"Holku nechci, pořádný chlap dělá jen kluky" prohlásil manžel, když jsem těhotná

Mám plnou hlavu nepříjemných myšlenek. Už na začátku těhotenství jsem si říkala, že se na to všechno budu dívat s klidem. Že mi bude jedno, jestli to bude kluk, nebo holka, hlavně ať je to zdravé. Ale jak se to blíží, jak každý den v břiše cítím to malé, začínám mít víc a víc strach.

"Holku nechci, pořádný chlap dělá jen kluky" prohlásil manžel, když jsem těhotná "Holku nechci, pořádný chlap dělá jen kluky" prohlásil manžel, když jsem těhotná Zdroj: Canva

Můj manžel to nikdy nezastíral. Už od začátku mi říkal, že by strašně chtěl kluka. Že by si to přál víc než cokoliv jiného. A já… já mu to přála taky. Kdyby to byl kluk, byl by to pro nás ideál. Vím, že by to byl pro něj šťastný okamžik. Ale co když to bude holka? Co když na té kontrole uslyším, že čekáme holčičku? Představím si jeho zklamaný výraz a mám strach. Hlavně když se pořád o tom bavíme, že chce kluka, že pro chlapa jako on je zbytečné mít holku. Takový kecy!

Teď se chystám na další gynekologickou kontrolu a já jsem nervózní. Každá kontrola, každý ultrazvuk, to všechno ve mně vyvolává pocit napětí. Když si to jenom představím – co když se dozvím, že to opravdu bude holka? Vždyť on o ní pořád mluví jako o „plánu B“ – jako by to byla nějaká druhá volba, jako by to vůbec nebylo to, co by si přál. Že neví, co by s holkou dělal. A že v jejich rodině měli vždycky jen kluky. Holka je k ničemu. (Jsem pro něj taky k ničemu? Jen dobrá chovná, co chce pak odkopnout, až mu dá dědice? Občas si tak fakt připadám.)

Jsem v tom úplně sama. Nechci být ta, která vyvolá hádku nebo nějaké nepříjemné chvíle, ale přece jen… chtěla bych, aby to manžel přijal. Aby se dokázal radovat i z toho, co máme, ať už je to kluk, nebo holka. Nebo ne? Možná to bude v pohodě. Možná se manžel nakonec usměje a přijme to, co nám život dá. Ale ta nejistota mě vážně trápí. Na jednu stranu doufám v kluka, aby měl otce, co ho má rád. Na druhou stranu bych milovala holčičku stejně jako chlapečka, ale bojím se, aby tatínek měl tu holčičku rád.

Chci být silná, chci být ta, která tomu všemu dává smysl, ale teď, jak to píšu, si uvědomuju, že to není jen o tom, co si přeje manžel. Je to i o mně, o tom, co já cítím a jak to budu zvládat. A taky o tom, jak bychom to měli přijmout společně. Bez ohledu na to, co ukáže ultrazvuk. Koneckonců, každé dítě je požehnání a musí to přijmout i muž.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
eileithia
698
13.11.25 19:21

A otec neví, že pohlaví určuje spermie? Takže si může stěžovat leda sám sobě, pokud to nebude podle jeho představ. Každopádně hodně štěstí :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
pavlinka77
951
21.11.25 10:54

Nechci aby to vyznělo ošklivě, ale sama píšete, že to říkal vždycky a přesto jste si s ním dítě udělala. S vědomím, že dcera je pro něj něco méně. :nevim:
A vaše poslední věta : „musí to přijmout i muž“ - dospělý muž ví, že zdravé dítě je největší dar. Nevyspělý muž chce dítě jen takové, které bude dle jeho představ.

  • načítám...
  • Zmínit
Ani123200
613
21.11.25 18:28

Tak nějakou preferenci ohledně pohlaví mít můžete, ale snad je váš muž dospělý člověk, který ví, že šance jsou stále 50:50, jestli bude miminko holka nebo kluk. Jak si myslí, že to můžete ovlivnit, aby to byl jen kluk? Nepřijde vám to zvláštní?

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář