Příběh jednoho zrození

Naše cesta za mimi začala před dvěma lety. Po roce snažení jsme stáli před nemilosrdným verdiktem - manžel má málo spermií, a proto normální početí není možné. Po dvou neúspěšných IUI jsme nakonec v září 2004 zkusili IVF - ICSI. Čím jsme si v té době prošli, nemusím asi ani moc rozepisovat, zná to určitě každá snažilka. Po nekonečných dvou týdnech po IVF jsem si udělala gravi test a od té doby se změnil celý můj život - test byl pozitivní! Zázrak Heuréka!!!
Celé těhotenství jsem prožila v báječné pohodě, pracovala jsem z domu, takže jsem měla spoustu času vychutnávat si bříško a tak:-))
No a 14.6. přišel na svět náš Daniel. POřádný macek - 4,22 kg a 53 cm:-))
K samotnému porodu: 11.6. (den po termínu) jsem se vzbudila ráno na nějaké vlhko a o pár minut mi začaly slabé kontrakce. Celá nadšená jsem vzbudila manžela a jeli jsme do porodnice. POrodnice je od nás vzdálená 35 km a to v pekelném terénu (kdo zná Náchodsko, ví o čem mluvím). V náchodské porodnici mě ale zklamali - na porod to zatím nevypadá (ono mokro nebyla plodová voda). Nechali si mě tam ale do dalšího dne. Ani další den se nic nedělo, tak jsme zase jeli domů. To už ale kontrakce byly docela silné a odpoledne se stupňovaly. V noci to už byla docela síla - spát vůbec nešlo. V pondělí 13.6. jsem měla kontrakce už po 4 minutách, tak jsme teda zase kodrcali do Náchoda. Opět to samý - na porod to zatím nevypadá, otevřená na 2 prsty. Celý den i noc jsem se trápila, bylo to fakt hrozný. Nicméně do odtoku plodové vody se nedalo nic dělat. V úterý dopoledne konečně při vyšetření praskla voda a začal porod. Bolest to už byla fakt děsná (a to už předtím jsem si říkala, že to už horší nemůže být). Odpoledne ale opět doktor konstatoval, že nález nepostupuje tak rychle, jak by si představoval, a tak jsem dostala oxytocin. A teprv začalo peklo! Po dvou hodinách kapačky a dýchání na pejska přišla sestra, že mi natočí monitor…to už jsem na ni zakřičela, že monitor nechci, že už musím tlačit…tak mě vzali na sál. Jelikož ve větším a lepším sále rodila jiná rodička, dali mě do malého sálku, kde byla k dispozici jenom klasická koza. I když se všude píše a mluví o tom, jakou svobodu má žena při samotném tlačení, nakonec mi stejně vyložili nohy nahoru s tím, že jinak to nejde, a já tlačila „do kopce“…Ale v tý chvíli to bylo úplně jedno. Tlačila jsem jako o život a po pěti kontrakcích nastalo vyvrcholení - na svět vykoukl náš Dany. Vzali ho někam a hned ho přinesli, ale já zrovna tlačila placentu, tak jsem jenom řekla, že se nemůžu soustředit - tak mi ho zase odnesli…pak ho zase přinesli a položili mi ho na břicho…byl to neskutečně krásný pocit…
Doktor mě nakonec pochválil, že to byl úctyhodný výkon porodit takovýho cvalíka tak v pohodě:-))
Musím ještě pochválit náchodskou porodnici. I když jsem nerodila v poloze, jakou jsem si představovala, musím ocenit vstřícnost a profesionalitu celého personálu. Zvlášť skvělé byly dětské sestřičky, se kterými bylo docela snadné zvládnout kojení…

Tak a to je zatím všechno. Všem maminkám přeju zdravý miminka, všem těhulkám pohodové čekání a všem snažilkám // !!!

aja