Přijít, porodit a hurá, miminko je na světě
- Porod
- mladámamča
- 25.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
I já jsem s vámi rozhodla podělit o svůj zážitek z porodu. Kupodivu to jako jedna z mála věcí v mém životě nebylo žádné velký drama, aneb čekala jsem to mnohem horší.
Těhotenství bylo dobré, ani jednou jsem nezvracela, když jsem překonala prvotrimestrální únavu bylo to bezva období 
Já během devíti měsíců stihla odmaturovat a zařídit a nastěhovat se do bytu s přítelem. Termín mi doktor určil na 13. 8.2011, měla jsem jen jeden, dík HA jsem vůbec neměla menses více než rok. No TP jsem si určila na začátek srpna a do břicha jsem vysílala němé zprávy, aby si odchod připravil na začátek měsíce a ne až na toho 13.
28. 7. jsem byla u kadeřnice, kde jsem každému, kdo byl ochotný to poslouchat, sdělila, že do týdne už to bude, a pro jistotu jemně, píchla do břicha, aby jako Honzík věděl O dva dny později jsme s přítelem strávili první noc v našem novém bytě a tak mě napadlo, že bychom si mohli ještě s přítelem užít poslední chvíle sami dva a že teda jestli by se Honzíkovi chtělo, klidně může ještě týden čtrnáct dnů počkat. No nepočkal. Prvního jsem dostala nějaký podivný prádložehlicí amok, že dokud nevyžehlím nebesa a všechno, co se vyžehlit dá, nepůjdu spát. V jednu hodinu ráno jsem konečně dožehlila, doskládala vše ke své spokojenosti a odešla spát. Na hodinu
Za hodinu (možná za 2, nevím přesně) mě probudilo hrozné tlačení na břicho. Máma mi říkala, že to je největší zhovadilost, jak se všechny rodící americké herečky v jednu chvíli popadnou za břicho a řvou na celý supermarket bolestí, že tak to vůbec není, že to je pomalinku třeba už od rána pobolívání břicha, tak já se jednoznačně řadím do skupiny „rodící americký herečky“. Bolelo to opravdu dost, vím, že mi tehdy problesklo: Tak jestli tohle jsou poslíčci, tak nechci nikdy rodit Šla jsem tedy poslíčky rozhánět do teplé sprchy, jenže v paneláku ve tři ráno jaksi neteče teplá voda. Do toho přítel (doufala jsem, že bude spát). „Jedeme, jedeme, obleč se, volám tátovi“ (plašil, jak jsem předpokládala) a já: „Dej mi svátek běž spát, jsou to poslíčci“ (nebyla kontrakce). A za chvíli: „Do pekla, to je bolest k nevydržení, dělej, jedem, rodím.“
No takhle to probíhalo asi 20–30 minut (během té doby tak pětkrát). Tak jsem usoudila, že by asi tedy asi dobré jet Ve 4 hodiny mě přijali, nepříjemná sestra, naštěstí se střídaly směny a po přípravě nás odvedli na pokoj. Bolest byla velká, za ty dvě hodiny při příjmu na 4 cm! Hned jak jsme byli na pokoji, jsem si vzpomněla, jak mi nějaká dobrá duše poradila, ať jdu skákat do teplé sprchy na míč. O nějakém skákání nemohla být řeč, prostě jsem seděla ve sprše a sprchovala buď záda, nebo břicho, podle toho, kde to víc bolelo Ale myslím, že porodu ta horká sprcha opravdu pomohla, a hlavně mi to hodně snižovalo bolesti.
Přítel mi nosil na pití Colu (nízký tlak v kombinaci s horkou párou – točila se mi hlava, tak abych se tam neskácela) a když jsem si řekla, že bolest není tak zlá, došla jsem si na chvíli odpočinout na postel (spala jsem 2 hodiny), a ihned jsem toho litovala. Nejenže jsem se pozvracela (do dálky, nevěděla jsem ani, že něco takového je možné 
), ale ještě mě vyhmátla PA, a když jsem konečně vylezla, tak si mě natočí Byla milá, když to říkala, ale když mi tlačila monitor do břicha, nejradši bych ji proklela (ale ona byla stále milá a usměvavá a málem se mi omlouvala). Takže jsem se tam kroutila v jedné velké dlouhé kontrakci, v tu chvíli mi do zpěvu vážně nebylo.
Najednou se mi hrozně začalo chtít na záchod, takže proběhl následující rozhovor s PA: „Sestřičko, musím na záchod.“
„Já vám ale stejně budu muset ten monitor natočit, jde o zdraví miminka.“
„Tak ale v tom případě se tu počůráááám“ (to už jsem utíkala, nebo mi to tak aspoň připadalo, ale vážně jsem moc potřebovala).
Když jsem si sedla na záchod, nešlo mi to. Fakt jsem se snažila a připadala si dost hloupě, teď si budou všichni myslet, že jsem lhala, no nicméně jsem si trůnila na záchodě, bylo mi tam dobře, nikdo mi netlačil sondu do břicha, takže jsem neměla tu úžasnou dlouhou kontrakci a dokud pro mě sestra nepřišla, tak jsem tam seděla Na postel jsem lehla s omluvou, že se mi vážně chtělo, a když jsem řekla, že jak dlouho mě budou natáčet, že chci do sprchy, tak mi PA vyrazila dech tím, že už nepůjdu, ale brzy na sál a jestli se mi nechce tlačit. Musím říci, že se mi chtělo, ale protože jsem měla dopodrobna nastudované deníčky na eMiminu, netlačila jsem, aby mě Honzík nepotrhal. Tak říkám, že chce a jestli tedy můžu. Sestra se začala smát, že jo, že jde pro doktorku a ať si obleču košili, že půjdu na sál
Nevím, na kolik zatlačení byl Honzík venku, tlačila jsem tam dost dlouho a musím říci, že jsem ráda, že mě nenastřihli. Dělá se to prý při kontrakci a bez umrtvení, přes tu bolest není možné cokoliv cítit, ale já jsem přesvědčená, že bych to cítila. Těch posledních pár kontrakcí mě ani trochu nebolelo, v podstatě jsem cítila jen slabý (opravdu slabý) tlak a tušila jsem, že to má být to ono, přičemž se tlačí, tak jsem tlačila Honzík se narodil v nedokončeném 39. týdnu, s váhou 3270 g v 8:05, 2. 8. 2011 Nepamatuji si moc, jak vypadal celkově, jen na jeho očička, jak na mě mžoural, bylo to krásné Pak mi ho odnesli a doktorka řekla, že jdeme na placentu a ať zatlačím. Tlačila jsem jak blázen, ale vůbec mi to nešlo, nechtěla ven mrcha, a tak mě napadlo, proč si ji neomotá a nezatáhne jako já psa, když jsem s ním na procházce
Doktorka si vzpomněla, že jsem potřebovala na záchod, tak ji napadlo mě vycévkovat (což se mi ulevilo, když jsem viděla, že ví, že opravdu potřebuji, alespoň bylo jasné, že jsem předtím nelhala a neschovávala se ), no a pak byla placenta hned venku. Možná kdyby to udělala už před porodem, nemusela jsem Honzíka tak dlouho tlačit, ale to už je teď jedno. Pak nás nechali 2 hoďky na pozorování, kde jsme všichni usnuli, bylo to za námi. Když už jsem byla i s přítelem a mrňouskem na pokoji, přítel se mě ptal, jestli chci další mimino, no trochu jsem mu setřela úsměv, když jsem řekla, že bych si to klíďo dala znovu. Porod jako takový bolel, ale já jsem pořád čekala na tu nesnesitelnou bolest a říkala si, že to ještě určitě bude horší, že tohle sice bolí, ale určitě bude mít větší grády Bylo to úžasné, personál milý, nemůžu si stěžovat, těším se na další
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1644
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20643
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
pěkně jsi to zvládla, hodně zdraví 
snad taky poslechne 
Gratuluji 
tvůj deníček si uložím a pokaždé když na mě přijde splín budu si ho číst mám to teprve před sebou, ale tohle mi opravdu vlilo sílu do žil. DÍÍÍK 
taky jsem to tak měla, že sem pořád čekala na ten úděsnej děs děsoucí a pak byl najednou malej venku…at Vám Honzík dělá jen samou radost a jsou pro tebe tyhle první týdny a měsíce krásné a lehké, jak to jen jde 
tak toto je jak vtipne napsany denicek 