, stěhování… pak došlo na první hádky, první facky a první utíkání. Vždy vše skončilo omluvou a vrácením se. A tak to šlo dokola, myslím, že hodně z nás to zná. Pevně nasazené růžové brýle zabraňovaly jakémukoliv racionálnímu uvažování a rozhodnutí typu: kašlu na Tebe, i když Tě miluji, jsi hajlz a psychopat a já s tebou už nebudu! Po třech letech vztahu, a nechci nikomu křivdit, byly v něm i velmi krásné chvíle, které mě při vzpomínkách na ně vždy vrátily zpět, jsme se rozhodli mít dítě. Přítel byl striktně proti jakémukoliv plánování a dělání miminka na povel, tak jsem to musela vzít do vlastních rukou a vše udělat tak, aby byl přítel spokojený. Trvalo to půl roku a podařilo se nám počít děťátko. Jinak jsme si spolu ještě mezitím otevřeli pekárnu, kde jsem pracovala za minimální mzdu, asi aby měl partner pocit, že mě živí, a ten se mu podařilo vypěstovat i ve mně.
Postupné sundávání těch mých brýlí začalo v době, kdy jsem otěhotněla a první tři měsíce mi bylo tak strašně zle, že jsem nemohla ani vyjít z postele. Bohužel expřítel toto nerespektoval a tlačil na mě, abych se rozhodla, jestli budu normálně pracovat nebo pekárny prodá. Prodat během chvíle rok mojí usilovné práce pro mě nepředstavitelné, tak jsem se podvolila a i přes potíže chodila do práce. A tak jsem pracovala až do posledního dne, kdy mi praskla plodová voda. Mezitím se do Prahy nastěhovala moje maminka, která měla část práce převzít za mě. Nicméně mojí mámě se pracovat nechtělo a po velké hádce se den po porodu rozhodla, že u nás skončí (to je příběh asi na pět dalších deníčku). Dva dny po porodu mi můj „skvělej“ expřítel přivezl do porodnice notebook a papíry a dva dny po porodu mě nechal udělat prosincovou uzávěrku. Rodila jsem tento rok v lednu.
A od té doby se moje práce nezastavila, měsíční dítě jsem tahala po našich provozovnách, a když spalo, tak jsem dodělávala všechny resty a věci, které u miminka, když je vzhůru, dělat nemůžete. Všechno jsem dělala napůl, ptáte se: tak „proč jsi, ty káčo, neřekla dost?“ No, protože můj přítel je rozený manipulátor a dal mi takový pocit viny, že já ty pekárničky chtěla a teďka ho zruinuji tím, že to dělat nechci, že připravím rodinu o peníze a že se to při dítěti dá zvládat a všechny jeho kamarádky při dětech normálně pracují. Tak jsem klasicky zase sklopila uši a dělala to, co chtěl, abych mu dokázala, že já jsem taky tak dobrá a že všechno zvládnu.
V našich pekárnách se v tu dobu ztratilo asi 200.000Kč, nevím, kde jsou. Byla jsem obviněna, že jsem je ukradla a že jsem okradla celou rodinu a hlavně naše nevinné dítě. 200.000 Kč je asi to, co můj drahý vydělá za měsíc. Nicméně stále jsem pracovala a pracovala, starala se o dítě a domácnost. Stále mi bylo vyčítáno, že to v pekárnách nestíhám, zanedbávám je, nestarám se o byt, doma je bordel a taky že se nestarám o sebe. Přitom jsem každý den slyšela, jak jsem tlustá a jak všechny ženské po porodu hned zhubly.
Před měsícem jsme otevřeli třetí provozovnu a já jsem se nechala ukecat, že mu s tím pomůžu. Skončilo to tak, že jsem vstávala v pět ráno a chodila z práce v osm večer, k tomu mi přítel ráno nosil do pekárny malého a večer si ho vyzvedával, mezitím jsem s ním ještě stihla být chvilku doma, cvičíme Vojtu, nechtěla jsem nic zanedbat. Vše vlastně vyvrcholilo tím, že jsme se jednou ráno pohádali, když jsem byla nařknutá, že nic nedělám a že celý den sedím na eMiminu. V tu chvíli jsem do něho kopla a on spadl na stůl. Začal být hysterický, vzal mi klíče, telefony, zavřel mi naše půlroční dítě v pokojíčku a vyhazoval mě z bytu. Já jsem se s ním prala, škrábala ho do tváře, on mě držel nad postýlkou pod krkem a říkal, že malého mu nikdy nevezmu. V té chvíli jsem utekla k pevné lince a zavolala policajty, ti klasicky nic neudělali. Expřítel to nazval ranní hádkou. Já jsem si zabalila věci a odjela s malým.
Bohužel nemám s mojí mámou, která mě nechala dva dny po porodu v pracovním průseru, dobrý vztah, teď tam bydlím už třetí týden a mámě vadí dětský pláč, malý špatně usíná a pláče. Před dvěma dny mi řekla, že se musím vrátit k ex, že ona to s malým nevydrží, že je unavená a nevyspalá. Můj plán byl takový, že počkám měsíc u mamky, pak podám žádost o výživné a podle toho, kolik mi přisoudí peněz, tak se rozhodne, kde budu bydlet. Ex vydělává nadstandardně hodně peněz v práci, takže jsem počítala, že bych mohla mít i na malinký nájemní byteček a s malým tam bydlet. Kvůli tomu, že mě máma teď posílá pryč, se musím vrátit tam, odkud jsem utekla. Po té době se dá s mým ex už alespoň mluvit a vezme nás zpátky.
Proč jsem si nic nenašetřila, když jsem byla tolik v práci? No protože jsem od té doby, co mi začala chodit mateřská, nedostávala peníze za práci navíc. Všechno jsem odpracovala zadarmo. A proč vlastně píši deníček? Byla jsem ve skupině Leden2012. Jsou tam úžasné holky, které to se mnou celé prožívaly, od dělání miminka až po dnešní den. Kdyby nebylo jich, tak nikdy nedokážu odejít, i když se budu muset vracet… Strašně mi pomohly a vždy si vyslechly a odpovídaly na to, co jsem psala. Bylo toho hodně a za poslední dobu nic hezkého. Dneska jsem se rozhodla, že i holky mají malé miminka a potřebují řešit i něco jiného než jen moje trápení, a tak jsem ze skupinky odešla. Nebylo to gesto, aby mě někdo litoval nebo prosil, ať se vrátím, bylo to proto, že ony nemůžou za to, co se děje, a já jim nechci brát hezké zážitky a věci, které potřebují řešit.
Deníček píši i proto, abych jim poděkovala, řekla jim, že já mám všechny moc ráda a že až budu zase šťastná a veselá, tak se vrátím a budu s nimi sdílet všechny radosti dětiček. Snad to bude brzo a já zase pocítím ten příjemný hřejivý pocit u bříška, to štěstí, které mi uteklo pod rukama. A slibuji, že udělám všechno pro sebe a pro malého Ríšu, abychom byli zase šťastní.
Děkuji!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1598
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1636
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20615
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Tehdy jsi měla pocit, že vám tam hrozí nebezpečí, když jsi jim volala, to byl teda jako omyl, nebo jsi si z nějakýho důvodu jistá že muž se změnil?
Nemůžeš být na to sama, už tak toho je až dost.. Musíš za Vás konečně pořádně zabojovat a my tě v tom CHCEME VŠECHNY PODPOŘIT!!!
tak nedělej Zagorku a koukej se vrátit 
Ty mas nazory jako pr.ase opravdu.
proč jsi mu pomáhala se třetím provozem když jsi toho měla až do prd.le?
chudák malej a chudák ty