Příchod našeho zlatíčka Kubíčka

Snažili jsme se pěkně dlouho, asi tak půl roku a pořád nic. Když jsme si řekli, že si dáme tak měsíc, dva pauzu a potom to zase budem zkoušet, tak najednou menstruace v den, kdy měla přijít, nepřišla. Hned jsem šla koupit těhotenský test a šup, byly tam // a já byla v šoku. Najednou se mi v hlavě promítalo, jestli zmáknu postarat o takové malinké miminko, jestli na to ještě nejsem moc mladá, jestli to zvládneme finančně a v neposlední řádě, jestli zvládnu porod. Ale i přes to všechno jsem byla moc šťastná a šíleně moc jsem se těšila, samozřejmě i přítel.

Těhotenství probíhalo dobře, užívali jsme si první pohyby našeho zlatíčka Kubíčka. Termín porodu jsem měla 22. 6. 2010 a k porodu chtěla jít i moje mamina a já ji tam taky chtěla, i přítele. Když se blížil termín, strašně jsem se bála, přečetla si tady plno deníčků a některé mě pěkně vyděsily, tak už jsem je potom radši nečetla 

Měla jsem už týden po termínu a pořád nic. Šla jsem do poradny, a tam mi řekli, že když nic nepřijde do konce týdne, tak v pondělí na příjem a začne se vyvolávat. V pondělí ráno se vzbudím a mám takové divne slabé bolesti každých 7 minut, někdy 6 minut, nepravidelné. Věci jsem už měla pro sebe a Kubíka zabalené a přítel připraven, tak jsme jeli. Převzali si mě a přítel jel domů, kdyby něco, tak jsem mu měla okamžitě volat, že chce být u toho. Mamina bohužel nemohla, protože byla zrovna v Chorvatsku.

Bylo pondělí kolem 12 dopoledne, když se ty bolesti pořád zvyšovaly a už kolem 4. hodiny odpoledne se to nedalo vydržet. Pořád jsme chodila za sestřičkami, ať mi dají něco na bolest anebo něco, ať už dělají, že už nemůžu. Řekly mi, že mi nic nedají, že do večera porodím. A samozřejmě nic. Bolesti už po 3 minutách, nemohla jsem ani sedět ani ležet, po pokoji jsem chodila pořád sem a tam. Byly 4 hodiny ráno a pořád nic, už jsem byla vyřízená a doktorka mě prohlédla a říká, že je ještě čas. Na monitoru se to nedalo vůbec vydržet, no hrůza.

Bylo 8 hodin ráno a střídala se směna. Přišla za mnou doktorka a ptá se mě, jak mi je a že mě prohlédne. Už po 2 minutách bolesti říkala, že musím okamžitě na přípravu a klystýr, tak jsem byla šťastná, že už se konečně něco děje. Bylo 9 hodin ráno a já jsem byla s přítelem na porodním sále, hodinku jsem ještě na míči ve sprše, a potom to najednou přišlo. Chtěla jsem pořád jen tlačit, nedalo se to zastavit, doktorka přiběhla a řekla, že ve sprše ne.

Celou noc jsem nespala, neměla jsem už vůbec sílu tlačit, a tak mi PA skákala na břiše, aby mi trochu pomohla. Bylo mi strašně zle, motala se mi hlava, ale řekla jsem si, že teď už to musím zmáknout, tak jsem 2× pořádně zatlačila a malý byl venku. 5. 7. v 10 hodin a 15 minut. Byla jsem moc šťastná, že máme zdravého chlapečka. Za tu bolest to stálo, byl to nejkrásnější den v mém životě. Doufám, že druhý porod už nebude tak dlouhý, 18 hodin bolesti je fakt moc. Ale jinak jsem štasná maminka a Kubíček je naše hodné zlatíčko.