Příběh o mexickém rybáři a mateřské dovolené
- Rodičovství
- Žena 007
- 25.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento léčivý příběh koluje po internetu v desítkách variací. Nejvíc se mi líbí ta s mexickým rybářem. Pohodlně se uvelebte na židli, uvařte si bylinkový čaj nebo kafe podle denní doby a svého naturelu, a poslouchejte, milé maminky.
Jednoho dne na pobřeží oceánu kdesi v Mexiku se na pláži setkali rybář a obchodník. Rybář právě vytahoval z vln svou loďku s několika krásnými tuňáky. Obchodník tu byl na dovolené. „Dobrý úlovek,“ pochválil obchodník rybáře, „Jak dlouho Vám trvalo, než jste je ulovil?“ „Ale, jen chvíli,“ usmál se rybář. „Proč jste tedy nezůstal na moři déle a nenalovil jich více?,“ nechápavě zakroutil hlavou obchodník. „Protože tohle mé rodině pro dnešek stačí,“ odvětil rybář. „A co děláte po celý zbytek dne?“, vyzvídal obchodník. „Hmm, hodně spím, chvíli si hraju se svými dětmi, siestu trávím se svou ženou, navečer chodíme do vesnice, dáme si víno, zabrnkáme na kytaru a popovídáme si s přáteli.“
Obchodníkovi samým rozčilením přeskočil hlas. „Dovolte, mám vysokou školu, pomůžu vám. Když budete lovit ryby déle, budete si moci pořídit větší loď. Z výnosů z úlovků této větší lodi si můžete koupit celou flotilu a potom už nebudete muset prodávat ryby přes zprostředkovatele, ale prodáte je přímo zpracovateli, eventuálně si otevřete vlastní konzervárnu a založíte vlastní značku. Tak byste měl kontrolu nad celým řetězcem, jenom byste se musel asi přestěhovat z téhle vesnice do hlavního města, protože tam se dělají ob-cho-dy, rozumíte?“
Rybář trpělivě poslouchal a rozmotával přitom sítě: „Jak dlouho to celé bude trvat?“ „Tak patnáct, dvacet let, postavit si vlastní podnik a značku chce čas a odhodlání.“ „A co bude pak?“, zeptal se rybář? „Pak můžete jít do důchodu. Budete hodně spát, hrát si s vnoučaty, odpočívat se svou ženou a večer si zajdete do vesnice na pohárek vína s přáteli.“ „Copak už toto všechno nedělám?“ opáčil klidně rybář.
Na mateřské „dovolené“ jsem strávila šest let svého života. Troufám si říci, že to pro mne osobně byla druhá puberta - totiž já před mateřskou se značně liší od já po mateřské. Vidím svět z jiného úhlu, mám jiné priority. Celých šest let jsem (se) rozdávala a postupně cítila, že musím začít něco dělat. Něco jen pro sebe. Cokoliv. Po těch šesti letech byl brala jakoukoliv práci mimo domov. Obdivně jsem sledovala důležité manažerky se dvěma mobily u ucha a nebetyčně vysokými podpatky, na kterých rozhodně bez úrazu neprojdete dětským hřištěm.
Asi před půl rokem jsem se stala jednou z nich. Konečně vlastní příjem, nezávislost, kariéra… V práci si mě váží, dokonce mě občas někdo spontánně pochválí (poprvé jsem se málem rozplakala dojetím). Veškeré požadavky v celých větách a se zdvořilým „prosím“. Po šesti letech zažívám ten luxus dokončit větu a myšlenku. Kdo by to nechtěl, kdo by se nesnažil.
Jednou večer jsem přišla domů opravdu hodně unavená. Ne fyzicky - sezení u počítače není žádná velká námaha. Ale v hlavě úplné prázdno. Totální reset. Kluci se na mě hned u dveří sesypali a já je seřvala. Že mě přivedou do Kroměříže a že si rozhodně nepřeju, aby mě tam jezdili navštěvovat. Za chvíli ten starší přicupital, v ruce obrázek: „Maminko, nakreslil jsem ti Kroměříž, tam si odpočineš.“ Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. V té chvíli jsem strašně moc zatoužila vrátit se do oněch dní mateřské, které se táhnou jako med bez počátku a konce. Kdy s dětmi máme čas na sebe, děláme blbinky, vaříme spolu a čteme pohádky.
Mateřská rozhodně nebyla po finanční stránce procházka růžovým sadem. A přece stejně jako rybáři, to málo nám na tu dobu nějak stačilo. Můj muž chodil „lovit“ a my jsme hodně spaly, hrály si a povídaly s přáteli. S odstupem času si říkám, že to možná bylo více, než jsem dokázala vnímat.
Jste s něčím spokojení tak, jak to je, i když byste mohli mít víc?
Autorka vlastní blog www.zena007.cz - Mateřství s nadhledem, domácnost s málem. Tento text byl uveden se souhlasem administrátorů.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1644
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20640
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2609
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Já jsem tuto touhu vrátit se do práce měla první měsíce na mateřské s prvním dítětem…ale postupem času mě víc a více myšlenka na návrat do práce opouští…tedy ne že bych se chtěla stát závislá na našem sociálním systému, ale…právě to vědomí, že jen teď a nikdy jindy už to nebude tak úžasné a nebudu už s dětma doma celé dny, dívat se, jak si bezstarostně hrají, jak se učí nové věci, jak jsou báječní…právě to mě každým dnem víc a více utvrzuje v tom, že je to nejvíc, co si můžu přát 
Chápu tě…ale jo, jsou i dny, kdy si nepřeju nic jiného, než vypadnout ven v sukni a vysokých podpatcích něco řešit na veledůležité schůzce 
ano ano 
ale zato NEJkrasnejsi a NEJopravdovejjsi prace na svete!!
Ale teď s druhým tenhle pocit absolutně nemám. Užívám si to naplno, stres mám jen ten, který si vytvořím sama a nikam se mi nechce. Bohužel, už v lednu mě to čeká. Vysoké podpatky, důležité telefony, ale také spoustu nesmyslných činností a příkazů…:roll:. Měla bych být vděčná, že to tak vyšlo. Já tedy vlastně jsem, ale… někdy si říkám, že bych měla mít ty koule a vykašlat se na peníze a užít si ty svoje poklady do poslední mrtě. Jenže když nepůjdu teď, za rok či dva se mi bude chtít ještě míň. A nebo se mi bude chtít, ale nikdo nebude chtít mě 